středa 5. září 2018

Z Proboštova na Magnetovec za hřibem

Dneska jsme spolu se psem využili pěkného počasí k takové delší odpolední procházce po okolí Ústí.
Autobusem jsme dojeli do Proboštova, takové dost ošklivé vesnice, ale na krásném místě nahoře ve Středohoří. Zdálky vypadá celkem malebně...


Od Proboštova jsme uhnuli po malé silničce podél hřbitova a sestoupili do Byňova. To je hodně zapadlá vesnice, spíš shluk několika chalup než co jiného.



Z Byňova jsme začali stoupat na hlavní cíl našeho výletu- kopec Magnetovec. Z vrcholu není moc výhledů (i když je to tam pěkné, takové skalnaté), ale kousek pod vrcholem se nachází parádní kamenný hřib.

pohled do údolí cestou nahoru
vzadu (zřejmě) Panna
Bazanitový skalní hřib na Magnetovci je důvodem ochrany a jisté proslulosti celého kopce. Jedná se o vypreparovanou část lávového příkrovu, tvořeného dvěma výlevy bazanitové horniny. Spodní výlev je pórovitější a více zvětralý, čímž selektivně vznikla tenká noha hřibu, na které sedí mohutná horní část jako široký klobouk. 




Po sestupu z vrcholu jsme míjeli rozcestí Fráž, kde stávala chata, která v roce 2000 vyhořela.


Po zelené turistické značce jsme došli až k velmi nezřetelným pozůstatkům hradu Velké Březno. Ještě před hradem ale odbočovala naše neznačená cesta, tak jsme se tam ani nevypravili, stejně tam nic není. Odbočka byla nakonec naštěstí zřetelná a cesta dolů v pohodě, ale hlavně (!) kousek od rozcestí byla krásná studánka s poměrně vydatným pramenem ledové a dobré vody. Což jsme teda v situaci, kdy jsem už málem padala žízní, fakt přivítala.


Po velké a zřetelné cestě jsme zvrchu došli k opuštěnému drtiči nad Velkým Březnem. Stavba vypadá úplně přízračně, skoro se člověk lekne, když se to před ním uprostřed lesa vynoří.






Železobetonová stavba zřejmě sloužila ke zpracovávání vytěžené horniny, která se následně dopravovala do údolí k nedaleké železnici. Podle jedné z teorií se mohlo jednat o stavbu vojenského charakteru z předválečného období. Zpracovávaný kámen mohl sloužit k budování vojenských pevnůstek, tzv. řopíků, které v té době v celém hraničním pásmu vznikaly.
Druhá možnost je, že materiál měl sloužit na stavbu plánovaných Hitlerových dálnic.
I když jsem se snažila něco k tomu dohledat, nepodařilo se...

Vzhledem k tomu, že se čas už docela nachýlil, seběhli jsme z kopce dolů do Velkého Března a odtud se vrátili do Ústí. Bylo to krátké, ale výživné :-)

dole první domy Velkého Března, naproti přes řeku Kozí vrch

Žádné komentáře:

Okomentovat