cesta na východ 2- Orlické hory

Cestou do Orlických hor jsme se ještě museli zastavit v podhůří. První zastávka byla v Novém Městě nad Metují. Doplnili jsme tu zásoby, dali si zmrzlinu a prohlédli si náměstí a zámek se zahradou. Město samotné na mě působilo příjemným dojmem, centrum je oddělené od památkové části, takže působí civilně a klidně. Našli jsme tam na jednom místě všechno, co jsme potřebovali.

zámek byl založen původně jako pozdně gotický hrad spolu s městem v roce 1501. Po požáru byl v roce 1526 Pernštejny opraven a v polovině 16. století přestavěn v renesančním stylu. V letech 1652 – 1665 se zámek znovu upravoval, raně barokně. V roce 1908 byl zakoupen průmyslnickou rodinou Bartoňů z Dobenína. Ta ho nechala adaptovat na své reprezentativní rodinné sídlo za pomoci arch. Dušana Jurkoviče v letech 1909 – 1912, které bylo upraveno k pohodlnému a trvalému bydlení. Pozdější úpravy interiérů ve 20. a 30. letech 20. století realizoval arch. Pavel Janák. Významnou osobností, která zámek navštívila, byl sám prezident Československé republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Ten na zámku přenocoval v roce 1926.

Více zde: https://www.region-orlickehory.cz/turisticke-zajimavosti/hrady-zamky-zriceniny/zamek-nove-mesto-nad-metuji/

zámek byl založen původně jako pozdně gotický hrad spolu s městem v roce 1501. Po požáru byl v roce 1526 Pernštejny opraven a v polovině 16. století přestavěn v renesančním stylu. V letech 1652 – 1665 se zámek znovu upravoval, raně barokně. V roce 1908 byl zakoupen průmyslnickou rodinou Bartoňů z Dobenína. Ta ho nechala adaptovat na své reprezentativní rodinné sídlo za pomoci arch. Dušana Jurkoviče v letech 1909 – 1912, které bylo upraveno k pohodlnému a trvalému bydlení. Pozdější úpravy interiérů ve 20. a 30. letech 20. století realizoval arch. Pavel Janák. Významnou osobností, která zámek navštívila, byl sám prezident Československé republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Ten na zámku přenocoval v roce 1926.

Více zde: https://www.region-orlickehory.cz/turisticke-zajimavosti/hrady-zamky-zriceniny/zamek-nove-mesto-nad-metuji/

zámek byl založen původně jako pozdně gotický hrad spolu s městem v roce 1501. Po požáru byl v roce 1526 Pernštejny opraven a v polovině 16. století přestavěn v renesančním stylu. V letech 1652 – 1665 se zámek znovu upravoval, raně barokně. V roce 1908 byl zakoupen průmyslnickou rodinou Bartoňů z Dobenína. Ta ho nechala adaptovat na své reprezentativní rodinné sídlo za pomoci arch. Dušana Jurkoviče v letech 1909 – 1912, které bylo upraveno k pohodlnému a trvalému bydlení. Pozdější úpravy interiérů ve 20. a 30. letech 20. století realizoval arch. Pavel Janák. Významnou osobností, která zámek navštívila, byl sám prezident Československé republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Ten na zámku přenocoval v roce 1926.

Více zde: https://www.region-orlickehory.cz/turisticke-zajimavosti/hrady-zamky-zriceniny/zamek-nove-mesto-nad-metuji/

zámek byl založen původně jako pozdně gotický hrad spolu s městem v roce 1501. Po požáru byl v roce 1526 Pernštejny opraven a v polovině 16. století přestavěn v renesančním stylu. V letech 1652 – 1665 se zámek znovu upravoval, raně barokně. V roce 1908 byl zakoupen průmyslnickou rodinou Bartoňů z Dobenína. Ta ho nechala adaptovat na své reprezentativní rodinné sídlo za pomoci arch. Dušana Jurkoviče v letech 1909 – 1912, které bylo upraveno k pohodlnému a trvalému bydlení. Pozdější úpravy interiérů ve 20. a 30. letech 20. století realizoval arch. Pavel Janák. Významnou osobností, která zámek navštívila, byl sám prezident Československé republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Ten na zámku přenocoval v roce 1926.

