téměř jarní okolí České Kamenice

Po pátečním deštivém a nepříjemném počasí se nám konečně poštěstilo a užili jsme si krásný výlet se slunečnými dalekými výhledy a skoro jarní teplotou.

Vyrazili jsme z České Kamenice; to je sympatické městečko s perfektní polohou na pomezí Českosaského Švýcarska, Lužických hor a Českého Středohoří. Jde o historické, původně královské město. Patřilo Berkům z Dubé, potom Vartenberkům, Trčkovi z Lípy a Salhausenům. Nakonec až do pozemkové reformy v roce 1850 patřilo panství Kinským.

Průmysl se zde rozvinul ve druhé polovině 19. století- roku 1834 byla založena papírna v Horní Kamenici, vzniklo zde několik tkalcoven a přádelen, továrna na pletené zboží, kožedělné závody, strojírna se slévárnou železa, továrna na nábytek, ale také 7 rafinerií skla a exportní obchod se sklem,

Na náměstí je řada historických domů, ten nejvyšší žlutý je bývalá spořitelna,

Mezi nejvýznamější památky patří kostel sv. Jakuba většího ze 14. století (je vidět vykukovat vzadu)

 

Po žluté značce jsme začali stoupat z města a cestou ještě minuli kapli Panny Marie (tady moc vidět není, jenom vchod). Jde o významnou poutní kapli z 18. století.

Nad kaplí stojí bývalý chudobinec, k jehož stavbě dal ve své závěti podnět majitel kamenického panství hrabě Filip Josef Kinský. Za epidemie černých neštovic v roce 1778 chudobinec sloužil nějaký čas jako špitál. Za druhé světové války byl přeměněn na výrobnu a byli zde ubytováni váleční zajatci.

Kolem koupaliště jsme vyšli z města k lesní přehradě a potom pokračovali na skalní vyhlídky.

První vyhlídka se dříve nazývala Tell- Platte podle známé postavy švýcaských bájí Viléma Tella. Je z ní pěkný výhled, pravo se dá rozeznat Děčínský Sněžník a Růžový vrch.

Odtud jsme dál po žluté pokračovali na vyhlídku Ponorka.

výhled tu byl taky pěkný, ale proti slunci a na druhou stranu trochu zarostlý.

Cestou k Bratrským oltářům jsme procházeli kolem skalní kapličky..

Jen o kousek dál jsou Bratrské oltáře. Podle tradice prý na plošinu na severovýchodním svahu Jehly přicházeli v 16.-17. století katolíci z širokého okolí a účastnili se tajných mší (říká to infotabule, ale mně to trochu vrtá hlavou- přeci katolíci nemuseli nikdy dělat tajné mše, nebo ano?). Po bitvě na Bílé hoře místo údajně v 17. století tajně navštěvovali zas evangelíci. Je možné, že bratrský oltář souvisel s činností náboženského bratrstva z České Kamenice (1665-1783). Jisté je, že areál sloužil v 19. století jako poutní místo, kam v létě přicházeli věřící z okolních farností.

V 80. letech 19. století byly do prostoru Bratrského oltáře přemístěny od kostela sv. Jakuba Většího v České Kamenici cenné polychromované sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Antonína Paduánského. Roku 1887 dali měšťané z České Kamenice na místě prostého oltářního stolu zhotovit nový dřevěný oltář od truhláře Antona Gampeho. Do okolních pískovcových skal byly vytesány výklenky pro obrazy křížové cesty a zřízena kaple Božího hrobu.

Poničený areál byl vyčištěn roku 1993. Roku 2011 byly skalní výklenky osazeny kopiemi obrazů dochované křižové cesty a byly sem umístěny kopie soch z umělého kamene. 

 

  

Kousek od hlavní silnice z Kamenice do Chřibské je rybník Noldenteich. Je zmiňovaný již roku 1756 a byl pojmenován podle blízkého hřebene Jehly (něm. Nolde), české jméno se pro něj neujalo. Místo je pozoruhodné hlavně výskytem řady zajímavých rostlin a živočichů. Na přilehlém rašeliništi se dá najít rosnatka okrouhlolistá, suchopýr úzkolistý nebo sedmikvítek evropský. Z živočichů, kteří zde žijí, je zajímavý zejména čolek velký a také nekteré vážky, typické pro rašelinné biotopy (vážka čárkovaná, páskovec kroužkovaný nebo šídlo sítinné).

V obci Líska se podle informační tabule dochovala řada hodnotných staveb lidové architektury. V centru se nachází jakýsi monument z čedičových sloupců jako v okolí skoro všude :-)

Hezký příklad lidové architektury jsme vyfotili, některé chalupy byly ale celkem znehodnocené přístavbami.. zvláštní, že zdejší módou je zřejmě k roubence přistavět cihlovou krychli...

Nahoru pod Zlatý vrch to byl pěkný kopec. Poblíž rozcestí se u silnice nachází památník na bitvu pruských a rakouských vojsk, ke které zde došlo v červenci 1757

Zlatým hřebem celého výletu byl ale Zlatý vrch :-)

Ten je součástí Lužických hor a podobně jako většina ostatních vrchů v této oblasti byl vypreparován erozí ze svrchnokřídového pískovcového souvrství. Původně podpovrchové vulkanické těleso tvořené čedičem se skládá ze dvou částí. Spodní část, odkrytou lomem, tvoří dokonalé sloupce čediče o průměru okolo 30 cm a délce až 30 m. V horní části lomové stěny jsou sloupce uloženy téměř vertikálně, směrem dolů se jejich sklon zmenšuje do podoby obrovského vějíře. Vysvětlením vzniku tak dokonalých útvarů je teplotně stabilní prostředí s velmi pomalým a stejnoměrným tuhnutím lávy.

Zásluhu na odkrytí unikátního přírodního výtvoru na Zlatém vrchu má opět lom na stavební kámen, založený kolem roku 1870. Lámaly se tu až šest metrů dlouhé čedičové sloupce. Zastavení těžby a první pokus o vyhlášení rezervace se datuje rokem 1940, koncem druhé světové války i několik let po ní se však těžilo znovu. Těžba pokračovala dokonce i poté, co byla lokalita roku 1964 vyhlášena za státem chráněné území. Důvodem bylo, že lom měl původně dvě patra a sloupy v nich dosahovaly délku zhruba 15 m. Odtěžením spodního patra vznikla souvislá lomová stěna s délkou čedičových sloupů až 30 metrů. Definitivně byla těžba zastavena v listopadu 1973.

Cestou dolů k silnici se otevřely pěkné a daleké výhledy- pravo Růžák a Děčínský Sněžík

Poslední zajímavé místo, kde jsme se stavili před návratem do Kamenice byl Pustý zámek neboli Fredevald. Je to strmý znělcový ostroh v údolí říčky Kamenice. Asi 50 metrů vysoká skalní stěna byla částečně odlámána při stavbě silnice. Na ostrohu se taky dochovaly (malé) zbytky skalního hradu Fredevaldu, který zřejmě postavili Michalovici ve 13. století. Byl dobyt v 15. století, protože Vartenberkové odtud podnikali loupežné výpravy do Lužice. Brzy potom byl opuštěný Fredevald nahrazen Kamenickým hradem.