Okolí Krásného Března

V neděli se udělalo překvapivě pěkně, tak jsem vzala psa a šli jsme se projít alespoň po okolí Ústí.

Vyrazili jsme z Neštěmic přes sídliště Na Vyhlídce nahoru na louky.

První zajímavá věc, kterou jsme cestou viděli, byla bývalá továrna AKO

Moje chytrá kniha o industriální topografii Ústeckého kraje říká, že v roce 1920 začal Antonín Komárek (odtud AKO) s pokusnou výrobou fotografických desek. Šlo to dobře, fotodesky dodával třeba do většiny českých nemocnic zařízených rentgenem, a tak roku 1930 mohl postavit tovární budovu, která byla první svého druhu v Československu. Jako první začal roku 1934 vyrábět 35 mm kinofilm, panchromatické filmy a 16 mm kinofilm. Továrna byla postupně rozšířena, dodávala také různé typy svitkových filmů, fotopapírů, veškerých fotochemických látek a příslušenství k vyvolávání fotografií. Kvalitativně byly filmy Ako Pan srovnávány s tehdejší světovou špičkou a pravidelně dostávaly ceny na nejrůznějších výstavách. Dnes by továrna měla být stále v provozu, vyrábí se tu prskavky a drobná pyrotechnika.

Obešli jsme sídliště Pod Vyhlídkou a loukama se vydali směrem k Žežicím. Výhledy byly překvapivě pěkné a vedro překvapivě velké..

pohled směrem k Bukové hoře

Přes Mlýniště jsme nakonec sestoupili po žluté značce k Pekelskému potoku. Pekelský vodopád jsme tentokrát minuli, nechtěla jsem, aby se Jess ráchala zas ve vodě a tak úžasné to tam zas není. Místo toho jsme ze žluté značky odbočili do kopce po takových zarostlých schodech a po cestě, která se vinula po zdejších zarostlých terasách. Kdysi dávno tu byly vinice, na části kopce jsou zahrádky. Někde jsem snad četla, že tyhle vinice budovali zajatci z první světové války, ale teď už se mi o tom nepodařilo nic dohledat

Na přelomu století to ale zřejmě bylo vycházkové místo, protože na jednom z dnes už zapomenutých míst je pěkná památka- reliéf znázorňující rodokmen rodiny Wolfrumů z roku 1881.

K reliéfu toho taky moc k dohledání není, vlastně nic. Wolfrumové patřili k nejvýznamějším ústeckým podnikatelským klanům, Karl začínal s tkalcovnou a barvírnou, byl spolupodílníkem v Duchcovském uhelném spolku, podílel se na výstavbě železnic. Karl Georg Wolfrum přivezl do města první parní stroj, inicioval založení novin, působil v komunální i státní politice. Ovlivňoval společenský život ve městě, pomáhal financovat například provoz ozdravovny pro tuberkulózní pacienty, kterou na své náklady nechal postavit další ústecký obchodník- Ignaz Petschek. 

Po smrti C. G. Wolfruma (30. května 1888) byly jeho ostatky uloženy ve výpravném mauzoleu rodiny Wolfrum na starém městském hřbitově. Po likvidaci hřbitova po první světové válce byly ostatky přesunuty do nové hrobky na hřbitově v Krásném Březně (ten je odtud asi 500 metrů). Ta je dnes bohužel ve velmi dezolátním stavu.

Na rodokmenu byly zřejmě původně i fotografie jednotlivých členů, dnes jsou už všechny zničené... škoda.