Na Velký pátek jsme se tento rok vydali na východ. Cílem byly Pardubice, ale bylo dost času, tak jsme se cestou zastavili v Lázních Bohdaneč. Za ne zrovna vlídného počasí jsme prošli centrum města a po naučné stezce udělali malý okruh i okolním lesem.
Hned na náměstí nás zaujal penzion Škroup, který vznikl také podle projektu Josefa Gočára. Je to teda vidět až při pozornějším pohledu, penzion vypadá poněkud zchátrale, ale ubytování pořád zřejmě poskytuje.
Na náměstí je radnice z 16. století a kostel sv. Maří Magdaleny. Náměstí bohužel kazí rušná doprava a kruhový objezd v jeho středu. V českých městech je prostě ještě jasně vidět, kdo je tady pánem... a chodci to teda zjevně nejsou...
Za městským úřadem byly velikonoce v plném proudu...
Lázeňským parkem jsme pak už prošli k největšímu lákadlu lázní, Pavilonu Gočár. Kubistická stavba pavilonu místních lázní od architekta Josefa Gočára byla otevřena v roce 1913. Pavilon poskytoval kompletní zázemí pro léčbu rašelinou. V roce 1926 bylo k budově přistavěno mansardové patro.
Zblízka je vidět, že by pavilon už taky potřeboval nějakou tu investici.
Po naučné stezce Gočárův okruh jsme došli ke Kuttnerově kapli. Ta byla v nedalekém lese vybudována počátkem 19. stol. nákladem místního purkmistra Kuttnera.
O kousek dál se nachází Tillerovo sedátko, které nechal vybudovat velitel místních kasáren na oblíbeném místě své maminky.
Naučná stezka se pak stočila zpátky do města a přivedla nás ke Gočárovu vodojemu. Železobetonovou vodárenskou věž, která stojí na vyvýšenině nad městem, navrhl architekt Josef Gočár. Inspirací pro tvar vodní nádrže mu byla kruhová kaple sv. Jiří na místním hřbitově. Stavbu pak zhotovila firma Hrůza & Rosenberg z Prahy. Svému účelu vodojem sloužil až do roku 1980.
V nedaleké Dukelsé ulici se pak nachází další stavba od Josefa Gočára- jde o vilu Anny a Františka Gastgebových. Vilu navrhl Josef Gočár v roce 1930 pro svoji sestru Annu Gastgebovou, rozenou Gočárovou, která po smrti manžela – poštmistra Františka Gastgeba – zůstala sama se třemi dětmi. V březnu 1930 zaslal Gočár své sestře první plán vily, v dubnu pak podrobnější nákres a v říjnu 1930 byla stavba zkoulaudována.
Potom začalo nepříjemně mrholit a posléze i pršet. K tomu se přidal vítr a teplo taky moc nebylo. Vrátili jsme se tedy k autu a popojeli do Pardubic. Ubytovat jsme se měli až ve 3 hodiny, tak jsme ještě navštívili slavné pardubické krematorium. Cestou jsme se zastavili u hrobu zdejšího slavného rodáka Jana Kašpara.
Slavná rondokubistická stavba pardubického krematoria od architekta Pavla Janáka byla realizována v letech 1921–23. V roce 1935 byla doplněna o funkcionalistické kolumbarium od Karla Řepy. Krematorium je známé i z filmu Juraje Herze Spalovač mrtvol.
V poměrně chladném a pršlavém odpoledni jsme se po ubytování vypravili do města. Hlavním cílem bylo Východočeské divadlo, kam jsme měli lístky na večerní představení. Cestou jsem vyfotila sousoší bratranců Veverkových, vynálezců ruchadla. Pomník byl odhalen při celonárodním srazu českého rolnictva 8. 9. 1883, kdy v Pardubicích probíhala významná výstava zemědělských strojů a pluhů. Pomník stál původně před bývalou synagogou, po zbourání synagogy v roce 1958 byl přesunut na současné místo v parku Bratranců Veverkových.
 |
| původně hřbitovní kostel sv. Jana Křtitele z 16. století |
Na třídě Míru jsme si prohlédli sochu Jana Kašpara, kterou vytvořil akademický sochař František Bálek. Na svém místě stojí od roku 2017, kdy uplynulo 90 let od Kašparova úmrtí.
Před divadlem jsme se ještě prošli po třídě Míru, což je pardubická hlavní obchodní tepna. Zaujala mě třeba Machoňova pasáž. Ta byla postavena za první republiky v letech 1924 – 1925 a podle původního plánu na ni měla navázat tržnice s další pasáží. Role projektanta se chopil architekt Ladislav Machoň.
V ulici je řada bývalých obchodních domů, třeba secesní obchodní a obytný dům Františka Waltera ze začátku 20. století od architektů Jaroslava Kohoutka a Františka Leiského.
..nebo vedlejší obchodní a obytný dům Zikmunda Hostovského z téhož období.
Na konci třídy Míru je pak Hotel Grand s okresním domem od Josefa Gočára. Jde o čtyřpatrový funkcionalistický palác, postavený v letech 1927–1931. Investorem byl Okresní úřad Pardubice. Budova měla železobetonový skelet, plochou střechu a dvě křídla – restaurační a hotelové, obepínající velký společenský sál. Na svou dobu nadčasový palác kombinuje prvky meziválečného funkcionalismu.
