Wroclaw- WuWa a ostatní zajímavosti

Třetí den jsme se zase vypravili trochu dál od centra. Nejdřív jsme se stavili u Grunwaldského mostu a sídliště Manhattan.

Grunwaldský most přes řeku Odru je výrazným symbolem Wroclawi. Jeho nýtovaná konstrukce byla postavena v roce 1910, původně se jmenoval Císařský most (Kaiserbrücke). Most se dochoval i přes kruté boje koncem druhé světové války, po válce potřeboval ale nákladné opravy. Je odtud krásný výhled na Tumský ostrov, majestátní budovu Vojvodského úřadu (Urząd Wojewódzki) a lanovku Polinka vedoucí přes Odru.

Hned vedle mostu se nachází šest paneláků, které tvoří sídliště Manhattan. Sídliště bylo postavené v letech 1970-1978 podle návrhu modernistické architektky Jadwigy Grabowské-Hawrylak.

Kosmicky vyhlížející bloky měly do Vratislavi přinést trochu středomořského klimatu. Rostliny visící z fasády, zaoblené okenní otvory, bílý beton a visuté zahrady s vyhlídkovou terasou na střeše každého bloku- takový byl plán. Zaoblená okna ale nebylo možné dodat a nápadný bílý beton byl nahrazen matnou šedí. Zahrady, které měly symbolizovat jednotu stavby s přírodou, se také nikdy nerealizovaly.

Manhattan se dočkal renovace fasády a bílé barvy, která se poněkud přiblížila záměrům architektky. 

Potom jsme popojeli tramvají k sídlišti WuWa, na které jsem byla fakt zvědavá. Bylo postaveno na okraji Wroclawi v roce 1929 jako jeden ze šesti experimentálních architektonických projektů v různých evropských městech. WuWa byla architektonická výstava a zároveň sociální experiment. Budovy, které osídlili umělci a inženýři, měly být místem pro testování nových stavebních metod (např. rychlá výstavba prefabrikovaných budov) a novým způsobem uspořádání prostoru bytů, společných prostor a okolí budov. 

Hned u tramvajové zastávky Tramwajowa se nachází moc příjemná kavárna WuWa Cafe, kam jsme i zašli.

Výstava WUWA (Wohnung und Werkraum) se konala ve dnech 24. až 27. července 1929 a měla ukázat úspěchy slezské sekce organizované pod německým Werkbundem. Během výstavy se také konal kongres Asociace německých architektů.

Z ubytovny pro bezdětné mladé páry a jednotlivce je dnes hotel...

nedaleko hotelu stojí památný dub, který je prý přes 400 let starý

model sídliště poblíž bývalé mateřské školky

Na kraji kolonie se nacházela mateřská školka, původně až pro šedesát dětí z okolí, která byla koncipována jako dřevostavba složená z montovaných dřevěných panelů na místě. Bohužel v roce 2006 vyhořela. O sedm let později byla obnovena dle původních plánů v její typické podobě a dnes zde sídlí Dolnoslezská komora architektů. Původními projektanty byli Paul Heim a Albert Kempter.

Cestou zpátky do centra jsme se ještě zastavili v univerzitní klinice, která nás zaujala rozlohou a cihlovou architekturou. Asi to není vyloženě turistická atrakce, na netu jsem k její historii nic nenašla, přesto areál vypadá impozantně.

Směrem k řece jsme pak procházeli přes univerzitní kampus.

stará budova Polytechniky

O kousek dál u řeky Odry se nachází písková pláž se stánkem, lavičkama a lehátkama. Panovala tu příjemná atmosféra, ale na koupání to ještě nebylo, voda byla pěkně studená.

budova na druhé straně řeky je Hydropolis- ekologické vzdělávací centrum v novogotické podzemní nádrži

Večer jsme se ještě tramvají vypravili do severní části města, abychom viděli místní Barevné dvorky ve čtvrti jménem Nadodrze (tedy "nad Odrou"). Tato čtvrť byla ještě před několika lety zanedbanou oblastí, kam turisté určitě nepřišli. Místní aktivisté se ale snaží o to, aby se situace zlepšila a Nadodrze se stává módní a atraktivní částí města.

