Velikonoce- Pardubice a cesta domů

Po návštěvě galerie jsme se ještě trochu prošli parkem Na Špici. Stojí tu mediálně slavná vila místního podnikatele- postavená načerno, nejdřív to vypadalo na zbourání, potom se "shodou náhod" zlegalizovala a nyní si majitel klade požadavky na provoz nedalekých hřišt. Takový klasický český příběh....

článek o vile

Park Na Špici je jinak moc pěkný, i okolní stezky podél Labe. Vlévá se tu do něj Chrudimka.

dřevěná lávka pro pěší do centra

Konečně jsme se taky dostali k pardubickému zámku. 

Pardubický zámek představuje v mnoha ohledech výjimečný památkový objekt. Při přestavbě původně vodního hradu ze 13. století na renesanční zámek se dochovala původní dispozice včetně obraných valů s nárožními rondely. O tuto přestavbu se postaral Vilém II. z Pernštejna. V současnosti jsou v prostorách zámku umístěny stálé expozice Východočeského muzea, které zde zároveň má své sídlo. 

Večer už byly valy zavřené, tak jsme to stočili zpátky k náměstí.

brána na náměstí Přihrádek

Kostelní ulice

pozdně gotický kostel sv. Bartoloměje sloužil jako pohřební kostel Pernštějnů

Odpoledne jsme se vrátili na ubytování, najedli se a chvíli se věnovali velikonočním tradicím.

Večer jsme se ale vypravili do centra znovu.

Počasí se konečně trohu zlepšílo, tak jsme obešli secesní Východočeské divadlo od architekta Antonína Balšánka. Na průčelí stojí socha Genia od Bohumila Kafky.

Závodníci už skončili a na Pernštýnském náměstí se uklízelo.

radnice a Mariánský sloup ze 17. století

Procházeli jsme zase uličkama směrem k zámku. Zaujal mě dům v Pernštýnské ulici, který patří k nejcennějším památkám na pardubickém Starém Městě. V prvním poschodí byla odkryta pískovcová ostění oken a ve štítu výklenky s figurálními malbami z pozdně gotické výstavby Pardubic po požáru roku 1507. Terakotová ostění oken v druhém poschodí pocházejí z renesanční výstavby po druhé požáru roku 1538.

opět kostel sv. Bartoloměje

Přihrádek

Poslední den jsme ještě prošli Tyršovými sady pod zámkem.

Kůň od Michala Gabriela

Pardubický Norimberk

Konečně jsme prošli i Zámecké valy.

Cestou domů jsme se pak stavili ještě u Památníku Zámeček, který stojí v místech, kde se nacházelo popraviště gestapa. Bylo zde zastřeleno 194 českých občanů z Pardubic a okolí během heydrichiády.

V roce 2021 byl památník kompletně přestavěn a nabízí návštěvníkům interaktivní expozici v nově zbudované podzemní budově. Tady už jsem teda byla expozicema přesycená a dovnitř jsem nešla.

V neděli se nakonec udělalo (jak jinak) překvapivě krásně, takže cestou do Milovic jsme udělali několik v zásadě náhodných zastávek. Ta první byla v Týnci nad Labem. Historické jádro města je od roku 2003 městskou památkovou zónou. Název města je odvozen od slova týn, které označovalo chráněnou osadu neboli osadu chráněnou plotem.

Poslední zastávka byla nakonec v Kolíně. Stavili jsme se hlavně na oběd v příjemném Café Interier a potom se prošli ke katedrále a synagoze.

Existence synagogy v Kolíně je doložena již před rokem 1422, dnešní raně barokní podobu stavby určila přestavba dokončená v roce 1696. Svému původnímu účelu sloužila synagoga až do faktického zániku kolínské židovské obce v roce 1953. V interiéru se zachovala raně barokní štuková výzdoba a svatostánek (aron ha-kodeš) z konce 17. století.

zahrada za synagogou

Konečně se udělalo krásné počasí a aspoň poslední den jsme si ho užili.