Na Kočku a do Litoměřic

Slunečná sobota lákala k výletu, tak jsme se nakonec vypravili do Litoměřic. Cesta tam byla poměrně v pohodě, vlak krásně prázdný a docela to uteklo.

ve vlaku člověka i poučí

Z nádraží jsme se vydali okrajem města ke skalnímu útvaru zvanému Kočka.

Kočka, (někdy také nazývaná Sovice) je výrazný čedičový skalní suk nacházející se 1,2 km severovýchodně od Litoměřic v katastrálním území obce Žitenice. Vrcholek skály z dálky připomíná ležící kočku (či sovu). V minulosti zde byl těžen čedič na štěrk.

vzadu se ukazuje Radobýl a za ním kopce Středohoří

pohled na druhou stranu na Žitenice se zámkem

Mostka a za ní Středohoří

Z Kočky jsme se vrátili do Litoměřic přes Mostnou horu s rozhlednou Mostka. Místní rozhledna byla postavena dle návrhu architekta Viktora Krause. Všude bylo vylidněno a zavřeno...

Cesta z Mostky je lemována řadou soch, zčásti zřejmě vytvořených v rámci sympozií. 

Jako první jsme ovšem potkali sochu Karla Hynka Máchy- úplně tu stejnou jako na Petříně. Bronzová socha od Josefa Václava Myslbeka měla totiž původně stát v Litoměřicích, dílo se ale zalíbilo pražským literátům a ti nechali sochu v Praze na Petříně. Litoměřice měly původně dostat další odlitek, záměr ale na dlouho upadl v zapomnění. Socha zde byla vztyčena až 21. 11. 2010 v rámci oslav 200 let od básníkova narození.

schody na Mostku

lev v úleku

Při hledání nějakého otevřeného podniku, kde by se dalo něco sníst, jsme nakonec museli dojít až na náměstí. Částečně jsme ho obešli a potom pokračovali k hradu.

Litoměřický hrad byl založen ve 2. polovině 13. století za vlády Přemysla Otakara II. Za vlády Karla IV. byl přestavěn a rozšířen. Od 2. poloviny 18. do 80. let 20. století sloužil jako městský pivovar. Dlouho chátral, ale v letech 2007-11 byl přestavěn na moderní kongresové centrum se zachovalými gotickými prvky.

Nedaleko hradu jsme nahlédli do parku Václava Havla. Je relativně nový, byl založen v roce 2008 a jeho dominantou je Jezuitská hvězdárna. V hranolové věži, která je součástí městského opevnění, byl v roce 1705 zřízen vyhlídkový pavilon Lusthaus, zvaný též Jezuitská hvězdárna. Teď je v objektu muzeum marionet.

vedlejší kostel sv.Vojtěcha

Jezuitská hvězdárna

Potom už jsme zamířili na Dómské náměstí..

kašna cestou

pohled do Dómské ulice

kostel sv. Václava od Octavia Broggia

kočky všude

O chvilku později už jsme konečně dorazili na Dómský pahorek. Ten se nazýval také Dómský vrch nebo hora svatého Štěpána. Původně se v těchto místech nacházelo zdejší nejstarší osídlení, knížecí přemyslovské hradiště je zde písemně doloženo od roku 1096, i když podle archeologických vykopávek, bylo toto místo patrně trvale osídleno již ve starověku.

Litoměřická kapitula existuje od poloviny 11. století, kdy ji zde kolem roku 1057 spolu s románskou bazilikou založil kníže Spytihněv II. Bazilika, která stála na místě dnešní barokní katedrály sv. Štěpána, byla později goticky přestavována. Na místě někdejšího přemyslovského hradiště byl v roce 1384 vystavěn rybářský kostel sv. Jiří, který byl zbourán v roce 1876. Krátce po vzniku litoměřického biskupství byl z popudu prvního biskupa Maxmiliána Rudolfa Schleinitze ve východní části návrší v roce 1655 vytvořen uzavřený církevní areál o přibližné rozloze 3 hektarů.

V dnešním římskokatolickém církevním areálu, jehož střed tvoří Dómské náměstí, se nachází katedrála sv. Štěpána. Dále biskupská rezidence, kapitulní konzistoř, což je původní kněžský seminář pocházející z roku 1735 z dílny místního stavitele Octavia Broggia, dále také nové probošství z roku 1886 a jih zdejšího areálu zabírají kanovnické domky a kapitulní děkanství pocházející z let 1674 až 1717. 

Vedle katedrály sv. Štěpána je vyhlídková věž, na kterou jsme vystoupali.

pohled z věže na Radobýl

vzadu vlevo Sedlo

Kousek pod náměstím v Máchově uličce je proslulá Máchova světnička, tu jsme ale jenom minuli.

Mířili jsme totiž do kavárny Káva s párou, která je umístěná v bývalém nádraží Litoměřice město. V roce 1957 zde naposledy projel vlak po staré trati vedoucí tunelem pod historickou částí města. Po přeložení trati k řece byl provoz nádražní budovy ukončen. V letech 2013-14 byla budova vydražena do soukromého vlastnictví a zrekonstruována.

Malé Litoměřice a za nimi ty velké

Přes Parkány José Rizala jsme vystoupali na protější stranu údolí a zamířili pomalu k nádraží. Parkány jsou součástí bývalého opevnění a jsou pojmenovány po filipínském národním hrdinovi, který se v Litoměřicích v roce 1887 zastavil.

starý tunel, kudy jezdil vlak

pohled z parkánu ke katedrále

Kolem Gotického dvojčete a přes Kostelní náměstí jsme už jen prošli ke kostelu sv. Ludmily a na nádraží.

Gotické dvojče je nejstarším zachovalým měšťanským domem ze 2. poloviny 15. století. Tento pozdně gotický dům má dvojitý štít a uvnitř v patře se nachází unikátní rozlehlá renesanční srubová místnost. 

přísně střežené staveniště

Poslední kostel, který jsme v Litoměřicích obhlédli, byl barokní kostel sv. Ludmily s klášterem, který stavěl Jan Koch z Ústí nad Labem

Cesta zpátky by byla zřejmě probíhala taky dobře, bohužel v Dřísech někdo skočil pod vlak, takže nejdřív jsme dostali informaci, že tam vůbec nemáme jezdit. Potom to začalo vypadat, že možná pojede autobus, a nakonec opravdu jel (!). Cesta byla sice trochu komplikovanější a taky delší... ale dojeli jsme, což byl vlastně malý zázrak.