Více zde: https://www.region-orlickehory.cz/turisticke-zajimavosti/hrady-zamky-zriceniny/zamek-nove-mesto-nad-metuji/

zámek byl založen původně jako pozdně gotický hrad spolu s městem v roce 1501. Po požáru byl v roce 1526 Pernštejny opraven a v polovině 16. století přestavěn v renesančním stylu. V letech 1652 – 1665 se zámek znovu upravoval, raně barokně. V roce 1908 byl zakoupen průmyslnickou rodinou Bartoňů z Dobenína. Ta ho nechala adaptovat na své reprezentativní rodinné sídlo za pomoci arch. Dušana Jurkoviče v letech 1909 – 1912, které bylo upraveno k pohodlnému a trvalému bydlení. Pozdější úpravy interiérů ve 20. a 30. letech 20. století realizoval arch. Pavel Janák. Významnou osobností, která zámek navštívila, byl sám prezident Československé republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Ten na zámku přenocoval v roce 1926.

Více zde: https://www.region-orlickehory.cz/turisticke-zajimavosti/hrady-zamky-zriceniny/zamek-nove-mesto-nad-metuji/

zámek byl založen původně jako pozdně gotický hrad spolu s městem v roce 1501. Po požáru byl v roce 1526 Pernštejny opraven a v polovině 16. století přestavěn v renesančním stylu. V letech 1652 – 1665 se zámek znovu upravoval, raně barokně. V roce 1908 byl zakoupen průmyslnickou rodinou Bartoňů z Dobenína. Ta ho nechala adaptovat na své reprezentativní rodinné sídlo za pomoci arch. Dušana Jurkoviče v letech 1909 – 1912, které bylo upraveno k pohodlnému a trvalému bydlení. Pozdější úpravy interiérů ve 20. a 30. letech 20. století realizoval arch. Pavel Janák. Významnou osobností, která zámek navštívila, byl sám prezident Československé republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Ten na zámku přenocoval v roce 1926.

Více zde: https://www.region-orlickehory.cz/turisticke-zajimavosti/hrady-zamky-zriceniny/zamek-nove-mesto-nad-metuji/

zámek byl založen původně jako pozdně gotický hrad spolu s městem v roce 1501. Po požáru byl v roce 1526 Pernštejny opraven a v polovině 16. století přestavěn v renesančním stylu. V letech 1652 – 1665 se zámek znovu upravoval, raně barokně. V roce 1908 byl zakoupen průmyslnickou rodinou Bartoňů z Dobenína. Ta ho nechala adaptovat na své reprezentativní rodinné sídlo za pomoci arch. Dušana Jurkoviče v letech 1909 – 1912, které bylo upraveno k pohodlnému a trvalému bydlení. Pozdější úpravy interiérů ve 20. a 30. letech 20. století realizoval arch. Pavel Janák. Významnou osobností, která zámek navštívila, byl sám prezident Československé republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Ten na zámku přenocoval v roce 1926.

Více zde: https://www.region-orlickehory.cz/turisticke-zajimavosti/hrady-zamky-zriceniny/zamek-nove-mesto-nad-metuji/

zámek byl založen původně jako pozdně gotický hrad spolu s městem v roce 1501. Po požáru byl v roce 1526 Pernštejny opraven a v polovině 16. století přestavěn v renesančním stylu. V letech 1652 – 1665 se zámek znovu upravoval, raně barokně. V roce 1908 byl zakoupen průmyslnickou rodinou Bartoňů z Dobenína. Ta ho nechala adaptovat na své reprezentativní rodinné sídlo za pomoci arch. Dušana Jurkoviče v letech 1909 – 1912, které bylo upraveno k pohodlnému a trvalému bydlení. Pozdější úpravy interiérů ve 20. a 30. letech 20. století realizoval arch. Pavel Janák. Významnou osobností, která zámek navštívila, byl sám prezident Československé republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Ten na zámku přenocoval v roce 1926.

