první den dovolené- Šipka, Trúba, Kaménárka

Znalec jistě pozná, kam že jsme se to hned při prvním výletu naší dovolené vydali. Ano, je to městečko Štramberk, kde jsem byla skoro přesně po 11 letech :-)

Je to tu pořád pěkné, něco se trochu změnilo a spoustu věcí si hlavně už ani nepamatuju...

Nejdřív jsme prošli Národním sadem a vystoupali k jeskyni Šipka. Sadem prochází křížová cesta, my jsme viděli jenom její menší část.

Ve spodní části parku je socha Madony, která vznikla v roce 1946 z vděčnosti za osvobození Štramberka.

Vrch Kotouč, kde se park i jeskyně Šipka nachází, je z větší části zničený těžbou vápence. Lom Kotouč byl založen bratry Guttmanny už v roce 1881, po válce patřil lom pod státní podnik Vítkovice a ještě před rokem 1959 zanikla jeho vrcholová část, kde se nacházelo pravěké, pravděpodobně i slovanské hradiště a také tu v 17-18 století stály jezuitské poutní kostely.

Lom je ohraničen plotem, ale dá se nahlédnout..

Podél lomu jsme se potom stočili k jeskyni Šipka. Nad ní stojí mohyla Svatý kříž. Vznikla jako připomenutí dvou kostelů, které v 17. století postavili na Kotouči jezuité. Kostely byly součástí křížové cesty vedoucí z Nového Jičína na Štramberk, avšak v roce 1786 je Josef II. zrušil.

Původní dřevěný kříž poničila vichřice v roce 1821. Jeho kamenný nástupce byl v roce 1883 zasažen bleskem. Třetí kříž z roku 1884 se dochoval dodnes, jen byl v roce 1918 kvůli rozšíření lomu přesunutý na nové místo nad jeskyni Šipku.

Od mohyly už jsme sestoupili přímo k Šipce.

Tahle jeskyně proslavila Štramberk daleko za hranicemi našeho státu. Vchod do jeskyně vypadá jako mohutná brána, ale vznikl zřícením stropu jeskyně. Dál vede chodba, která se na konci zužuje.

V roce 1880 tu Karel Jaroslav Maška objevil při archeologickém výzkumu Šipeckou čelist - úlomek čelisti neandrtálského dítěte z doby asi 40 000 let před n. l. K dalším nálezům patřily zvířecí kosti, pozůstatky sídliště a nástrojů.

Od jeskyně jsme zase sešli dolů a vydali se do centra Štramberka.

plot u místní školky

Kolem muzea jsme došli na náměstí, které je opravdu malebné. V okolí náměstí je řada starých roubenek, na náměstí jsou spíš barokní měšťanské domy.

Úplně všude ve Štramberku samozřejmě prodávají uši- všude jsou pekárny, jediné a zaručeně pravé uši, babiččiny uši... co si kdo vzpomene :-)

My jsme si dali malé pivo a jedny z uší.. a kupodivu byly fakt dobré, takové perníkové, moje chuťová paměť je zjevně dost slabá.

Z náměstí jsme po schodech vystoupali k hradu ze 13. století se slavnou Trúbou.

výhled od hradu

Na druhou stranu od hradu se schází Jaroňkovou uličku, tam to pro změnu vypadá jako ve skanzenu, spousta fakt krásných roubenek a zákoutí.

Kolem vápencové skalky a výhledu na Trúbu jsme se vydali k rozhledně Bílá hora z roku 2001. Její autor našel inspiraci ve struktuře DNA - schodiště rozhledny, které má 136 schodů, se podobným způsobem obtáčí kolem betonového sloupu až k terase ve výšce 26 metrů.

Trúba z druhé strany

pohled na Lysou horu a Smrk

Kopřivnice

Z rozhledny jsme sestoupili zase dolů a po naučné stezce se vydali k botanické zahradě Kamenárka. Cestou jsme míjeli ještě jeden menší zarůstající lom. Cestu na vyhlídku by si asi měli rozmyslet zamilované nesezdané páry, mohlo by totiž k nemilému nedorozumění...

Trúba ze všech stran

Botanická zahrada vznikla v roce 1999 v bývalém lomu Dolní Kamenárka. Rostou zde jak suchomilné rostliny a druhy vázané na vápencové podloží, tak mokřadní rostliny v okolí jezírek. Uprostřed lomu roste kamenný labyrint.

Pouťová jeskyně v zahradě

Udělalo se docela vedro a taky dusno. Ze Štramberka jsme zamířili ještě do vedlejší Kopřivnice, Martin koketoval s myšlenkou navštívit zdejší Automuzeum. Nakonec jsme se jenom najedli a vydali se zpátky. Slovenská Strela, kterou si tu ještě nezrekonstruovanou pamatuju, tu už jaksi chybí...

Cestou jsme se už jenom krátce zastavili u dřevěného kostelíku v Kunčicích pod Ondřejníkem. Dřevěný kostel sv. Prokopa a sv. Barbory pochází ze Zakarpatské Rusi a byl k nám přivezen za 1. republiky.

Vedro bylo docela velké a my jsme toho už taky měli dost. Chtěla jsem původně ještě na nedaleké Hukvaldy, ale nakonec jsme to nechali na jindy.