Tak co to tady máme?: Hrádek, Kristýna, Trojmezí

Na letošní srpnovou dovolenou jsme vyrazili na sever republiky, k Hrádku nad Nisou. Celý týden bylo dost nechutné vedro, takže možnosti, co dělat, byly trochu omezené...

Město Hrádek jsme si trochu prohlédli hned po příjezdu.

původně barokní fara a za ní kostel sv. Bartoloměje

Horní náměstí

Po ubytování jsme se jenom trochu prošli po okolí. Chtěli jsme samozřejmě vidět hlavně jezero, které bylo s ohledem na počasí hlavním útočištěm pro následující dny.

Jezero Kristýna je vlastně zatopený lignitový důl. Má rozlohu 14 ha s maximální hloubku 28 metrů. Těžba tady byla ukončena na konci 60. let, od roku 1970 byl důl postupně zaplavován.

Druhý den ještě pořád nebylo vedro tak hrozné, takže jsme se vypravili na Trojmezí a pak do nedaleké Žitavy.

Trojmezí na česko-německo-polské hranici se nachází mezi městy Hrádek nad Nisou, Žitava a vesnicí Kopaczów. Leží na úpatí Lužických a Žitavských hor v nadmořské výšce 235 m n. m. na řece Lužická Nisa v místech, kde se do ní vlévá Oldřichovský potok; Lužická Nisa zde tvoří česko-německou a německo-polskou státní hranici, Oldřichovský potok hranici česko-polskou.

Na německé straně se nachází poměrně jednoduchý dřevěný kříž, na polské je takový zdobnější kříž... no a na české straně je žulový obelisk :-)

Trojmezí vzniklo až v roce 1945 na základě Postupimské dohody. Tehdy byla státní hranice mezi Německem a Polskem posunuta západním směrem k linii Odra – Nisa. Trojmezí bylo poté léta nepřístupné. V roce 2004 se Trojmezí stalo svědkem oslavy rozšíření Evropské unie. Proces otevření hranic by dokončen v roce 2007, kdy se Česká republika a Polsko staly součástí schengenského prostoru.

Lužická Nisa je dál už regulovaná

Při dalších cestách do Hrádku už byl cílem většinou obchod, jedno ráno jsme vyfotila zdejší novogotický luteránský kostel zvaný Chrám pokoje z roku 1901.

Při středečním výletě jsme Hrádkem procházeli kolem bývalé továrny, abychom se dostali na turisticoku značku. Míjeli jsme přitom vilu Hermanna Schuberta (ředitele zdejší přádelny) z roku 1924, postavenou podle návrhu architektonické kanceláře Lossow & Kühne.

Na jediném výletě do přírody, který proběhl ve středu, jsme si za cíl stanovili vyhlídku na Popově skále.

Cesta vedla po modré značce do kopců před Dolní Sedlo, Císařsé údolí až ke skále Podkova. Skála je spojená s pověstí, dle které do ní svoje kopyto obtiskl čert.

Od Podkovy už to bylo na Popovu skálu kousek. Mohutné pískovcové skalisko se nachází na vrcholu stejnojmenného kopce, který je tvořen tektonicky porušenými a silně prokřemenělými křídovými pískovci a slepenci. Vrchol skály nabízí krásný rozhled do okolí.