Více zde: https://www.region-orlickehory.cz/turisticke-zajimavosti/hrady-zamky-zriceniny/zamek-nove-mesto-nad-metuji/

zámek byl založen původně jako pozdně gotický hrad spolu s městem v roce 1501. Po požáru byl v roce 1526 Pernštejny opraven a v polovině 16. století přestavěn v renesančním stylu. V letech 1652 – 1665 se zámek znovu upravoval, raně barokně. V roce 1908 byl zakoupen průmyslnickou rodinou Bartoňů z Dobenína. Ta ho nechala adaptovat na své reprezentativní rodinné sídlo za pomoci arch. Dušana Jurkoviče v letech 1909 – 1912, které bylo upraveno k pohodlnému a trvalému bydlení. Pozdější úpravy interiérů ve 20. a 30. letech 20. století realizoval arch. Pavel Janák. Významnou osobností, která zámek navštívila, byl sám prezident Československé republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Ten na zámku přenocoval v roce 1926.

Více zde: https://www.region-orlickehory.cz/turisticke-zajimavosti/hrady-zamky-zriceniny/zamek-nove-mesto-nad-metuji/

typické podloubí na náměstí

Největší atrakce- zámek stojí na místě starší tvrze. Při založení byl zahrnut do opevnění města, je však od města oddělen výrazným příkopem. Byl rozšířen Pernštejny během 16. století a za hrabat Lesleů barokně přestavěn v letech 1655–1661 podle plánů Carla Luraga. V letech 1909–1913 byl upraven podle plánů Dušana Jurkoviče pro nové vlastníky průmyslníky Josefa a Cyrila Bartoně z Dobenína. Jurkovič navrhl také originální zámeckou zahradu s dřevěnými stavbami. V roce 1948 byl zámek Bartoňům zkonfiskován. Ve státní správě zůstal až do roku 1992, kdy byl v restituci vrácen Josefu Bartoňovi Dobenínovi a zpřístupněn veřejnosti.

tohle je už na náměstí

Další naší zastávkou byla Dobruška. Udělalo se strašné vedro, takže jsme jenom z náměstí došli k rodnému domku F. L. Heka.

náměstí s radniční věží

před radnicí stojí socha F. L. Věka (je teda použita rovnou Jiráskova a televizní varianta jména)

Domek představuje dobře dochovanou ukázku dobrušské předměstské architektury 18. století. Dne 11. 4. 1769 se v něm narodil František Vladislav Hek, známější jako hlavní postava Jiráskova pětidílného románu F. L.Věk. Od roku 1972, kdy František vešel do podvědomí lidí díky televiznímu seriálu, je v rodném domku zřízena stálá expozice. 

Hek byl synem obchodníka z Dobrušky. Základní školu začal navštěvovat v Dobrušce, ale dokončil ji roku 1782 v Praze, kde žil od roku 1779. Po té v Praze studoval na piaristickém gymnasiu. V této době také navázal první kontakty se skupinkou českých vlastenců.

V polovině osmdesátých let se vrátil do Dobrušky, protože musel převzít kupecký obchod svého otce, v němž kromě prodeje zboží denní potřeby půjčoval i české noviny a knihy. Později zde zřídil i externí pobočku Krameriova vydavatelství Česká expedice.

