V sobotu mělo být podle předpovědi dost přes 30°, tak jsme se rozhodli trochu přiblížit k lesům a vodě..
Nakonec to dopadlo tak, že jsme zamířili z Jemnice na jihovýchod a jako první se zastavili v poměrně neznámé obci Police.
Místní zámek vznikl renesanční přestavbou původní tvrze koncem 16. století, v letech 1720-30 došlo k jeho barokní úpravě. Po 2. světové válce zámek chátral, od roku 1989 je rekonstruován. Dnes je v něm několik expozic, jedna je teď věnovaná Waldemaru Matuškovi..

Mně se na Matušku moc nechtělo, tak jsem se místo toho vydala k místní synagoze a židovskému hřbitovu.
Synagoga z poloviny 18. století je zajímavým a velmi dobře zachovalým dokladem venkovské barokní stavby.
Od synagogy nebyla cesta k židovskému hřbitovu úplně snadná, ale nakonec se povedlo...
Po prohlídce pamětihodností Police jsme pokračovali už jenom pár kilometrů na východ k hradu Cornštejn.
Hrad Cornštejn (Zornstein) stojí na strategické poloze západní strany kopcovitého výběžku ze tří stran obtékaného řekou Dyjí, poblíž výšinného sídliště z pozdní doby kamenné. Jeho jméno je odvozeno z německého Zorn (hněv) a Stein (kámen, skála), tím měla být vyjádřena síla i pevnost hradu. Postavit ho nechal ve 20. letech 14. století Raimund z Lichtenburka se souhlasem krále Jana Lucemburského. Lichtenburkové hrad postupně rozšiřovali.
V polovině 15. století držel Cornštejn Hynek z Lichtenburka a na Bítově, který odmítl přísahat věrnost králi Jiřímu z Poděbrad a podporován papežem Piem II. zahájil v roce 1463 otevřenou vzpouru. Hrad byl pak obléhán a dobyt královským vojskem, poté byl Hynkovi z Lichtenburka konfiskován a lénem udělen pánům Krajířúm z Krajku. Ti hrad nově opevnili a zmodernizovali. Od 16. století se zde majitelé střídali a hrad pustl. Po 2. světové válce byl hrad zestátněn a částečně rekonstruován.
 |
Dyje ze všech stran |
 |
vzadu je vidět rozhledna Rumburak, k ní jsme nakonec už nejeli |
Začalo být docela vedro, tak jsme se rozhodli podniknout plavbu po Vranovské přehradě. Popojeli jsme totiž už jenom kousek po okrsce a byli jsme přímo ve Vranově nad Dyjí. Stačilo už jenom vystát frontu na parkoviště, koupit lístek na loď a spolu se spoustou lidí se na tu loď nalodit. Nakonec to byl docela příjemný turistický zážitek, i když místa k sezení na palubě na nás nevybyla.....
Již v roce 1912 projednávala společnost Podyjské závody (Thayawerke) projekt na využití vodní síly postavením přehrady na Dyji. Druhým argumentem pro stavbu přehrady byla protipovodňová ochrana a třetím důvodem bylo využití přehrady k rekreaci. Nedostatek peněz však nedovolil projekt uskutečnit.
O možné realizaci vodního díla se začalo hovořit opět až po vzniku Československa. Konečné rozhodnutí o stavbě přehrady nad Vranovem nad Dyjí učinila vláda ČSR v roce 1929. Doba výstavby Vranovské přehrady se uvádí mezi lety 1931 až 1934, přípravné práce probíhaly však již dříve. Rychlost výstavby přehrady byla na svou dobu unikátní a nemá obdobu ani v současné době. Na stavbě přehrady v průběhu hospodářské krize našlo práci více než 2500 lidí z okolí. Dílo bylo dokončeno za tři a půl roku a v roce roku 1933 se na podzim začala Vranovská přehrada napouštět vodou. Uvedena do provozu byla v roce 1934, po dokončení všech technických prací. Stala se ve své době největším vodním dílem na území Československa.
 |
"naše" loď Poseidon |
Odpoledne vedro dosáhlo svého vrcholu, takže po vylodění už jsme se jenom prošli kousek podél vody, vyfotili visutou lávku a přehradu a vrátili se do ubytování na pozdní oběd.