cesta na východ 1- Broumovsko, Adršpach a okolí

Předposlední červencový víkend jsme se vydali na dovolenou a tentokrát jsme ji pojali jaksi volně- jeli jsme prostě na východ, měli jsme nějaká místa, která chceme vidět a to bylo tak všechno :-)

Nakonec to ale nebylo tak špatné, člověk se může zařídit podle momentální situace a libovolně měnit plány, jak se mu to hodí.

Projeli jsme přes Mladou Boleslav, Jičín, Trutnov a Hronov do Police nad Metují.Tam jsme nejdřív navštívili místní prodejnu Penny :-)

Ovšem protož je Police malá, stačilo přejít ulici a viděli jsme asi největší místní pamětihodnost- klášter Benediktinů. Klášter byl založen roku 1213 břevnovskými benediktiny; původně raně gotické budovy z let 1306 byly přestavěny v letech 1676 - 1772.

Kousek za klášterem jsme cestou na náměstí míjeli  hezkou budovu bývalé školy z roku 1785. V přízemí se nacházely dvě třídy, v patře byty pro učitele. Ve škole se učilo až do roku 1856, dnes součást Památníku města Police nad Metují.

Na náměstí nejvíc zaujme budova radnice. Budova byla postavena roku 1718 jako soukromé sídlo inspektora nad klášterními statky Františka Antonína Hradeckého, snad podle plánů Kiliána I. Dientzenhofera. Roku 1740 byla koupena městem od opata Benna II. jako radniční budova. Radnice roku 1842 vyhořela, původní cibulovitá věž byla nahrazena roku 1876 novou osmibokou věží ve slohu tudorské gotiky.

v podloubí radnice

Uprostřed náměstí je asi naše nejoblíbenější místo- pramen Julinka s výbornou vodou. Po dobu pobytu v broumovském výběžku byla naším vítaným a opětovně navštěvovaným zdrojem vody. Jde vlastně o artéský vrt hluboký 70 metrů, který byl dokončen za éry starosty Viléma Pellyho v roce 1906. Dnešní podoba pramene je z roku 1958, kdy byla při úpravě náměstí nahrazena kovová plastika ženy.

Z Police jsme kousek popojeli a začali stupat na stolovou horu Ostaš. Už dávno jsem tu nebyla, je tu ovšem pořád stejně pěkně.

Ostaš je stolová hora, která v dávných dobách sloužila jako útočiště pro polické obyvatelstvo, které se zde ukrývalo ve skalách během válek. Tyto časy připomínají i názvy některých skalních útvarů – např. Zrádce nebo Sluj českých bratří. Území Ostaše zpřístupňuje okružní turistická stezka: nachází se tu dvě menší skalní města - Horní labyrint a Dolní labyrint s Kočičím hradem.

My jsme prošli horní labyrint.

Zrádce

výhled z Krtičkovy vyhlídky

asi nejznámější útvar- Čertovo auto

V místním kempu nasadili hodně přísný režim, sprchy jsou na žetony, parkoviště placené a všude cedule se zákazama. Zřejmě to tu bylo oblíbené místo na přespávání v autě. My jsme teda taky s tou myšlenkou koketovali, ale nakonec jsme sjeli dolů a tábořili jsme krásně na louce u Metuje.

Druhý den jsme se vypravili do Broumovských stěn. Zaparkovali jsme u rybníka v Hlavňově a po červené a modré značce pokračovali do Suchého Dolu. Hned za rybníkem jsme míjeli zajímavé místo- památník v místě, kde stávala rodná chalupa evangelíka Jiřího Vostrého Žitavce, který vystupuje v románu Aloise Jiráska Temno. Tento evangelík odešel do exilu do Žitavy, ale odtud pašoval do Čech knihy. Po chycení a věznění si ho vyžádali na stavbu broumovského kláštera, podařilo se mu uprchnout, přesídlil k Berlínu, ale při jeho další cestě do Čech byl chycen a umučen husary při podezření z vyzvědačství.

pohled směrem k Machovu

 Došli jsme až k rozcestí nad Slavným a kousek jsme si zašli na Slavenskou vyhlídku.

pohled od Slavného na Ostaš

pohled ze Slavenské vyhlídky k Martínkovicím

Potom jsme už pokračovali po červené značce kolem skalních hřibů směrem k Hvězdě.

