Z Žatce k vodní nádrži Nechranice

V dnešním krásném slunečném dni jsme se rozhodli trochu se projít po dosud skoro neznámých místech. Plánovali jsme do těchdle končin jet letos o velikonocích, ale bohužel, člověk míní a koronavirus mění.

Alespoň dneska jsme se teda vydali na kratší výlet podél vody

Zaparkovali jsme na okraji Žatce a přešli přes most s ocelovou obloukovou konstrukcí z roku 1896, který nahradil původní nejdelší řetězový most v Evropě.

Cesta vedla (překvapivě) skoro pořád podél vody, míjeli jsme nejrůznější zátočiny, na okraji Žatce jez a kousek dál další. Pes byl nadšený, protože si mohl podle libosti odskakovat koupat a brodit, což je pro něj procházka snů.

Město samotné jsme tentokrát vynechali. Tím, že jsme parkovali přímo dole u vody, nechtělo se mi vracet a šplhat do centra do kopce a pak zase zpátky k vodě Radši jsme zvolili cestu přírodou a město nechali na jindy.

Před obcí Přívlaky jsme přeci jen od řeky odbočili a dál postupovali po prašné polní cestě. Tady bylo vidět, jak je letos sucho, každý cyklista za sebou zvedal mračna prachu, takže komfort pro chodce nic moc.

Nahoře před obcí Stranná se ale otevřel pěkný výhled na řeku.

Ze Stranné jsme po silnici popošli do další vesnice- Vičic. Tam je asi jediná "starší" zajímavost na trase- místní zámek.

Na místě staršího menšího objektu si nechal zřejmě Jan Jindřich ze Štampachu po roce 1614 postavit lovecký zámeček s hospodářským dvorem. Vičice po Bílé hoře připadly s celým ahníkovsko-prunéřovským panstvím Martinicům, roku 1702 zde pobýval i císař Josef I. Od roku 1789 se střídali majitelé, posledním soukromým majitelem byla rodina českokamenických podnikatelů Preidlů. Ti jej používali pro správu panství a hospodářské účely. Dnes je zámek v soukromém vlastnictví a příliš zachovale teda nevypadá.

Od zámku jsme nakonec nepokračovali po modré značce, ale vzali to kus po silnici, potom vrchem přes louku a pole k hrázi vodní nádrže Nechranice. Cesta to byla docela náročná, navíc dostat se přímo na hráz nebylo jen tak. 

Vičice z dálky

Trochu mě zklamalo, že po hrázi přehrady se pěšky nedá vůbec jít. Je tam jenom jakési vyhlídkové místo, jinak vede ale po celé hrázi poměrně frekventovaná silnice, takže pro pěšáky to tam vůbec není.

Vodní nádrž Nechranice byla vybudována v letech 1961-1968. Její součástí je sypaná hráz, která má výšku 50 m a délku 3 280 m, je tak nejdelší hrází tohoto typu ve střední Evropě.

Nádrž má maximální hloubku 46 metrů a rozlohu 1338 ha.

Při stavbě nádrže bylo zatopeno 6 obcí - Běšice, Chotěnice, Čermníky, Dolany, Drahonice a Lomazice.

Nechranice slouží jako zásobárna vody pro průmysl a energetiku, protipovodňová ochrana a místo pro rekreaci, jako je plachtění a rybaření.

Na okraji hráze jsme se alespoň krátce podívali k vodě a po hrází a zpátky domů už pokračovali autem.