Ostaš a Kočičí skály

Dneska jsme se po delší době zastavili na Ostaši a při té příležitosti navštívili i protější Kočičí skály. Celé léto jsem sice plánovala, že do téhle oblasti pojedeme alespoň na prodloužený víkend, ale bohužel počasí bylo proti nám. O prodlouženém víkendu v září bylo asi 10 stupňů a vytrvale pršelo, takže bohužel. Museli jsme zvolit náhradní plán a na Ostaš se vypravit jenom na otočku.

Počasí bylo teda pro změnu parádní, tak jsme se aspoň pěkně prošli. Oproti minulé návštěvě před dvěma roky doznaly vrcholové partie dost změn, většina stromů je tu vykácených, všude se vrší klády. No, kůrovec je kůrovec, pozitivní na tom je, že je víc vidět skalní bludiště a otevřely se nečekané výhledy na skály i do okolí...

Prošli jsme si horní bludiště a došli k Čertovu autu

a ke Zrádci

a k Cikánce...

Z Frýdlantské vyhlídky se otevíraly výhledy na hřeben Broumovských stěn, Javoří hory a Ruprechtický Špičák

Oproti minulým návštěvám jsem si ale (konečně!!!) prosadila i návštěvu vedlejších Kočičích skal. Už roky se tam chystám, ale vždycky tak nějak skončíme návštěvou Ostaše a jít ještě dál se nějak nehodí nebo nestíhá. Tentokrát jsem si řekla, že konečně nastala ta správná chvíle..

Z rozcestí s červenou jsme tedy odbočili po červené ke Kočičím skalám a úplně nejdřív sestoupili do hlubin ke Sluji Českých bratří. Není to klasická jeskyně, protože nemá strop, takže je to spíš soutěska. V 17. stol. se zde podle pověsti tajně scházeli čeští evangelíci k modlitbám. Uprostřed soutěsky se nachází ve výšce 2,5 m kámen s letopočtem 1627. Existují pochybnosti, jestli je kámen pravý nebo pochází z novější doby (1921).

Když jsme se vydrápali zpátky, pokračovali jsme ještě dál na Kočičí skály. Jde vlastně o skalnatý hřbet rozčleněný do řady skalních věží a soutěsek. Musím říct, že fakt super, krásná zákoutí, žádný lidi.

Na konci cesty jsem dorazila ke Kočičímu hradu, to je překvapivě mohutný skalní útvar se spoustou puklin a puklinových jeskyní, vypadá fakt malebně a impozantně.

Takže kolem a kolem Kočičí skály fakt super, nádhera.

Po návratu a občerstvení u chatové osady jsme se už museli vydat zas na poměrně dlouhou cestu zpátky. Zastavili jsme se jenom krátce v Hronově u letního sídla Aloise Jiráska.

Jirásek se totiž do svého rodného Hronova moc rád vracel, s rodinou sem jezdil pravidelně o prázdninách. Až do roku 1914 jezdil na letní byt do vily Vesny „pod Příčnicí“, tady také Jirásek slavil své šedesáté narozeniny. Sedmdesátku ale již slavil ve své vilce za pivovarem. Tohle letní sídlo s rozsáhlou zahradou na okraji města koupil Alois Jirásek za přispění svého dobrého přítele Dr. Thomayera od hronovského tesaře Drahoráda.