Ve Vsetíně byla ráno mlha hustá tak, že by se dala krájet, venku docela zima, sluníčko nikde a moc to nevypadalo, že by se to chtělo razantně zlepšit. Měli jsme ale naplánovaný výlet a rozhodně o něj nechtěli přijít.
Hned, jak jsme ale vyjeli z města, začalo se to zlepšovat a ve Velkých Karlovicích už krásně svítilo sluníčko. Nakonec tam bez turistů byla úplná idylka :-)
Nejdřív jsme navštívili místní židovský hřbitov založený v roce 1887. Dochovalo se tu několik desítek náhrobků, mezi nimi i hrob Salomona Reicha, majitele místních skláren a někdejšího starosty obce.
Místní muzeum bylo samozřejmě zavřené, ovšem udělat si fotku naprosto bez lidí, to je tu unikátní :-)
Muzeum sídlí ve dvou starobylých domech. Roubený dům s pavlačí, ve kterém najdete také infocentrum, pochází z konce 18. století. Zadní napůl roubený a napůl zděný dům byl postaven v roce 1813.
Kromě toho je v obci samozřejmě řada krásných roubených domů a dřevěný barokní kostel Panny Marie Sněžné z roku 1754.
Od vlakové zastávky se dá kousek vystoupat a podívat se na Karlovice z výšky. Vtipná historka se traduje z dob, kdy můj otec, znalec zdejší oblasti, vystoupil z vlaku a kouká na nápis "Protějov", protože se tu zrovna natáčel seriál Doktor Martin :-)
Nejdřív jsme si mysleli, že tu bude všechno zavřené, ale ne. Občerstvení bylo otevřené a dokonce měli vynikající frgály, to bylo radosti...
Po prohlídce Karlovic jsme popojeli ještě dál do Makovského průsmyku, kde jsme nechali auto. Oficiálně se to tu jmenuje U Tabulí nebo Makovský průsmyk, odjakživa jsme to ale nazývali U partyzána. Socha partyzána je takovou zdejší dominantou, jinak je tu příjemné posezení i krásný výhled.
Přímo po hranici jsme se odtud vydali na vrchol Beskydek a odtud zase dolů na rozcestí Trojačka. Tam se kromě klasického rozcestníku nachází i parádní historický rozcestník z roku 1906.
Kousek pod rozcestím je oficiální pramen Vsetínské Bečvy, o kus dál jsme teda narazili na další pramen, asi je o něco níž, tak není oficiální, dole se pak oba spojují a potůček už nese hrdé označení Vsetínská Bečva.
Cesta podél Vsetínské Bečvy vlastně nebyla cesta. Místy tam byl příkrý sráz a dost to klouzalo. Potkali jsme mloka, který se vůbec nebál a dal se fotit. Potom jsme konečně přišli na cestu a dál šli podél vody. Až úplně dole u silnice jsme potkali dalšího mloka (!), ten se ale bál víc, tak je na fotce jenom rozmazaně.
Od silnice jsme museli vystoupat zpátky do průsmyku, ale cesta už to byla pohodlná a rychlá. Na louce nahoře bylo ještě spousta odkvétajících ocúnů.
Výlet to byl krátký, ale nakonec docela náročný, nahoru a dolů a to klouzání svahem taky dá jednomu zabrat.
Žádné komentáře:
Okomentovat