Sever Prahy- Ze Satalic do Přezletic

Sobotní dopoledne vypadalo skoro jako by už jaro bylo za dveřmi. Původně jsem plánovala jít do Přezletic z Vinoře, ale nakonec jsem vystoupila už v Satalicích a prošla ještě do Vinoře přes Bažantnici.

Bažantnice byla založena kolem roku 1780 majiteli vinořského zámku jako park ve francouzském stylu. Jeho rysy jsou patrné dodnes. Můžeme tu tak nalézt několik solitérních mohutných dubů, na které je vázán výskyt pralesních druhů brouků. Kromě dubů zde rostou lípy, javory nebo jasany, ojediněle buky.

Kousek od značené cesty je Hradiště Vinoř- v místech dnešního pole stávalo slovanské hradiště z 11. století.

Po červené značce jsem pak došla k rybníku U kamenného stolu.

Ve skalách je tu vytesán kříž a vedle řada výklenků, které zřejmě sloužili šlechtě k vystavování úlovků a trofejí při honech.

U rybníka U Pohanků jsem se napojila na žlutou značku a po ní došla až k Vinořskému rybníku. Vinořský park je hezký, takový divoký se stromy obrostlými břečťanem. Po deštích to ale není zrovna nejlepší terén, bahno je úplně všude.

Rybník jsem obešla, oklepala bahno a vydala se do centra Vinoře kolem zámku. Zámek nechal v letech 1719-24 na místě starší tvrze postavit František Josef Černín z Chudenic podle projektu architekta Františka Maxmiliána Kaňky. Dnešní podobu ale získal v rámci úprav podle architekta V. Vondráčka v letech 1919-20. Budovu dnes využívá Ministerstvo vnitra ČR, takže je nepřístupná.

Ve Vinoři jsem si ještě zašla na Vinořské náměstí, kterému vévodí pěkná barokní fara a vedlejší kostel Povýšení sv. Kříže.

Objekt fary z druhé poloviny 18. století je přisuzován staviteli Františku Maxmiliánovi Kaňkovi. S nedalekým kostelem je spojena podzemní chodbou. Zajímavé je, že 25. 9.1948 se na této faře sešli bývalí funkcionáři českých nekomunistických stran. Projednávala se tu otázka možné koordinace politických aktivit, ale návrh Milady Horákové a Zdeňka Peška byl odmítnut. I přesto, že vliv schůzky byl dost omezený, stala se tato schůzka jedním z ústředních bodů konstrukce obžaloby a procesu s "vedením záškodnického spiknutí proti republice", ve kterém byli odsouzeni její tři účastníci: Milada Horáková, Josef Nestával a Zdeněk Peška.

Vedlejší kostel Povýšení sv. Kříže byl zřejmě postaven v souvislostí se stavbou nedalekého zámku. Jedná se o barokní trojlodní stavbu bazilikálního typu. Zbytky staršího objektu se zachovaly ve věži.

Ve Vinoři jsem se trochu občerstvila a pokračovala do Ctěnického háje. Na jeho kraji se nachází kříž zvaný rozlučkový.  Tyto kříže stávaly na hranicích obcí, kde se zemřelý naposledy loučil s rodnou obcí.

O kousek dál se ve Ctěnickém háji nachází skupina prastarých dubů (celkem 11), kterým se říká Miranovy duby. Údajně byly vysazeny kolem roku 1775 na památku selského povstání vedeného Josefem Miranem z nedalekých Přezletic. 

Josef Miran, alias Černý byl rychtářem, rodina Černých tam na Samkovském statku hospodařila dlouhá léta. Od roku 1714 to byl Jan Černý, po něm hospodářství přebírá syn Jakub Černý a roku 1760 náš Josef Černý, narozený v polovině prosince 1739. Jméno Miran bylo s největší pravděpodobností jeho přízvisko nebo přezdívka. Josef Miran se postavil do čela selského povstání v roce 1775 a po potlačení povstání byl oběšen na šibenici na louce před Karlínskou Invalidovnou 29. 3. 1775.

Další neblahou událost připomíná kříž asi uprostřed háje, a to událost z roku (asi) 1812, kdy se na tomto místě zastřelili dva mladí lidé, kterým rodiče nedovolili se vzít. Oba milenci byli údajně pochováni na místě tragédie, protože jako sebevrazi nemohli být pohřbeni na hřbitově.

Dál už jsem došla k rybníčku hned u parku ctěnického zámku, obešla zámecký park a dostala se do areálu zámku.

Zámek vznikl renesanční přestavbou středověké tvrze v 16. století, další přestavba v 18. století byla ve stylu klasicizujícího baroka a vtiskla zámku podobu, kterou známe dnes. Kolem zámku se nacházejí hospodářské budovy a park s hradním příkopem.

Asi nejcenější budovou v areálu je zámecká sýpka. Jde o dvoupatrovou budovu se sedlovou střechou a fasádou s řadou malých obdélníkových okének s kamenným ostěním a mříží. V jižní štítové straně jsou odhalena kamenná barokní ostění. Nyní je v ní hotel.

V bývalé kočárovně se do roku 2011 nacházela expozice kočárů. Dnes prostor slouží ke kulturním akcím a svatebním pronájmům.

Nakonec jsem už jenom nahlédla do zámeckého parku a zadem zamířila do Přezletic.