Kamenné hřiby jsou tu pěkné a je jich spousta...

Cesta na Hvězdu je docela náročná, protože vede nahoru a dolu a pokaždé, když tu jdu, přijde mi to celkem vyčerpávající. Když už jsme toho měli dost, došli jsme konečně k Supímu hnízdu, odkud už je to na Hvězdu kousek.

pohled ze Supího hnízda směrem k Broumovu

Konečně Hvězda....

historický kamenný rozcestník

V roce 1731 nařídil břevnovsko-broumovský opat Otmar Zinke na místě původního kříže postavit z velkých pískovcových bloků kapli Panny Marie Sněžné. Projektoval ji Kilián Ignác Dientzenhofer. Stavba byla dokončena v roce 1733 a rychle se stala velmi oblíbenou zastávkou poutníků. Josefínské reformy v roce 1787 nařídily odsvěcení a následné zbourání. Odstranění stavby by však bylo velmi nákladné, a tak polický občan, který ji získal v dražbě, pouze nechal vyklidit vnitřek. I tak kaple začala chátrat. Záchrana přišla až roce 1852 a to na základě snažení poustevníka Christiana Goldsteina a hlavně opata Jana Rottera. Kapli opat odkupuje a opravuje. Při této příležitosti nechal opat postavit ještě vedle kaple horskou chatu ve švýcarském stylu.

Po občerstvení u Hvězdy jsme se vydali zpátky k autu Kovářovou roklí.

Večer jsme se ještě zajeli podívat se do Broumova, náměstí je pěkně upravené, klášter prokoukl, pěkné to tam mají.

teda ty sochy uprostřed náměstí jsou trochu divné

Hlavní atrakce- Benediktinský broumovský klášter byl založen ve 14. století, budovy počátkem 18. století přestavěli Kryštof Dientzenhofer a jeho syn Kilián Ignác v barokní slohu. Význam kláštera postupně rostl, stejně tak jako jeho bohatství. V 17. století se tu vystřídla řada významných opatů, nastala tak doba velkolepé stavební, výtvarné a hudební činnosti. V době působení opatů Sartoria a Zinkeho dosáhl řád benediktinů podnikatelskou činností a organizací plátenické produkce několika set domácích tkalců velmi dobrého hospodářského postavení, které mu umožnilo nákladnou výstavbu klášterních objektů včetně tzv. broumovské skupiny kostelů.

V 50. letech tu byl internační tábor pro řeholníky, následně sem byly sestěhovány řeholnice různých řádů, areál chátral. Revitalizace proběhla na přelomu let 2014 a 2015.

Zahrada byla založena okolo roku  1676 za opata Sartoria. V přední části byla vybudována okrasná terasová zahrada v barokním italském stylu s pravidelnými geometrickými ornamenty. Za ní byla zřejmě zelinářská část a v zadní části byl později založen park s barokní kašnou. V roce 2014 prošla zahrada nákladnou revitalizací a úpravami.

My jsme poseděli v příjemné kavárně dole pod klášterem.

Další den jsme se vydali na Čap a do Teplických stěn. Auto jsme zaparkovali nedaleko osady Skály u zámečku Bishofstein.

První zmínka o Skalách a malé osadě na okraji Teplických skal pochází již z roku 1393. Nad touto nenápadnou osadou se vypíná zřícenina hradu Skály, která se původně jménovala Katzenstein - "Kočičí hrad" a sloužila jako výchozí bod pro expanze Matěje Salavy do sousedních zemí. Barokní zámeček byl přestavěn na hotel a restauraci. Fakt příjemné a klidné místo.

