V dnešním krásném slunečném dni jsme zvažovali, kam se vydat a volba padla na Pojizeří. Se psem jsme se vydali na okruh lesem po keších mezi Mukařovem a Skuhrovem kousek od Malé Skály. Nejsou zde žádné značené trasy, tak byla celkem jistota, že v lesích a na loukách nikoho nepotkáme.
Z Mukařova jsme vystoupali na louku a než jsme zapadli do lesa, vyfotila jsem pohled na vesnici.
Po lesních cestách jsme došli skoro až do Huntířova, kde se ukázal pěkný pohled na Kozákov.
Po dokončení lesního okruhu jsme se potřebovali dostat na Kopaninu. Abychom se vyhnuli vesnici, obešli jsme po lesních cestách a loukách Mukařov a došli na silnici vedoucí z Dalešic do Kopaniny. Byl tam docela velký provoz, hodně cyklistů a motorkářů, takže jsme byli rádi, když jsme z ní sešli na lesní cestu, která se pod Kopaninou napojila na zelenou značku. Cestou jsem ještě vyfotila další pohled na Kozákov v místě zvaném Filka.
Pod Kopaninou bylo ve veliké ohradě stádo jakýchsi krav, které se k nám začaly postupně přibližovat a když jsem dojídala oběd, zjistila jsem, že všechny stojí v nejbližší části ohrady a zírají na psa :-)
Jess z toho nebyla moc nadšená, asi se bála, tak na ně začala štěkat. Ty krávy byly podle internetů Skotský náhorní skot s velkýma rohama a hustou dlouhou srstí, vůbec se nebály a zvědavě šly kus s náma. Měly mezi sebou spoustu krásných maličkých telátek, které s tou srstí vypadala jako plyšová. Ovšem když jsme je nechali za sebou, pes si znatelně oddechl :-)
Pak už jsme dorazili na Kopaninu.
Projekt na vystavění rozhledny vypracoval již v roce 1893 Ing. František Duba, člen Klubu českých turistů. Ještě na podzim téhož roku byl položen základní kámen rozhledny. 18 metrů vysoká věž byla vystavěna z pálených cihel, na konci zakončená ochozem. Práce byly úspěšně završeny 3. června 1894 slavnostním uvedením rozhledny do provozu.
Z Kopaniny jsme začali sestupovat směrem na Frýdštejn, pod lesem se otevřel krásný výhled na ještě zasněžené Krkonoše.
Z modré značky jsme odbočili na neznačenou lesní cestu, po které jsme došli asi k největšímu překvapení celého výletu, místu, kde stály kdysi největší skokanské můstky v zemi.
Historie skoků na tomto místě začína roku 1929, kdy si zde členové sportovního klubu v Turnově postavili první můstek. Ten postupem času upravovali a zvětšovali až nakonec závodník Felix v roce 1953 před čtyř tisícovou návštěvou skočil rekord můstku 73 metrů. Postupně bylo v plánu postavit místo dřevěné věže ocelovou. K tomu však již nedošlo, dřevěná věž spadla a to byl konec slavného můstku ve Vransku.
V Bobově jsme se napojili na zelenou turistickou značku, těsně nad vesnicí se otevřel pěkný výhled pro změnu zase na Trosky..
Nad Malou Skálou se otevřel výhled na Skály nad Pantheonem a ještě jsme se těsně nad prvníma domama zastavili na Lesním hřbitově.
Lesní hřbitov mě docela překvapil. V krásném koutě Malé Skály František Zachariáš Römisch (zakladatel Panteonu) založil roku 1813 panský hřbitov a sám je tady i pochován. Nad jeho hrobem je kamenný pomník se sochou Víry. Pohřbívalo se tu do začátku 2.světové války. Výjimku dostala zdejší rodačka, spisovatelka Jarmila Glazarová, která zde byla pohřbena roku 1977.
V samotné Malé Skále jsme prošli částí jejího centra. Je tu krásně opravený zámek, bývalý pivovar, kaple.
Karel z Vartemberka nechal v roce 1565 postavit na místě staré tvrze renesanční zámek, později byl upraven barokně, empírově a nakonec získal secesní podobu.
Po 2. světové válce byl zámek využíván k rekreaci zaměstnanců Mototechny. V současné době je v soukromém vlastnictví a veřejnosti nepřístupný.
Zámeckou kapli Sv. Vavřince nechal v roce 1869 vystavět Ludvík Oppenheimer, stavebně patří k zámku, ale v současnosti je oddělená silnicí. V roce 1886 byla kaple kompletně zrekonstruována a byla vybavena moderním interiérem. Před kaplí se nachází socha sv. Jana Nepomuckého.
Byl to parádní výlet, prošla jsem končiny, kde jsem nikdy v životě nebyla, všude bylo spousta krásných výhledů, rozkvetlých stromů, pěkné (i když vysilující) to bylo...
Žádné komentáře:
Okomentovat