Na Vítkov, do Karlína a na Štvanici

V překvapivě pěkném sobotním dni jsme se vypravili do Prahy a doufali, že nepotkáme moc hromadných oslav 28. října. No, nakonec se to vlastně docela povedlo :-)

Vyšli jsme z Novovysočanské, kde mě zaujala pamětní deska na domě.

Přes park Na Krejcárku jsme pak došli na Ohradu a dál zamířili na Vítkov.

K Vítkovu asi už není co dodat. Jenom se to tady v průběhu let mění, třeba ta dřevěná rozhledna, na kterou jsem chtěla vystoupit, už tu teda není... sochy jsou tu ale pořád stejné.

Trychtýře- Petra Křivová

Noc od Matěje Lipuse

Funkcionalistický památník na Vítkově byl postaven podle projektu Jana Zázvorky v letech 1929–38 k poctě československých legionářů. Navštěvuji ho zhruba jednou, maximálně dvakrát za deset let.

Kladení věnců proběhlo dopoledne a po poledniuž bylo lidí v okolí památníku pomálu. Dovnitř byl vstup zdarma, no tak dobře, když jinak nedáte...

Raněný od Jana Štursy

replika pera, kterým Masaryk podepsal Deklaraci o nezávislosti Československa 

Kolumbárium

kachličková místnost, kde upravovali Klementa

Nakonec jsme vystoupali do patra, nakoukli do Slavnostního sálu a na vyhlídku u kavárny.

Cestou dolů na Žižkov se objevily další pěkné vyhlídky a nakonec jsme zjistili, že kavárna ROH, ve které jsme seděli, je hned nad slavnou hospodou U vystřelenýho oka. Tam bylo zavřeno, ale aspoň jsme se (po všech těch letech) koukli zvenku...

Prošli jsme kousek Žižkova a tunelem se přesunuli do Karlína.

výloha v Hartigově ulici

Přes Křižíkovu jsme to střihli k řece a kolem opuštěného letního baru Přístav (nedaleko původního přívozu) jsme se přesunuli k lávce HolKa a na Štvanici.

trochu postapokalyptické stoly

Negrelliho viadukt ze Štvanice

Cestou ke Štvanické vile jsme procházeli pod Hlávkovým mostem se zajímavými alegorickými reliéfy v obloucích. Na jedné straně je vytvořil sochař Bohumil Kafka, na protilehlé straně Ladislav Kofránek (netuším ale, která strana je která).

Poslední cíl poměrně dlouhého putování byla Vila Štvanice. Klasicistní budova byla postavená pravděpodobně v roce 1824 jako restaurační podnik s tanečním sálem. Dříve byly na ostrově ještě další dva podobné podniky, ale tahle stavba představuje poslední dochovaný příklad této architektury. 

Od 90 let tu sídlily různé společnosti, vila byla hodně zasažena povodněmi, teď se postupně opravuje a sídlí tu několik nezávislých divadel, funguje kavárna.

pozůstatek po zimním stadionu