Předminulý víkend mě krásné počasí vyhnalo ven. Spolu s fenkou Jess jsme se vydali na výlet, který nebohé psisko zřejmě odneslo zánětem hrtanu (nebo něčím podobným v psí variantě- i když, mohla se klidně nakazit kdekoliv jinde, prý i od nejrůznějších psů, se kterými si při každé příležitosti přátelí)
Výlet jsme zahájily na Severní Terase, kde jsme si prohlédly prastarý dub u nemocnice. Jeho věk je odhadován na 220 let a je to jediný strom na Ústecku, který je možné počítat mezi tzv. rodové stromy, tj. stromy, které byly vysazovány na rodovém majetku a opečovávány celými generecemi majitelů. Tenhle stojí v místě původní brány vedoucí do statku Na Kabátě; buď byl majiteli vysazen jako hold za právě narozeného syna a pokračovatele selského rodu, anebo aby sloužil jako příbytek dobrým duchům a chránil statek. Jak to bylo doopravdy už se asi nedozvíme, ale mezi paneláky je zvláštní představovat si, jak tu stál starý statek vprostřed polí a lesů a v jeho stínu odpočívali čeledíni a děvečky...
Mezi paneláky jsme prokličkovaly na lesní cestu do Božtěšic- mimochodem trávník mezi krajními paneláky je totálně rozrytý- vypadá to, jako by tu někdo trénoval práci s bagrem, ale ne, za všechno můžou prasata. Můžeme být rádi, že při jejich dnešní přesile se omezují na noční řádění na trávníku .. ale vracet se sem domů někdy v noci by se mi teda nechtělo :-)
Božtěšice jsem si moc důkladně neprohlížela, vyfotila jsem si jenom kapličku a chvíli poseděla pod obrovskou lípou před ní. Po malé asfaltce jsme se vyšplhaly do Neznabohů s další malou kapličkou. Docela by mě zajímalo, odkud pochází název téhle vesnice. Asi tu bydleli neznabozi (že by protestanti?- člověk by se určitě leccos dopátral, ale my jsme mířily k dalšímu parádními stromu- tentokrát Jasanu). Nachází se kousek od Neznaboh na kraji lesa, jeho výška je 21m a obvod kmene 520 cm. Bohužel mu trochu ubírá, že stojí mezi ostatními stromy v lese, takže jeho monumentalita tak nevynikne.
Další cesta vedla po zelené značce na okraj Žďáru, kde stojí další zajímavá lípa. Jde o zvláštní exemplář lípy malolisté, u kterého dochází k rozpadu korunu, kdy strom sám uzavírá vzniklé rány a dutiny, takže není možné určit jeho obvod ani stáří.
Po rozmáčené louce jsme přešly na silnici do Arnultovic, kde mě zaujal hlavně pěkný smírčí kříž u kostela. O jeho historii se mi ale nepodařilo nic dohledat, i kniha Kamenné kříže Čech a Moravy hovoří pouze o klínovém kříži z pískovce, na přední straně je hrotem vzhůru list kopí s tulejkou (co to jako je?). Ve hřbitovní zdi je prý zazděn ještě jeden kříž, ale toho jsem si bohužel nevšimla.. tak příště.
Cesta dál pokračovala podél silnic po loukách do Chuděrovce a Chuděrova. Chuděrovec nás zaujal leda tak smečkou irských vlkodavů, kteří se mohli zbláznit z fenky na cestě a Chuděrov tím, jak se původně oprýskaná vesnice proměnila v načančaný satelit. No, každému co jeho jest, nás potěšily otevřené potraviny, které nás zachránily před jistou smrtí žízní a hladem.
Dál cesta pokračovala po zelené na Erbenovu vyhlídku, místo to dobře známé v mnoha různých podobách, ročních obdobích, před přestavbou, po přestavbě. Krásné výhledy jsou tu vždycky.
Protože už jsme obě byli docela unavené, seběhly jsme jenom po žluté značce dolů k silnici a po té do Krásného Března, kde výlet úspěšně skončil u plného talíře segedínského guláše :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat