Nakléřov, Bad Gottleuba a Pirna

V sobotním deštivém dni jsme se vydali jenom na kratší výlet, ale i tak to bylo pěkné.

První zastávka byla v Nakléřově. 

Nakléřovský průsmyk (679 m.n.m.) tvoří rozhraní mezi Krušnými horami a Děčínskou vrchovinou. Vždycky v minulosti poskytoval průsmyk strategický přístup do Čech přes hraniční pohoří, vedla tu významná obchodní cesta, tzv. srbská stezka. 30. srpna 1813 tudy prošlo vojsko pruského generála Kleista s jehož pomocí byla tentýž den v bitvě u Chlumce poražena Napoleonova armáda. Generál Kleist za své zásluhy obdržel šlechtický přídomek „von Nollendorf“ tj. z Nakléřova.

Obcí Nakléřov pochodovaly armády během třicetileté války, sedmileté války, Napoleonských válek. Napoleon Bonaparte z věže místního kostela řídil boje svých vojsk.

Do konce 19. století byl Nakléřov čistě německou obcí a ani po vzniku Československa se to moc nezměnilo. Po 2. světové válce byli němečtí obyvatelé odsunuti a Nakléřov byl po čase úplně vylidněný.

pohled na místa, kde stával Nakléřov od bývalé rozhledny

u silnice stojí bohatě zdobený sloup z roku 1800, býval na něm litinový kříž

Barokní kostel sv. Josefa byl postaven v letech 1679 až 1683, v roce 1956 se objevil ve filmu Dědeček automobil. v roce 1975 byl kostel odstřelen, na jeho místě měl vzniknout monumentální památník Rudé armádě. To se naštěstí nerealizovalo. Od roku 1992 se na místě nakléřovského kostela nachází prostý dřevěný kříž, darovaný německými rodáky, odsunutými po druhé světové válce.

Přes silnici stojí Kleistův pomník připomínající vítězství v bitvě u Chlumce v roce 1813. Postaven byl v roce 1913 u příležitosti stého výročí zmíněné bitvy.

Další zaniklá stavba je rozhledna Karla Weisse pojmenovaná po vedoucím představiteli Horského spolku (do roku 1923 známá jako Císařská rozhledna). Byla postavena v roce 1913 u příležitosti stého výročí bitvy u Chlumce (jak jinak). V lednu 1944 se rozhledna zřítila během prudké zimní bouře. Německé úřady měly v plánu ji po skončení války obnovit pod názvem rozhledna Adolfa Hitlera, po válce už tedy obnovena nebyla. V roce 1952 se její ruiny staly cvičným terčem ve vojenském výcvikovém prostoru, pak byly rozebrány jako stavební materiál. V současnosti existují plány na stavbu nové rozhledny... no, tak uvidíme.

tady byla rozhledna

zarostlé keři jsou tu zbytky schodů, různé kameny...

Naše další zastávka byla nedaleko lázní Bad Gottleuba. Bad Gottleuba-Berggießhübel (ano, je to jedna obec vzniklá spojením dvou) je lázeňské, dříve hornické město nedaleko Pirny. V oblasti byly ve vrcholném středověku objeveny ložiska železné rudy, stříbra i mědi. V 2. polovině 19. století bylo započato s rozvojem lázeňství, mezi lety 1909-1913 zde byl vystavěn léčebný ústav, který funguje dodnes. Jde o unikátní komplex 34 secesních budov. 

Vzhledem k tomu, že se rozpršelo, prošli jsme jenom takový okruh v okolních lesích a do města jsme ani nesešli, do lázeňského komplexu se stejně prý nedá jít a navíc pršelo.

Hned u místa, kde jsme parkovali, byl krásný smírčí kříž. Nic k němu se mi ale nepodařilo dohledat.

Poslední zastávka byla Pirna, naštěstí přestalo pršet, tak jsme se rozhodli si ještě trochu prohlédnout centrum města. Pirna není moc velké město, ale má zachované historické jádro a celkově je to docela příjemné místo.

tady jsou vidět zbytky (základy) staré brány a socha zřejmě připomínající minulost Pirny jako obchodního centra. Potěšilo, že popisky na tabulích byly i česky

vzadu věže radnice a kostela Panny Marie

Kostel Sv. Jindřicha byl zřízen jako součást dominikánského kláštera, založeného kolem roku 1300.  Od roku 1952 byl katolickou obcí postupně upravován a dnes slouží bohoslužbám. V sousedním areálu bývalého dominikánského kláštera je městské muzeum.

Dominantou města je Kostel Panny Marie postavený v letech 1502-1546. Jeho mohutná kamenná věž je sice výrazná, ale zblízka nejde vůbec vyfotit :-)

radnice

vpravo je internát dvojjazyčného Schillerova gymnázia, kde bydlí studenti z Čech

měšťanský dům

Už se připozdívalo a chtěli jsme ještě rychle do obchodu, tak jsme se teda otočili k domovu. Víc musíme projít město někdy příště, hrad Sonnenstein jsme tentokrát třeba nezvládli vůbec...