K rotundě v Přední Kopanině

Nedělní výlet jsme nakonec naplánovali po okolí Prahy. Z autobusu jsme vystoupili na Hanspaulce obešli kostelík sv. Matěje. 

Pozdně barokní kostelík sv. Matěje byl postaven v roce 1770 nákladem Františka Xavera Strachovského, rytíře ze Strachovic, vysvěcen byl v roce 1771. Vyfotit moc nejde, ale je od něj pěkný výhled do Šáreckého údolí.

Dál cesta vedla na červenou značku, po ní dolů do údolí a zas nahoru na jeho druhou stranu. Po hranici pole a lesa jsme pak pokračovali až nad Nebušice.

kostel sv. Matěje z druhé strany údolí

Boží muka u Lysolají

Nad Nebušicema se objevila další Boží muka, tahle jsou z roku 2016.

Potom už jsme se napojili na Tuchoměřickou silnici a po ní, částečně po cyklostezce a částečně po krajnici, došli do Přední Kopaniny.  Po odbočení z frekventované silnice jsme si oddechli a zamířili na dobrý oběd do místní restaurace U Drahušky. 

Po obědě se nám šlo trochu líp a než jsme vyrazili dál do Horoměřic, prohlédli jsme si hlavní cíl dnešního výletu- místní rotundu sv. Maří Magdalény.

Rotunda byla postavena v průběhu 1. poloviny 12. století. Původně farní kostel byl postaven jako románská centrála s válcovou lodí o průměru 5,3 m, s podkovovitou apsidou a hranolovou věží o minimálních vnitřních rozměrech 1,9 x 1,7 m. Z původního románského kvádříkového zdiva se však do dnešních dnů mnoho nedochovalo. Je zřejmé, že věž i rotunda vznikly současně, dokladem je jednak jejich provázané zdivo v základech, jednak pravidelný čtvercový vnitřní půdorys věže. Rekonstrukce r. 1852 částečně změnila dispozice kostela.

Pražské letiště je odtud kousek, což znamená, že letadla lítají nad Kopaninou hodně nízko a jedno za druhým. Asi si na to jde zvyknout, ale teda..  stejně nic moc.

Z Kopaniny jsme pokračovali po žluté značce na rozcestí u svaté Juliány. Původní socha socha křesťanské panny, jak mečem probodává draka zde stála před rokem 1868. Ze sochy se dochovala jen hlava, která je dnes umístěná ve sbírkách Středočeského muzea v Roztokách. V roce 1734 byl do původního podstavce zasazen jednoduchý dřevěný kříž.

Jméno Svatá Juliána místo získalo zřejmě podle legendy, která praví, že je zde pochována Juliána – dcera okořského hradního pána rytíře Sukoráda s mlynářským synem Vnislavem. Oba milenci zde byli na útěku dostiženi a pro nerovnou lásku rytířem Sukorádem zabiti. V létě roku 2020 se socha díky veřejné sbírce na toto rozcestí vrátila, sochu podle nákresů a originálu hlavy původní sochy vytvořil sochař a restaurátor Jiří Genzer.

Z rozcestí u Juliány jsme za chvíli došli do Horoměřic a odtud zpátky do Šáreckého údolí na autobus.