Police, Cornštejn a Vranovská přehrada

V sobotu mělo být podle předpovědi dost přes 30°, tak jsme se rozhodli trochu přiblížit k lesům a vodě..

Nakonec to dopadlo tak, že jsme zamířili z Jemnice na jihovýchod a jako první se zastavili v poměrně neznámé obci Police.

Místní zámek vznikl renesanční přestavbou původní tvrze koncem 16. století, v letech 1720-30 došlo k jeho barokní úpravě. Po 2. světové válce zámek chátral, od roku 1989 je rekonstruován. Dnes je v něm několik expozic, jedna je teď věnovaná Waldemaru Matuškovi..

Mně se na Matušku moc nechtělo, tak jsem se místo toho vydala k místní synagoze a židovskému hřbitovu.

Synagoga z poloviny 18. století je zajímavým a velmi dobře zachovalým dokladem venkovské barokní stavby.

Od synagogy nebyla cesta k židovskému hřbitovu úplně snadná, ale nakonec se povedlo...

Po prohlídce pamětihodností Police jsme pokračovali už jenom pár kilometrů na východ k hradu Cornštejn.

Hrad Cornštejn  (Zornstein) stojí na strategické poloze západní strany kopcovitého výběžku ze tří stran obtékaného řekou Dyjí, poblíž výšinného sídliště z pozdní doby kamenné. Jeho jméno je odvozeno z německého Zorn (hněv) a  Stein (kámen, skála), tím měla být vyjádřena síla i pevnost hradu. Postavit ho nechal ve 20. letech 14. století Raimund z Lichtenburka se souhlasem krále Jana Lucemburského. Lichtenburkové hrad postupně rozšiřovali.

V polovině 15. století držel Cornštejn Hynek z Lichtenburka a na Bítově, který odmítl přísahat věrnost králi Jiřímu z Poděbrad a podporován papežem Piem II. zahájil v roce 1463 otevřenou vzpouru. Hrad byl pak obléhán a dobyt královským vojskem, poté byl Hynkovi z Lichtenburka konfiskován a lénem udělen pánům Krajířúm z Krajku. Ti hrad nově opevnili a zmodernizovali. Od 16. století se zde majitelé střídali a hrad pustl. Po 2. světové válce byl hrad zestátněn a částečně rekonstruován.

Dyje ze všech stran

vzadu je vidět rozhledna Rumburak, k ní jsme nakonec už nejeli

Začalo být docela vedro, tak jsme se rozhodli podniknout plavbu po Vranovské přehradě. Popojeli jsme totiž už jenom kousek po okrsce a byli jsme přímo ve Vranově nad Dyjí. Stačilo už jenom vystát frontu na parkoviště, koupit lístek na loď a spolu se spoustou lidí se na tu loď nalodit. Nakonec to byl docela příjemný turistický zážitek, i když místa k sezení na palubě na  nás nevybyla.....

Již v roce 1912 projednávala společnost Podyjské závody (Thayawerke) projekt na využití vodní síly postavením přehrady na Dyji. Druhým argumentem pro stavbu přehrady byla protipovodňová ochrana a třetím důvodem bylo využití přehrady k rekreaci. Nedostatek peněz však nedovolil projekt uskutečnit. 

O možné realizaci vodního díla se začalo hovořit opět až po vzniku Československa. Konečné rozhodnutí o stavbě přehrady nad Vranovem nad Dyjí učinila vláda ČSR v roce 1929. Doba výstavby Vranovské přehrady se uvádí mezi lety 1931 až 1934, přípravné práce probíhaly však již dříve. Rychlost výstavby přehrady byla na svou dobu unikátní a nemá obdobu ani v současné době. Na stavbě přehrady v průběhu hospodářské krize našlo práci více než 2500 lidí z okolí. Dílo bylo dokončeno za tři a půl roku a v roce roku 1933 se na podzim začala Vranovská přehrada napouštět vodou. Uvedena do provozu byla v roce 1934, po dokončení všech technických prací. Stala se ve své době největším vodním dílem na území Československa.

"naše" loď Poseidon

Odpoledne vedro dosáhlo svého vrcholu, takže po vylodění už jsme se jenom prošli kousek podél vody, vyfotili visutou lávku a přehradu a vrátili se do ubytování na pozdní oběd.