Po zelené značce jsme vystoupali na rozhlednu na Čapu. Když jsem tu před lety byla naposledy, ještě nahoře žádná rozhledna nebyla :-) Postavena byla v roce 2014.

vzadu Krkonoše

Teplické stěny

Ostaš a Broumovské stěny

Po zelené a žluté značce jsme pak sestoupili na okruh v Teplických stěnách. Prošli jsme si jeho část, nejlepší byly asi Chrámově stěny. 

Puklinová jeskyně v Chrámových stěnách je nejvyšší jeskynní prostorou v celých Adršpašsko-teplických skalách. Na začátku minulého století se tu pro pobavení turistů hrávalo na flašinet. Přístřešek, který flašinetář obýval, tu stojí dodnes.

Po zelené značce jsme vyšli ze skal a po žluté značce, která na ni navazuje nad Janovicema jsme pokračovali po zdejších loukách. Pořád se tu pase spousta koní.

Obešli jsme vrchol Čapu a vrátili se k autu.

zase Ostaš

Na Bischofsteinu se nám tak zalíbilo, že jsme se tam na dvě noci ubytovali. Další den hlásili velká vedra, tak jsme se vydali až k nádrži Rozkoš trochu se vykoupat. Podle rad z internetu jsme si vybrali odlehlé místo dost daleko od hlavních pláží, které prý nejsou vůbec pěkné (a stejně by tam nemohli psi). Sice tam nebylo občerstvení, ale voda byla čistá a koupání fajn.

Cestou zpátky jsme se pak zastavili na krátkou procházku po Náchodě. Na náměstí pod kostelem sv. Vavřince je nová lavička věnovaná Josefu Škvoreckému, místnímu slavnému rodákovi.

... a za ním je hotel Beránek,  místo známé hlavně ze Škvoreckého knih. Teď vypadá teda spíš opuštěně.

 
Na Karlově náměstí je umístěně zajímavá zvonkohra- jedenáct speciálně odlitých zvonků odbíjí čas, hraje melodie, písně a ve vánočním čase i koledy. Zvonkohru tvoří přes čtyři metry vysoký oblouk z nerezové oceli, který tvarem připomíná bránu. Na vrcholu oblouku je miniatura dominanty Náchoda - náchodského zámku, pod níž jsou zvonky zavěšeny.

Nakonec jsme se ještě (místo zámku, kam se nám vlastně nechtělo) zašli podívat na funkcionalistickou Bartoňovu vilu od Pavla Janáka. Více zde https://www.novinky.cz/bydleni/tipy-a-trendy/285245-vila-josefa-bartone-je-reprezentativni-funkcionalistickou-stavbou.html

Počkali jsme až se bude blížit šestá večerní a pak jsme se vydali do Adršpachu. To je totiž zřejmě jediný způsob, jak si v klidu skály projít- počkat, až autobusy s turistama odjedou, pokladna zavře a potom se pustit do skal. Skoro nám přišlo, že skalní město žije ve večerních hodinách takovým paralelním životem. V jezírku se koupají naháči, po skalách lezou horolezci, člověk potká asi i pár místních, ale hlavně (!) všude je totální klid a pohoda. Jenom to teda chce přeci jen přijet něco před šestou, protože potom zase zavřou parkoviště a není kde parkovat. Ale když člověk přijede jenom pár minut před šestou jako se to náhodou povedlo nám, na obecní parkoviště ho ještě pustí a odjet potom může kdy chce.

zřejmě historičtí vandalové

jako všude a jako obvykle- Goethe tu byl

Asi nejvíc nás teda zaujali horolezci, kteří si nad propastí mezi skálama napjali lano a po tom chodili.. zdola to vypadá úplně neskutečně, ovšem vyfotit se to moc nedá.

Nejznámější dominanta- Starosta a Starostová.

Tak nějak jsme už viděli všechno důležité ve zdejším kraji, takže druhý den jsme se rozhodli pokračovat směr Orlické hory.