pondělí 5. března 2018

z České Lípy ke kamennému domu

V sobotu v předtuše jara jsme se vydali na výlet do okolí České Lípy.
Ono to sice jako jaro trochu vypadalo, ale zima byla pořádná, všechno zamrzlé.. když ovšem zasvítilo sluníčko, člověk měl alespoň takový lepší pocit :-)

Z nádraží v Lípě jsme podešli takovým podivným podchodem, který končil uprostřed ničeho, na druhou stranu od nádražní budovy, zdárně našli silnici a došli na Holý vrch neboli Kahlenberg. Na vrcholku kopce je zřícenina kaple a celé to tu má docela zajímavou historii.

Kapli nechal postavit Gabriela Patz, barvíř z Prahy, který tu i s rodinou roku 1713 musel 40 dní čekat, než ho vpustili do města kvůli karanténě při morové epidemii. Tyto dny přečkali u poustevníka na Holém vrchu a tak Patzova rodina nechala z vděčnosti na místě svého dočasného pobytu postavit kapli. Barokní stavba byla dokončena roku 1720 a byla zasvěcena sv. Trojici. Za Josefa II. byla nejprve v roce 1782 zrušena poustevna a o tři roky později byla uzavřena i kaple jako nepotřebná. Definitivní zkáza stavby přišla v roce 1814, kdy byla během pořádání svatojanských ohňů nešťastnou náhodou zapálena a následnému požáru podlehla. 



Pozemky na Holém vrchu zakoupilo v roce 1884 město, došlo k zalesnění kopce a vybudování cesty viditelné dodnes. Na jaře r. 1885 se na zbytcích zdí zničené kaple začal stavět hostinec. Právě na tyto opravené zdi bylo ještě přistavěno dřevěné patro, čímž vznikla stavba švýcarského či alpského typu, k otevření Restauration Kahlenberg došlo už 6. září 1885.
V roce 1905 proběhla zásadní rekonstrukce stavby a restauraci přibyly dvě věžičky na severní straně. Hostinec byl vždy majetkem města a provozován byl nájemcem, bylo to místo, kam se chodilo v neděli korzovat a posedět. Provoz byl obnoven i po druhé světové válce, ale hostinec byl v provozu jen několik let. Počátkem let padesátých byl opuštěn a chátral. Neúspěšné pokusy o obnovu proběhly v 60. letech.



Po zdolání Holého vrchu jsme se vydali zpátky, napojili se na červenou značku a došli do lesů kolem Sosnové.

takhle byly zamrzlé všechny vodní toky, i s bublinama
Turistických tras jsme se tentokrát moc nedrželi (vlastně vůbec) a po cestách lesem došli k pomníku obětem pochodů smrti. 
Pochod smrti z tábora Schwarzheide u Drážďan začal 18. dubna 1945. Do tohoto tábora bylo necelý rok předtím dopraveno asi 1000 vězňů židovského původu z Osvětimi-Březinky, aby pracovali v místní továrně. Při evakuaci tábora koncem války byli silnější vězni posláni na pochod do Terezína, Židé z pochodu byli pak vlakem převezeni do České Lípy, cestu 17 z nich nepřežilo a tady byli zakopáni (v říjnu 1945 byli pochováni na Novém židovském hřbitově).
Zdroj: https://ceskolipsky.denik.cz/zpravy_region/pred-70-lety-vysel-z-tabora-schwarzheide-pochod-smrti-20150419.html
Zdroj: https://ceskolipsky.denik.cz/zpravy_region/pred-70-lety-vysel-z-tabora-schwarzheide-pochod-smrti-20150419.html


Kousek od pomníku jsme se vrchem po vyšlapané cestě dostali nahoru na Skautskou skálu. Tohle místo nás nadchlo; dole vede červeně značená (a dost frekventovaná) cesta do Pekla, ale tady nahoře byl nádherný klid a výhledy na zamrzlé Pekelské rybníky a široké okolí. Ideální místo na svačinu.




Když jsme se dost pokochali výhledama, vydali jsme se do skal směrem k Sosnové. Okolí Sosnové ať na západ nebo na východ od hlavní silnice Zahrádky- Lípa mě vždycky znovu překvapí. Není to tu vůbec známé, nevedou tu žádné turistické trasy (i když pohodlných cest je tu dost) a přitom je to tak nádherná krajina plná skal, borovic, roklinek a roklí. Vždycky si říkám, že se sem musíme ještě brzo vrátit, ale pak se na to nějak zapomene.




Kvůli keším jsme šli trochu křížem krážem, nahoře po kraji luk a polí a pak zase zpátky dolů a skálama. Cestou spodem jsme prošli i okrajovou částí Sosnové s návsí a požární nádrží.



Hned, co jsme z obce vyšli zase do skal, jsme procházeli kolem skalního bloku pojmenovaného Harmonie. Nevím, jestli tu dřív něco bylo, ale datum vytesané ve skále je datem narození Clauda Debussyho. Jestli to má nějakou souvislost, to teda netuším...



Přejít hlavní silnici nebylo jen tak, ale naštěstí jsme zvolili dobrou přístupovou cestu a nemuseli tak obcházet betonové zábrany. Náš cíl totiž ležel hned u silnice na druhé straně.
Nejdřív jsem vyfotila pěknou kapličku se Sv. Janem Nepomuckým..



.. a potom už se objevil ON
Dům čp. 68, zvaný Kamenny dum, byl založen mezi lety 1829 - 1831, a to tak, že byl vytesán do skály "zevnitř". Laicky řečeno se těžil pískovec uvnitř kamenného bloku tak, že vznikly místnosti, něco málo se dostavělo a byl z toho dům. Něco takového jsem teda ještě nikdy neviděla.
 Vyjimecnost stavby nespočivá pouze v zahloubení stavby do pískovcového skalního bloku, ale především ve specificke dispozici, patrováni a použití ve vesnickem prostředí netradičních konstrukcí (tolik internety).


alchymistova cesta :-)
Stavebníkem domu byl domkář Georg Abert, rodina Abertů žila v objektu až do odsunu v roce 1945.  Při odsunu v roce 1945 byly v dome shromažďovány rodiny německé národnosti ze Sosnové k transportům do Německa.
Kamenný dům je opředen pověstmi o čaroději- Johann Georg Abert (1774-1856) je označován za alchymistu, prý si v domě vytvořil alchymistickou dílnu, vybavenou ohništěm, křivulemi a jiným zařízením pro chemické procedury. Obstarával si veškerou soudobou i starou literaturu z této oblasti a pokoušel se údajně dospět ke stejným cílům jako alchymisté na dvoře Rudolfa II. a jejich pokračovatelé v 18. stoleti. Syn Johanna Georga měl obavy, že otcův koníček zavání černokněžnictvím a jeho "kouzelné kameny" k získání zlata a mládí po jeho smrti zakopal do země, knihy složil do košů a nikdo v nich nesměl číst. Teprve předseda vlastivědného spolku profesor Paudler si je při jedné exkursi prohlédl a zjistil, že jde o vzácné tisky.

Po obhlídce domu jsme ještě prošli kolem další části krásných skal a údolí, obešli Autodrom, kde zrovna někdo za hrozného řevu aut trénoval, přešli hlavní silnici a po té vedlejší došli na okraj České Lípy, kde jsme se občerstvili v příjemné restauraci Na Kopečku. Odtud už to na nádraží bylo jenom kousek.

Vystavil v

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)