Telč a Humpolec cestou domů

Po parném sobotním odpoledni nastal příjemný vlahý večer, ve kterém se nám nechtělo sedět doma. Taky už jsme nabrali síly, takže jsme se nakonec rozhodli popojet z Jemnice cca 28 km na sever do slavné Telče.

Vše proběhlo hladce a večerní Telč nás příjemně překvapila pěkně nasvícenými památkami a hlavně (!) naprostou absencí turistických davů. Pěkná procházka to byla.

Podle pověsti je založení města Telč spojeno s vítězstvím moravského knížete Otty II. nad českým knížetem Břetislavem v roce 1099. Právě vítěz se zasadil o založení kaple, později kostela a osady, dnešního Starého Města. Největšího rozmachu doznalo město za panování Zachariáše z Hradce v 2. polovině 16. století. Počátkem 19. století už hrála Telč významnou roli v celém jihozápadním regionu Moravy, která ještě vzrostla s příchodem železnice v roce 1898. 

Historické jádro města, uzavřené rybníky a branami, si udrželo po celá staletí svou osobitou tvář z časů Zachariáše z Hradce. Předně je to původní královská vodní tvrz z 13. století, založená na křižovatce obchodních cest, která získala, spolu s historickým jádrem města, svou dnešní podobu díky přestavbě ze 16. století. Kromě zámku patří mezi nejvýznačnější telčské památky také náměstí s unikátním nenarušeným komplexem historických domů v renesančním a barokním stylu. Podloubí a průčelí těchto domů byla v drtivé většině stavěna podle jednotného plánu.

V noci přišly očekávané bouřky a v neděli se zatáhlo a občas pršelo. Cestou zpátky do Prahy jsme se proto zastavili jen krátce v Humpolci. 

Nejdřív jsme si prohlédli čtvť zvanou Zichpil s pozůstatky lidové architektury a bývalé židovské čtvrti.

Toleranční kostel z roku 1785

Nápravníkovo stavení, ve kterém je skanzen

O kousek dál je slavný pivovar Bernard s návštěvnickým centrem a vyhlídkovou věží.

Kolem bývalé synagogy jsme pak prošli na Havlíčkovo náměstí, sedící sochy jsou tu zjevně populární...

Tahle na střeše hotelu je od Jakuba Flejšara

Humpolec založil svou slávu na filmovém Hliníkovi a dalších postavách z filmu Marečku, podejte mi pero!. Na náměstí stojí budova Hliníkária, ve kterém je i informační centrum. Hliníkárium prý vzniklo hlavně kvůli turistům, kteří se v původním infocentru vyptávali na vše, co souvisí s postavou legendárního Hliníka. 

Po návštěvě infocentra jsme se vydali do zdejší galerie 8smička. 

Humpolecká zóna 8smička se snaží stírat rozdíly mezi centrem a periferií. Industriální areál na půli cesty mezi Prahou a Brnem prošel proměnou na kulturní prostor, ve kterém je návštěvníkům zprostředkován kontakt s moderním a současným uměním. Zóna 8smička je impulzem pro vznik lokální humpolecké komunity, která je přístupná návštěvníkům ze širokého okolí.

V galerii se koná výstava Kdybych já byl krásný jako Dionýsos, věnovaná Janu Zrzavému.

Zrzavý jako moderní a progresivní autor, jehož dílo vyrůstá z hlubokého poznání starého umění, navazuje v 8smičce pomyslný dialog s motivicky či duchovně spřízněnými autory a autorkami. Témata spjatá s tělesností a krajinou (vnitřní i vnější), subjektivita a vědomé navazování na práce některých mistrů minulosti činí jeho tvorbu obzvlášť aktuální.

Odpoledne se dalo do docela intenzivního deště, takže jsme hlavním náměstím v Humpolci jenom rychle proběhli k autu. 

Cesta vedla přes park kolem pamětní desky Hliníkovi a vedle stojící Hujerovy švestky.

náměstí s kostelem sv. Mikuláše

Pěkné to bylo a vzhledem k zacpanosti dálnice bylo načase vydat se na cestu domů.