Jižní Itálie- Herculaneum

Poslední den pobytu jsme usoudili, že Neapol jsme už viděli dost, tak jsme se vypravili do Herculanea. Měli jsme to kousek od ubytování a tak jsme nakonec mohli porovnat vykopávky v Pompejích a Herculaneu.

Bylo pondělí, příjemné klima a lidí pomálu. Akorát únava ze všech těch památek a tak vůbec už (alespoň na mě) docela doléhla.

pohled na vykopávky z výšky

Legenda říká, že město bylo založeno samotným řeckým hrdinou Heraklem kolem roku 315 před naším letopočtem. Od svých počátků sloužilo spíše k běžnému životu a odpočinku na rozdíl Pompejí, které byly hlavně rušným obchodním centrem. Chladný vánek od moře a krásné výhledy do okolí místo předurčily k výstavbě vil, v nichž zámožní Římané trávili svůj volný čas. Plocha města kolem 20 hektarů byla obehnána zdí a skýtala útočiště pro zhruba 4000 obyvatel. 

Casa di Aristide

Mohutný výbuch sopky Vesuv vymazal dne 24. srpna 79 z mapy řadu dosud vzkvétajících římských měst. Rychlostí 1,5 milionu tuny za sekundu byl z kráteru vyvržen sloup žhavé lávy a popela, který během několika hodin navždy pohřbil i Herculaneum. 

Zatímco Pompeje byly zasypány šestimetrovou vrstvou pemzy a sopečného prachu, Herculaneum zalilo horké bahno, jehož vrstva byla vysoká 10 až 26 metrů.

Casa dello Scheletro (v domě byla  nalezena kostra)

zřejmě nějaká jídelna nebo vývařovna

Centrální lázně neboli Terme del Foro di Ercolano byly pravděpodobně postavené v 1. století n. l., byly přístupné všem společenským vrstvám a rozdělené na pánskou a dámskou část, vybavené tělocvičnou, šatnami (apodyterium), horkými místnostmi (calidarium a tepidarium) a studenými místnostmi (frigidarium). Prostory, bohatě zdobené freskami, mozaikami a štuky, svědčí o řemeslné zručnosti té doby a obsahují detaily jako zdobené bazény a důmyslné systémy vytápění. 

Casa del salone Nero

lázně

Casa Sannitica je jeden z nejstarších domů v Herculaneu, pochází z 2. století př. n. l., je možné, že patřil rodině Spunes Lopi 

Žhavý proud magmatu, jenž město pohltil, pomohl dokonale zakonzervovat interiér a vybavení, proto dodnes můžeme obdivovat původní dveře, antickou postel, regály v obchodě, ale také množství nástěnných reliéfů, maleb a mozaik. 

Zbytky dřevěného vybavení se dochovaly např. v Domě Neptuna a Amfitríny, který sloužil jako vinotéka. Obchod provozoval otrok, který bydlel v místnosti v horním patře, dochovala se i police na uložení vinných amfor.

mozaika Neptuna a Anfitrite

Na konci 16. století nalezl italský architekt Domenico Fontana při odvodňovacích pracích několik tabulek s nápisy a kusy pestře dekorovaných zdí. Byly to první opravdové důkazy o vyspělé civilizaci. Bohužel odvětví archeologie bylo v té době v plenkách, a tak se v žádném dalším výzkumu nepokračovalo. Až náhoda tomu chtěla, že v roce 1713 dělníci, již zde hloubili studnu, narazili na mramorové sochy. O několik let později se při výkopových pracích dostali k římskému divadlu a fóru, což dalo podnět k počátku archeologických výzkumů. O seriózním a systematickém odkrývání starověkých pozůstatků však můžeme hovořit až od roku 1927. 

dochované patro domu

kašna v pozadí s částí fóra, to ale není ještě celé odkryté.

Přestože v průběhu let bylo odkryto velké množství domů, chrámů, lázní, dále bazilika, fórum i divadlo, předpokládá se, že z celkové původní plochy města známe zatím jen polovinu. Vrstva vroucího bahna, jež město zalila, ztvrdla za sedmnáct století na kámen, a tak jsou zde výkopové terénní práce velmi obtížné a budou probíhat ještě hodně dlouho.

Na konci areálu se nachází Palestra, což je italsky tělocvična. Palestra byla významný sportovní areál pocházející z augustovského období. Postavena byla na dvou úrovních s charakteristickým portikem s korintskými sloupy, byl v ní bazén ve tvaru kříže a místnost zdobená egyptizujícími freskami. 

zbytky moderního záchodu s tekoucí vodou

Nejhonosnější domy se nacházely na útesu (půavodně) s výhledem na moře. Casa del Rilievo di Telefo je luxusní římská rezidence o rozloze téměř 1800 m², druhá největší ve městě. Své jméno získala podle reliéfu zobrazujícího mýtus o Telefovi, který byl v jejím interiéru nalezen.

Z horní části města se tunelem sestoupí na bývalou pláž. Dnes to působí docela depresivně- výklenky plné koster a místo moře kolmá stěna ze zkamenělého lávového bahna.

Mnoho obyvatel Herculanea se snažilo zachránit útěkem na pláž. Většinu z nich smrt zastihla při čekání na lodě, které by je odvezly do bezpečí. Ti, kterým se podařilo na moře dostat, byli smeteni následnou vlnou tsunami. 

Nad bývalou pláží se nachází Venušin chrám a terasa Marca Nonia Balba. Tento prétor, který sloužil jako tribun plebsu, tu má také sochu.

Posledním domem, který jsme s v Herculaneu prohlédli byla Casa  dell'Atrio a Mosaico, další dům s vyhlídkou na moře, který je proslulý nádherným mozaikovým atriem.

Mimo areál vykopávek se nachází muzeum s řadou předmětů, které byly v Herculaneu nalezeny, včetně spousty nábytku.

kolébka

Ve vedlejší budově je pak muzeum lodi. Tato loď byla objevena v roce 1982 a patří mezi jeden ze zdejších nejdůležitějších objevů. Loď ležela poblíž pláže na vrstvě z trámů, dřeva, střešních tašek a stavebních materiálů. Po převržení lodi a jejím poškození troskami domů zůstala pohřbena pod vrstvou vulkanického bahna, které rychle ztvrdlo, takže se dřevo dobře zachovalo.

Po poměrně vyčerpávající prohlídce Herculanea jsme popojeli kousek vedle do obce Portici a šli se aspoň poslední večer podívat k moři.

Neapol v dálce

Portici

místní pláž

Naposledy jsme si sedli na terasu restaurace, počkali až se setmí a vyrazili na dobrodružnou cestu pronajatým autem skrz Neapol na letiště. Do zmrzlé Prahy se  nám vůbec, ale vůbec nechtělo.