Po skulpturách Václava Levého

V mrazivém dni jsme se vydali z Liběchova směrem na Želízy k Čertovým hlavám a potom k dalším skulpturám Václava Levého.

Václav Levý přišel na liběchovský zámek jako kuchař kolem roku 1840. Tehdy také započal v okolních lesích své mistrovské dílo. Rozmanitost tvarů pískovcových skal byla pro nadaného mladíka velkou inspirací. Jeho silný temperament a divoká fantazie spolu s velkým nadáním dala vzniknout nejrozsáhlejšímu tuzemskému sochařskému dílu ve volné přírodě.

Duchovním otcem díla se stal P. František Matouš Klácel. V polovině čtyřicátých let 19. století, krátce poté, co byl pro své svobodomyslné názory zbaven pedagogického místa na brněnském filozofickém ústavu, nalezl útočiště na liběchovském zámku, venkovském sídle vzdělaného a pokrokově smýšlejícího Antonína Veitha. Václavu Levému, který zde tou dobou rovněž pobýval, se Klácel stal přítelem i učitelem. 

Jeho rozpravy o historii, umění a vlastenectví ovlivnily mladého sochaře a inspirovaly jej při tvorbě Blaníku a Klácelky, které jsme navštívili jako první.

Blaník prostřednictvím husitské symboliky odkazuje k slavné historii národa. Současně oživuje pověst o spících blanických rytířích, kteří se probudí a vyjedou své zemi na pomoc, až jí bude nejhůř. Soubor tvoří celkem tři sochy. Dvě z nich představují mužské postavy v nadživotní velikosti, oblečené v rytířské zbroji. Nacházejí se vlevo od vstupu, chráněného ozdobnou mříží. První z nich znázorňuje Jana Žižku z Trocnova, druhá Prokopa Holého. Třetí figurou Blaníku je na trůně sedící Zdeněk Zásmucký, mytický vůdce blanických vojsk, jeho socha je umístěna vpravo od vstupu do areálu. V protější části pískovcového masivu jsou vytesány tři postavy trpaslíků u kovadliny, kteří kují zbraně pro husitské bojovníky.

Klácelka je pak uměle vytesaná jeskyně s reliéfy z bajky F. M. Klácela. 

Vchod do jeskyně je ozdoben ornamentem ve španělsko-maurském stylu a nad ním jsou dodnes rozeznatelné reliéfy tří polidštěných zvířat: vlevo pták se smeknutým cylindrem vzhlížející vzhůru, vpravo čelem k němu žába, oblečená v krátkém kabátku a svírající v předních končetinách hůlku a cylindr. Nad hlavami se jim vznáší moucha s roztaženými křídly. 

O kousek dál už jsou Čertovy hlavy-Skalní reliéfy vysoké téměř 10 m jsou největší skalní skulpturou v Čechách. Co bylo pro mladého sochaře inspirací se už asi nedozvíme, existuje  o tom ale řada dohadů. 

drak na plotě cestou do Želíz

Po žluté značce jsme pak došli ke kapli sv. Máří Magdalény na protější straně údolí. Kaple byla vytesaná ve skále v letech 1840-1845 také sochařem Václavem Levým. Uvnitř ji zdobí reliéf napodobující exotickou vegetaci. Nad vchodem je zvenčí vytesána nika, původně určená pro obraz světice. Název kaple má symbolický význam- legenda o Marii Magdalské praví, že po ukřižování Krista musela opustit Izrael a našla útočiště v opuštěné jeskyni v Provensálsku, kde strávila třicet let svého života jako poustevnice. 

Nedaleko se nachází další reliéfy. Ústředním motivem Harfenice je socha sedící ženy s hudebním nástrojem u nohou. Dál po obvodu skály pokračuje řada obřích reliéfů – obličejů pokřivených do roztodivných grimas. Nelze vyloučit, že zde Václav Levý zkoušel svůj um ještě před tím, než začal na jiném místě tesat do skal Čertovy hlavy. 

Součástí tohoto komplexu skalních skulptur je i jeskyně U Ještěra, nazývaná někdy též Kazatelna. Nad vstupem je tu umístěn reliéf ještěra a římskými číslicemi uvedený letopočet 1841; po stranách vchodu jsou vyznačeny pilíře ozdobené hlavami, které připomínají egyptské sfingy. 

Stejně jako v případě kapličky sv. Máří Magdaleny a Harfenice je také autorství nedalekého Hada připisované Václavu Levému pouze pravděpodobné.

Od Hada jsme (trochu netradičně) zamířili po žluté značce směrem na Štětí a zastavili se u jeskyně Mordloch a skály Sedm chlebů. 

Mordloch je vytesaná jeskyně, která bývala prý obydlena loupežníky, od nich je také odvozen její název (v překladu vražedná díra). 

Nedaleko jeskyně Mordloch stojí pískovcová skála s názvem Sedm chlebů, která připomíná na sobě nastavené bochníky chleba.

m_r_a_z_i_v_o

Na kraji lesa je pak jiná památka (tentokrát ne na Václava Levého)- barokní Mariánská kaple z konce 18. století.

Od kaple jsme to otočili po cyklostezce a pak po neznačené cestě údolím až do Tupadel.

V Tupadlech jsme si ještě v rychlosti prohlédli silnici vedoucí k zámku Slavín, která je z velké části vytesaná do skály.

Finis coronat opus...