 

tohle je dům, ve kterém měl Hek svůj obchod

Z Dobrušky už jsme dojeli do Deštného v Orlických horách. Centrum obce nestojí za moc, je tu pěkný kostel a okolí je protkáno naučnými stezkami. Pro děti je tu Kačenčina pohádková stezka, na které se občas dá vidět keramická postava Kačenky..

autobusovou zastávku tu ale mají světovou

Kostel svaté Máří Magdaleny v Deštném je barokní a zřejmě vznikl mezi lety 1723-1725 na základě projektu Jana Blažeje Santinoho- Aichela na objednávku hraběte Františka Karla II. Libštejnského z Kolowrat na místě původního starého gotického kostela. Ačkoli Santiniho autorství nelze přímo doložit, je velmi nepravděpodobné, že by Santini nestál u zrodu tohoto kostela. Ve prospěch jeho autorství totiž hovoří celá řada skutečností vyplývajících nejen ze Santiniho činnosti na panství Rychnov nad Kněžnou, ale taktéž ze slohového rozboru stavby.

V Deštném jsme nocovali a obrazili spoustu hospod. 

Druhý den jsme se vydali na výlet na Šerlich a Velkou Deštnou. Na Šerlichu nás dostihl přeháňkový mrak, tak jsme se na chvíli schovali dovnitř. Když jsme ale vyrazili, stejně jsme zmokli, protože mraky se nad horama honily furt.

Chata na Šerlichu byla postavena Klubem českých turistů v Hradci Králové podle projektu arch. B. Fuchse. Základní kámen byl položen 14.6.1924, veřejnosti byla chata otevřena dne 27. 9. 1925 pod patronací Aloise Jiráska, byť on samotný se vlastního otevření chaty nezúčastnil.

21. 9. 1938 byla Masarykova chata přepadena nacisty z Freikorpsu, pokus o vypálení naštěstí nevyšel. Počátkem října 1938 byla chata evakuována. Němci potom chatu přejmenovali na Hitlerbaude a v průběhu války zde byly ubytovávány rodiny fašistických pohlavárů, zotavovali se tu ranění piloti, bylo tu i středisko Hitlerjugend. Počátkem padesátých let se z Masarykovy chaty stala jen "chata ČSTV na Šerlichu". Další dvojí přejmenování spadá do období roku 1968, a konečně od roku 1990 nese opět Masarykovo jméno. Osudy jména sdílela i prezidentova busta. Nejdříve u chaty vydržela tři roky (1935-38), pak čtyři (1949-53) a opět čtyři roky (1968-72). Zatím poslední návrat se udál v roce 1990.
 

výhled cestou k chatě

pod Velkou Deštnou je malé občerstvení

Na Velké Deštné si pamatuju takovou malou rozhlednu... ovšem najednou jsem zjistila, že už tu není!

Dočetla jsem se, že Velká Deštná se mohla až donedávna chlubit hned dvěma nej - je to nejvyšší hora Orlických hor, a zároveň měla na svém temeni nejmenší rozhlednu tohoto pohoří. Byla jí vyhlídková věž ze čtyř otesaných kmenů spojených do tvaru pyramidy. Ve výšce pouhých pěti metrů se nalézala jednoduchá vyhlídková plošina. I těchto pět metrů však stačilo na to, aby se z ní otevřel úchvatný kruhový rozhled.

Rozhledna byla postavena v srpnu 1992 díky pionýrům z Náchoda. Věnovali ji panu Štefanu Matejíkovi, místnímu hajnému a bývalému členu Horské služby v Deštném, k jeho šedesátinám. Od té doby se jí říkalo Štefanova vyhlídka. V roce 2003 byla již značně chatrná rozhledna nahrazena novou, opět dřevěnou, o něco málo vyšší konstrukcí. I ta však v drsných podmínkách brzo zvetšela, a proto byla v roce 2010 stržena. Velká Deštná tak nyní zůstává bez vyhlídkové stavby. (Již dříve se objevovaly snahy o vybudování "klasické" rozhledny, ať už z kamene nebo kovu, pro komplikace při jednáních s majitelem pozemku Janem Kolowratem Krakovským však nikdy nebyla žádná stavba realizována).

hm, tak nic

naštěstí jako úkryt místní kešky slouží tahle pěkná miniatura :-)

Kousek pod vrcholem je konečně pěkný výhled (zamlžený)

Od roku 1845 zde byla zřízena Anenská sklářská huť, která však již dnes není v provozu. A proč vlastně název Luisino údolí? O pojmenování se zasloužil tehdejší majitel solnického panství Antonín Slivka, rytíř ze Slivic horské údolí pojmenoval podle své matky Marie Luisy, huť pak po své manželce Anně.