Jednou z nejznámějších atrakcí Nadodrze jsou Barevné dvorky, které vznikly na Rooseveltově ulici díky spolupráci místních obyvatel a umělců. Stěny několika sousedních budov na nádvoří byly vyzdobeny barevnými malbami.

Jako výtvarně to bylo zajímavé, ale pořád to dost působilo spíš jako vyloučená lokalita :-)

Cestou do Tołpova parku jsme procházeli trochu zanedbanýma ulicema se stopami dávné zdobnosti i vnitřními dvory. 

V ulici Boleslava Prusa pod parkem se nachází fakulta architektury vratislavské technické univerzity, které se přezdívá vratislavské Bradavice. Moc vyfotit se nedala.

Skoro v centru jsme ještě prošli skrz Wroclawskou univerzitní knihovnu, která je největší knihovnou ve Slezsku a stojí už na nábřeží Odry.

pohled od řeky na Grunwaldský most, vpravo Úřad Dolnoslezského vojvodství

západ slunce nad Tumským ostrovem

Poslední den ve městě jsme ještě zašli na křižovatku ulic Piłsudskiego a Świdnicka, kde se nachází slavný Pomník anonymních chodců. Jde o 14 soch (po 7 na protilehlých stranách křižovatky)  v podobě chodců kráčejících po chodníku, z něhož vystupují, . Pomník byl odhalen v noci z 12. na 13. prosince 2005. Ve stejnou noc v roce 1981 zavedla Státní rada v celém Polsku stanné právo. Sochy mají znázorňovat osoby, které vstoupily do ilegality během stanného práva.

Potom jsme ještě tramvají popojeli blíž centru, do Čtvrti čtyř náboženství. Ta se nachází v oblasti ulic Sv. Antonína a Włodkowica, a je jakýmsi příkladem vratislavské rozmanitosti a široké tolerance.  Jsou tu: katolický kostel sv. Antonína z Padovy (kościół św. Antoniego z Padwy), pravoslavný kostel narození sv. Matky Boží (sobór Narodzenia Przenajświętszej Bogarodzicy), kostel Prozřetelnosti Boží (kościół Opatrzności Bożej) luteránské církve a synagoga U Bílého čápa (synagoga pod Białym Bocianem). 

Zastavili jsme se u synagogy, která jako jediná ve městě přežila holokaust. Byla postavena v roce 1829 a nese své jméno po hostinci, který kdysi stál na stejném místě. Budova byla navržena německým architektem Karlem Ferdinandem.

vedlejší Pasáž Pokoyhof se spoustou restaurací a barů

Na náměstí, které se jmenuje Skwer Wzajemneho Szacunku, tedy Náměstí vzájemného respektu, se nachází často fotografovaná socha Kryształowa Planeta (Křišťálová planeta) od Ewy Rossano, která je jakýmsi symbolem této čtvrti.

KrasnoLuter před kostelem luteránské církve (nám připomínal spíš Suchařípu) 

Poslední večer ve městě jsme objevili opravdu rázovitou hospodu pro místní, která se ale paradoxně nacházela pár kroků od zámku v samém centru. Vtip byl ale v tom, že byla v ulici u bloku domů, které vypadaly dost opuštěně a žádného turistu by tudíž asi nenapadlo jít dovnitř. Docela zajímavé místo, mohli jsme pozorovat  místní potkany, jak si to přebíhají od opuštěných domů k odkrytým základům sklepů, které jsou tu zřejmě ještě od války.

Poslední den před odjezdem z města jsme se ještě rozhodli využít posledních pár hodin platnosti jízdenky na MHD a projeli jsme se prohlédnout si staré cihlové nádraží ve čtvrti Nadodrze.

Přestože je nádraží druhé největší ve Wroclawi, je opuštěné a na nástupiště se musí chodit okolo nebo podchodem.

Budova z roku 1868 se nachází mezi stanicemi Kalety a Wrocław Mikołajów na trati Wrocław – Kluczbork. Dosahuje úctyhodné délky 190 metrů a byla postavena z červených cihel, jak bylo v tehdejším Prusku módní. Roku 1912 a ve 20. letech proběhla modernizace spočívající ve vybudování podchodů a krytých nástupišť.

Vlastně to byla poslední budova, kterou jsme ve městě obhlédli. Jen škoda, že se nedalo nahlédnout dovnitř.