Levín

Sluníčko se do pozdního odpoledne nějak neukázalo, ale konečně jsme vyjeli po nemoci aspoň na menší procházku směr Levín.

Levín je takové zvláštní místo, není to obyčejná obec, ale městys (!), leží stranou cest a působí dojmem hodně zašlé slávy. Je ale vidět, že to není obyčejná vesnice, je tu docela velký kostel, hospoda, domy spíš městské...

pohled na Levín od hlavní silnice

Pod obcí vedla dřív železniční trať z Ústí do Úštěka, která teď končí v Zubrnicích a jezdí po ní jenom párkrát do roka speciální vlak. Na zbylé trati ze Zubrnic do Úštěka už nejsou ani koleje. Je ale dobře vidět, kudy koleje vedly. Levín a okolí, hlavně místní nádražní budova si zahráli ve filmu Páni kluci.

tady vedly koleje

tady, co je to roští, taky

Levín se poprvé vyskytuje v pramenech až roku 1352, kdy je uváděn jako sídlo farnosti. O hradu není žádná zmínka, lze však vyslovit domněnku, že první opevněné sídlo v Levíně mohlo vzniknout nejdříve za prvního známého člena rodu Michalovců, Beneše Okrouhlého (1217-1222).  Roku 1544 se uvádí městečko Levín, roku 1791 ale vyhořelo, bylo těžce poškozeno a kleslo na pouhou ves. Levín je spojen s hrnčiřskou tradicí (levínská keramika) od 15. století do počátku 20. století, kdy byly vyčerpány zdejší zásoby kvalitních jílů. 

Radnice z roku 1793 je zděná, v patře piastry s čabrakami. 

Uprostřed náměstí stojí pozdně barokní kostel Povýšení sv. Kříže, kruhová stavba založená r. 1788 podle návrhu T. Grubera, vyhořel roku 1791 a byl znovu postaven roku 1798. Na pravé vnitřní stěně je zazděná kamenná deska z 2. poloviny 13. století s reliéfem Iva (tzv. Levínský kocour) s několika písmeny zřejmě v cyrilici. 

Dnes patří k Obecnímu úřadu Levín ještě osada Horní Vysoké. Pro necelou stovku stálých obyvatel tu slouží pošta, několik restaurací a prodejna se smíšeným zbožím.

cestou k zvonici

Levínský hrad zanikl pravděpodobně za husitských válek (roku 1422) v době bojů o nedaleký Žižkův hrad Kalich. Zarostlé zbytky popisovaného hradu můžeme spatřit na zalesněném strmém vrchu nad obcí. Uprostřed se nachází hranolová zvonice z roku 1699 s horním patrem z roku 1838 a střechou z roku 1899.

vnitřek zvonice, dá se dojít až nahoru

zbytky hradu

 Od zvonice je pěkný pohled na náměstí a hřbitov.

pohled do kraje, úplně vzadu v mlze Buková hora

Z náměstí jsme se ještě krátce prošli ke starému hřbitovu. Je vidět, že původně tu bývalo německé obyvatelstvo, starší polovina hřbitova je plná dost zničených a překvapivě starých hrobů.

pohled na centrum Levína se zvonicí od hřbitova

Místní záhadou je ztv. Levínský kocour- kamenná deska s reliéfem zvířete uvnitř pozdně barokního kostela Povýšení sv. Kříže. Okolo zvířete (jestli to je vůbec kocour teda) jsou roztroušena nečitelná písmena, o jejichž významu se vede dlouholetý spor. V 19. století viděli někteří badatelé v "kocourovi" vyobrazení slovanského boha, čerta nebo naopak beránka božího. Písmena považovali za keltská, germánská nebo řecká, za cyrilici nebo jen za prosté kamenické značky a četli je těmi nejrozmanitějšími způsoby. Dnes se nejčastěji uvádí, že Levínský kocour je ve skutečnosti lvice z 2. poloviny 13. století. Kamenná deska by mohla být rodovým znakem jednoho z majitelů zdejšího, dnes už dávno zaniklého, hradu. Tajemné znaky na desce dosud nikdo se stoprocentní jistotou nepřečetl.

S Levínem je spjata i jedna hrůzostrašná upírská historie, kterou do své kroniky ve 14. století zaznamenal kronikář Neplach. Roku 1344 zemřela prý v Levíně žena hrnčíře Ducháče, jménem Brodka. Hned po pohřbu však začala vstávat z hrobu, mnohé lidi dávila a po každém skákala. "Když byla probita třemi olšovými kůly", píše Neplach, "krev z ní tak velmi tekla jako z hovada nějakého. Předtím spolkla svůj šlojíř až do polovice, a když se z úst vytáhl, byl všecek krvavý. Byvši probita, vždy ještě z hrobu vstávala a lidi hubila. Měla tedy být spálena, ale hranici nemohli nikterak zanítit, až jim staré ženy poradily, aby užili k zážehu šindele ze střechy kostelní. Jakmile shořela, přestala lidi trápit."

Nakonec jsme se vydali ještě dál směrem k Stvolínkám, kde jsme došli k pěknému kříži na skále. O jeho původu panují jen dohady; jedna z pověstí hovoří o smrti ovčáka, který se tu utopil i se stádem ovcí, jiná pověst mluví o smrti někoho při těžbě v lomu nebo o smrti vojáka na nedaleké skále Smrtka. Dole pod křížem býval taky rybník, teď je tam ale jenom bažina. Další z možných variant vzniku kříže mluví o arciděkanovi Wenzelovi Hockemu z Horní Police, který se tu prý v lesích ztratil, když se mu polámalo kolo u kočáru, anebo o sedlákovi, kterému se splašili koně a všichni i s vozem skončili dole v rybníce. No, dohadů je spousta, rozhodně to je ale pěkné místo.

Cestou zpátky po tradičně výborném obědě v Kravařích U Doušů jsme to vzali přes Levínské Petrovice, kde je moc pěkná opravená kaplička. Na nejvyšších místech trasy bylo ještě docela dost zbytků sněhu.