Více zde: https://www.region-orlickehory.cz/turisticke-zajimavosti/zajimava-mista/luisino-udoli/

Od roku 1845 zde byla zřízena Anenská sklářská huť, která však již dnes není v provozu. A proč vlastně název Luisino údolí? O pojmenování se zasloužil tehdejší majitel solnického panství Antonín Slivka, rytíř ze Slivic horské údolí pojmenoval podle své matky Marie Luisy, huť pak po své manželce Anně.

Více zde: https://www.region-orlickehory.cz/turisticke-zajimavosti/zajimava-mista/luisino-udoli/

Sešli jsme z kopce až do Luisina údolí. Osada se připomíná roku 1828 jako dřevorubecká, patřící původně k obci Jedlová. Dnes chalupy slouží pro rekreaci a je zde hájovna. Za svůj název vděčí tehdejšímu vlastníku solnického panství Antonínu Slivkovi, rytíři ze Slivic, který osadu pojmenoval po své matce. Zrovna tam ale žádná idylka nebyla, probíhají tam nějaké stavební práce...

Od roku 1845 zde byla zřízena Anenská sklářská huť, která však již dnes není v provozu. A proč vlastně název Luisino údolí? O pojmenování se zasloužil tehdejší majitel solnického panství Antonín Slivka, rytíř ze Slivic horské údolí pojmenoval podle své matky Marie Luisy, huť pak po své manželce Anně.

Více zde: https://www.region-orlickehory.cz/turisticke-zajimavosti/zajimava-mista/luisino-udoli/

Nakonec jsme došli do Deštného a rozhodli se, že přímo v chatě na Šerlichu jednu noc přespíme. Bylo to docela fajn a ráno jsme dostali výbornou snídani.

Pak jsme pokračovali po dost opuštěné části Orlických hor do Neratova. Krajina je tu moc krásná, taková nedotčená :-).

V 80. letech ze sudetského Neratova, dlouhé vesnice s více než dvěma tisíci obyvateli, zbyli dva stálí obyvatelé a pár chalupářů. Domy byly prázdné, osiřelé a z kostela, který už neměl ani střechu, vyrůstaly stromy. 

Právě ten kostel se stromy uviděl jednou Josef Suchár, který tam zabloudil, když pro děti připravoval orientační běh. Bylo to rok poté, co byl tajně vysvěcen na kněze, a ani on netušil, že ho brzy čekají dva zcela zásadní životní obraty.

Prvním bylo, že za dva roky padl režim a on se mohl stát farářem veřejně. Druhým, že se jako farář za dalších pár let do Neratova vrátil a založil komunitu, která dnes dává práci nejvíc lidem v celém širokém okolí.

Zdroj: https://bydleni.idnes.cz/vesnice-neratov-bydleni-na-vesnici-zachrana-kostela-fyo-/dum_osobnosti.aspx?c=A170215_164801_dum_osobnosti_web

fara

hřbitov je tu už taky upravený

Po návštěvě Neratova jsme zamířili do Rokytnice v Orlických horách. Cestou jsme se jen krátce zastavili u pěchotního srubu na Holém, který byl vybudovanám v roce 1937 jako součást provorepublikového pevnostního opevnění. K nedaleké Haničce už se nám moc nechtělo, proudily tam davy lidí.

