Ve čtvrtek jsem byla pracovně na Kokořínsku a ve volné chvíli jsme se prošli po okolí Želíz. Cílem tedy nemohlo být nic jiného než známé plastiky Václava Levého, které jsou tu porůznu vytesané do skal.
Václav Levý se narodil se 14. září 1820 v Nebřezinách u Plas jako syn obuvníka. Ve dvaceti letech nastoupil jako kuchařský pomocník na zámku v Liběchově. Tehdejším majitelem liběchovského panství byl velkostatkách Antonín Veit- velký milovník umění, který si všiml chlapcova nadání a financoval jeho studia, nejprve v Praze u Františka Linna a později v Mnichově u Ludwiga von Schwanthalera. Po návratu do Prahy Levý zjišťuje, že zde pro něj není práce a mezi lety 1854 a 1867 působí v Římě. Po návratu se stává prvním učitelem a spolupracovníkem Josefa Václava Myslbeka. Václav Levý umírá 30.4.1870 v Praze a je pochován na vyšehradském hřbitově ve společném hrobě se svým přítelem malířem Karlem Purkyně.
Nejprve jsme se vydali k asi nejznámějším plastikám- Čertovým hlavám. Dílo vytvořené v letech 1841-1846, v současnosti dost poškozené povětrnostními vlivy a lidskou nekázní. Bývaly doby, kdy byly hlavy schované v lese a člověk musel opravdu dojít až k nim. Poslední dobou došlo z jedné strany k vykácené celého svahu, takže jsou hlavy dobře vidět i odzdola z Želíz.
Sešli jsme zase dolů, překročili silnici a došli k mokřadu Liběchovky. Zdejší soustava mokřadů se v roce 1997 stala součástí lokality Mokřady Liběchovky a Pšovky,
která je zapsaná v seznamu Ramsarských mokřadů mezinárodního významu.
Na mokřady je svým výskytem vázána řada vzácných druhů rostlin a
živočichů
zdejší blatouch bahenní
Po žluté značce jsme vystoupali na červenou a došli k Harfenici.
Soubor reliéfů dostal svůj název podle ústřední
postavy, sedící dívky s harfou, dále tu je pět monumentálních
hlav a jeskyně s hlavami sfing na portále.
cestou jsem ještě nafotila různé další zbytky obličejů a reliérů. Je ale možné, že to nejsou pozůstatky po činnosti Václava Levého, ale jenom se po činnosti návštěvníků, co se jím nechali inspirovat :-)
Nedaleko je skalní reliéf Sfinga, který už opravdu od Václava Levého je.
Nedaleko je pak další známý reliéf- 9 metrů dlouhý Had. Levého k jeho vytesání mohly vést zmije, které se ve zdejším borovém lese rády vyhřívaly. Při pozornějším pohledu je nad hadem vidět sekera, která ho měla v části před větší smyčkou přeseknout.
Další cesta vedla k Mordlochu. Jde o umělou jeskyni, kterou v době Třicetileté války (1918-1648) obývala banda loupežníků, kteří byli zlikvidováni až při společném zásahu majitelů okolních panství. Později zde žil jakýsi poustevník, který zde i zemřel a jeho ostatky byly zahrabány v rohu jeskyně.
Hned vedle je skalní útvar Sedm chlebů. Při troše představivosti připomíná sedm na sebe naskládaných bochníků chleba.
Počasí se začalo nějak horšit (a tak trochu začalo sněžit), tak už jsme jenom rychle vyfotili kapli sv. Máří Magdalény (taky ji vytesal Václav Levý) a vrátili se do Želíz.
Žádné komentáře:
Okomentovat