mlhou ze Mšena do Mšena

Uvěřili jsme slibům krásného počasí na sobotu a po dlouhém přemýšlení se vydali na výlet na Kokořínsko. Při příjezdu do Mšena jsme pochopili, že stejný nápad mělo asi deset tisíc dalších lidí, parkoviště plná, všude auta, procházející se rodinky, vřeštící děti... no krása. Asi se to ale dalo čekat, výlet do přírody je asi to jediné, co se teď dá dělat, tak to holt všichni dělají...

My jsme se ze Mšena vydali po zelené značce k rozcestí Na Panském. Už bylo skoro poledne, ale sluníčko pořád nikde, jen ta mlha. Skoro jsme se začínali bát, že se vůbec nezvedne, nakonec se ale podařilo.

Odtud jsme se po naučné stezce vydali dolů do rokle a po komické epizodě, kde mi v poměrně exponovaném místě s žebříkem vypadl z tašky mobil a my ho lovili ve srázu, jsme došli ke kempu Kokořín a k silnici.

Ze silnice jsme ještě odskočili k pěkným skalním sklípkům v Růženině údolí a pak už dorazili k hospodě pod hradem. Ta byla v provozu, nabízela spoustu jídel a pití z okýnka, lidí tu bylo opět jako much, ale docela se po okolí rozprostřeli, tak dobrý. 

O kus dál jsme prolezli pozůstatky po bývalém mlýně Hlučov. Skalní mlýn na řece Pšovce byl funkční až do začátku 20. století. Uprostřed bažin jsou tu k vidění zbytky skalních místností a náhonu.

Na nedalekém rozcestí pod Pokličkama jsme po zralé úvaze Pokličky zavrhli. Přeci jen ty davy lidí, co se tam sápaly, byly trochu moc. Raději jsme se zpátky vydali údolím Močidla kolem odbočky do rokle Apatyka a Náckovy rokle.

Vylezli jsme pak k rozcestí Na Rovinách a zpátky do Mšena jsme údolím s bývalým lesoparkem Debř. Jako obvykle jsme tu obdivovali řadu místních atrakcí jako třeba obří muchomůrka..

nebo zaniklé hřiště a památník Mistra Jana Husa.

Zbytky přírodního divadla jsou tu asi nejvýraznější pozůstatek kdysi výstavního lesoparku.

Zmenšenina hradu Kokořína zvaná Kokořínek taky pamatuje zdejší zlaté časy.

Úplně na konci údolí je ještě krmítko ve tvaru chaloupky. Je inspirováno původními krmítky, které kdysi věnovali lesoparku místní truhláři.

A protože jsme museli parkovat až ve městě, procházeli jsme cestou zpátky ještě kolem místního parádního koupaliště. Tentokrát je opuštěné a voda podivně zelená, aspoň nemusíme závidět koupajícím se jako minule.