V Rokytnici v Orlických horách jsme navštívili místní infocentrum, kde jsem si úspěšně stáhla nové keše. Jinak se tu zrovna připravovala velká pouť se spoustou stánků a atrakcí. Docela jsme byli rádi, že to hlavní nastane až tu nebudeme (klasická pouť se strašidelným hradem, střelnicí s růžema a taky řadou "novodobých" atrakcí, hluk neskutečný). 

Zaparkovali jsme přímo u zámku. Původně vodní tvrz z r.1567 nechal Kryštof Mauschwitz z Armenruh v roce 1600 zbořit a postavit pozdně renesanční zámek. Svoji současnou podobu dostal v r. 1855 za hraběte Josefa z Nostic. Zajímavá je výzdoba zámecké kaple v prvním patře.

náměstí

Z náměstí jsme ještě zašli na okraj městečka, abychom viděli místní židovský hřbitov. 

První židé se do Rokytnice stěhovali na přelomu 17. a 18. století, kdy panství patřilo hraběti Nostitzovi. Ten také v roce 1718 udělil židům právo zřídit vlastní hřbitov na pozemku, z něhož platili nájem (údajně 30 krejcarů ročně). Židovská komunita zde nikdy nebyla nijak početná. Za druhé světové války byli židé z Rokytnice uvězněni v koncentračních táborech a hřbitov poničen. V nedávné době byl ale hřbitov alespoň zčásti restaurován a v současnosti je i pečlivě udržován.

Z Rokytnice jsme se vrátili na "polskou" stranu hor, abychom viděli Zemskou Bránu.

Zemská Brána je chráněný přírodní výtvor a oblíbené výletní místo. Je tak pojmenován skalnatý úsek Divoké Orlice protínající pod osadou Čihák napříč snížený hřbet Orlických hor. Řeka zde vyhloubila romantické údolí v pevných, ale rozpukaných rulách a pronikla tak do vnitrozemí Čech. Balvanové úzké řečiště lemují v úseku několika set metrů výrazné rulové skály, které opravdu působí dojmem vstupní brány do Čech. Tomuto přirovnání napomáhá i kamenný most s jedním obloukem na začátku údolí, po němž řeku překonává silnice z Českých Petrovic do Bartošovice v Orl. horách, Byl postaven českými a italskými kameníky v letech 1901 -1903.

Po trase naučné stezky jsme došli až k Pašerácké lávce. Ta byla původně postavena vrchností pro potřeby dřevorubců a formanů svážejících dřevo z panských lesů. Především v nočních hodinách však začala být využívána k paši různého zboží. Na kladské straně stával dřevěný mlýn, který prý sloužil jako prodejna pašovaného zboží i úkryt pro pašeráky. Pašování vyvrcholilo po první světové válce. Dnešní podoba lávky pochází z roku 2002, kdy byla obnovena po ničivé povodni v roce 1999.

Původně jsme tu chtěli přespat, ale všude bylo docela dost lidí, koupali se v řece a tak. Rozhodli jsme se tedy popojet do Kostelce nad Orlicí. Tam jsme si nejdřív prohlédli kostel Nejsvětější Trojice- byl od 13. století součástí jednopatrové budovy kláštera řádu křižovníků (cyriaků), který byl v 15. století vypálen husity (pozůstatky kláštera byly objeveny roku 1956). Pobořený kostel osiřel a byl obnoven roku 1452. Z časů obnovy po husitských válkách pochází kamenný základ hlavního oltáře, stůl, na němž jsou čtyři erby rodu Jiřího z Poděbrad. Zvláštností kostela je malba, která znázorňuje dvě podivné postavy (prý čerty). Já jsem teda obešla celý kostel, ale čerty jsem nenašla...

Nakonec jsme nocovali hned za kostelcem u řeky Orlice. Večer zase přišla bouřka, ale v autě nám to až tak nevadilo. Druhý den jsme se rozhodli zdolat Kralický Sněžník.