konečně Gdaňsk

Na návštěvu Gdaňska jsem se těšila teda hodně dlouho a hodně :-) Nakonec jsme se rozhodli jet v sobotu, protože všichni rekreanti potáhnou k moři a my nebudeme mít ve městě problémy s parkováním. No, nebylo to tak úplně pravda, ale ono nikdy není nic přesně podle plánu.

Cesta tam byla úplně v pohodě, místo k parkování jsme našli ani jsme nevěděli jak (tak to chodí, když se nestrefí odbočka)

Protože jsme vyjeli brzo ráno, prohlédli jsme rychle místa v okolí parkování a vydali se do úplného centra. Prošli jsme Dlugi Targ a kousek nábřeží a prohlédli si Mariánský kostel. Ukázalo se, že jsme dobře udělali, protože odpoledne nebylo v centru vůbec k hnutí a i nábřežím, kterým jsme projít museli, jsme se museli doslova prodírat. Chudák Jess, z návštěvy měst toho asi moc nemá, ale zase jsme jí v Gdaňsku koupili nový obojek a prasečí ucho :-)

Gdaňsk je hodně zvláštní město. Docela by mě zajímalo, jak vypadalo před válkou, to muselo být něco úžasného. Dneska někteří jeho kritici tvrdí, že je to vlastně nově postavená kulisa pro turisty, protože po válce z něj vlastně moc nezbylo. Je pravda, že ta válečná destrukce je i dneska skoro všude znát. Samotné centrum je samozřejmě vypulírované, ale spousta domů je viditelně postavena nově a jen (většinou) dobře ladí s těmi ostatními. I ty historické jsou znovu sestaveny, ale podle mě jim to nijak neubírá. Když se ale člověk vydá jenom kousek dál od úplného centra, je to zvláštní. Třeba cihlový mohutný kostel (a že jich v Gdaňsku je- jako by se stavitelé předháněli v tom, kdo postaví ještě mohutnější kostel a ještě gigantičtější věž) je v původní podobě, kolem něj prázdné místo anebo střídavě činžáky a paneláky. Nebo naopak osamělý starý dům stojí na prázdném prostranství, které se ještě nestačilo ostatními domy zaplnit. Při poválečné obdobě Gdaňsku se totiž obnovilo jako celek tzv. Hlavní město (oblast kolem náměstí a nábřeží), z ostatních čtvrtí jako Staré město a Staré předměstí byly zrekonstruovány jen ty nejdůležitější památky...taky bylo zvoleno pravidlo, že se neobnovovaly stavby z doby nadvlády Pruska, takže se podoba města posunula o cca 300-400 let zpět

První zmínky o městu na řece Motlavě (přestože je Gdaňsk přítav, je asi 6 km ve vnitrozemí) jsou kolem roku 997, kdy pokřtil zdejší obyvatele biskup sv. Vojtěch. Nejpozději v 11. stol. zde již existoval opevněný knížecí dvorec. Od roku 1308 bylo město v držení řádu německých rytířů, kteří Gdaňsk připojili k hanse a učinili z něj důležité obchodní centrum. V roce 1454 došlo ale ke vzpouře obyvatel, vyplenění rytířského hradu a město bylo podřízeno polskému králi, za což dostalo mnohá privilegia včetně jisté míry politické nezávislosti. V 16. stol. byl Gdaňsk největším polským městem (40 tisíc obyvatel). Při dělení Polska bylo r. 1793 připojeno k Prusku (s krátkým intermezzem v letech 1807-15, kdy bylo během napoleonské éry zřízeno svobodné město Gdaňsk). Po 1. sv. válce byl Gdaňsku neboli Danzigu udělen status svobodného města. Dělali si na něj totiž nárok jak Poláci, tak Němci a podle Versailleské smlouvy nakonec nepřipadlo nikomu, oficiálně bylo pod ochranou OSN.

1. září 1939 začal ostřelováním polského muničního skladu na Westerplatte německý útok na Polsko a tím i druhá světová válka, záminkou byl požadavek Němců na větší kontrolu nad Pomořanskem a Gdaňskem. Po osvobození přeživší Němci město opustili a byli nahrazeni polskými obyvateli pocházejícími především z města Wilno (dnešního Vilniusu v Litvě), odstoupeného Sovětskému svazu.

Na konci 2. sv. války vypadalo nějak takhle

V r. 1970 vypukly v Gdaňsku pouliční nepokoje, které odstartovali dělníci ze zdejších loděnic, protestující proti vládní politice. Demonstrace sice vedly k rezignaci komunistického vůdce Wladyslawa Gomulky, cena však byla vysoká: armáda zabila více než 80 lidí. Stávky se opakovaly i v letech 1976 a 1980, kdy dělníci z loděnic založili odborové hnutí Solidarita, jež se tak stalo první legální opozicí proti komunistické vládě

My jsme zaparkovali na Starém předměstí, takže jsme se od centra nejdřív trochu vzdálili a prohlédli si bývalý františkánský klášter s kostelem Nejsvětější Trojice (vybudován 1420 – 1514) a kostel Svatého Petra a Pavla (patří k největším gdaňským gotickým kostelům) z konce 14. stletí. 

Všechny gdaňské kostely se vyznačují tím, že se skoro nedají vyfotit, protože jsou tak obrovské, že se mi prostě nevejdou do záběru :-)

Nedaleko se nachází ještě Bílá věž- součást bývalého středověkého opevnění města z 15. století. Zbytky opevnění jsou vidět skoro na každém kroku. Z ničeho nic najednou trčí mezi domy kus zdi (to teda platí pro ty nezrekonstruované části města), centrum města je obehnané spoustou bašt, věží a bran, zdaleka jsme neviděli všechny

jedna z nejznámějších je Zlatá brána, kterou se vstupuje do Hlavního města- byla postavena roku 1612-14 a vyzdobena Abrahamem van den Blockem, tvarem připomíná římský oblouk

Vězeňská věž a za ní je tzv. Katovna

V sousedství věže se nachází ještě Svatojiřský dvůr z konce 15. století, v němž gdaňští patriciové pořádali své hry a slavnosti napodobující rytířské zvyklosti.

Dlouhou ulicí se jde od Zlaté brány na náměstí s radnicí neboli Dlugi Targ. Je považována za nejhonosnější ulici ve městě, lemují ji elegantní měšťanské domy všech stylů.

Neptunovu kašnu na  náměstí z první poloviny 17. století (vytvořil ji v letech 1606 – 1613 Peter Husen) zdobí zdobí vládce moří s trojzubcem.

Hned vedle radnice je Artušův dvůr. V něm pořádali gdaňští kupci svá zasedání a prý se k rytířům kulatého stolu rádi připodobňovali. Fasádu vytvořil na poč. 17. stol. Abraham van den Block.

Ve směru k řece Motlavě uzavírá náměstí Zelená brána. Objekt prý byl postaven jako rezidence krále při jeho pobytech v Gdaňsku.

Radnice města je asi nejslavnější gotickou světskou stavbou ve městě. Byla vybudována v letech 1379-1492 a přepychově vyzdobena (v Červené síni, kde se scházeli radní, jsou umělecká díla rozmístěna nejen po zdech, ale i na stropě). Věž je vysoká 80 metrů a na její špičce je umístěna pozlacená socha polsko-litevského panovníka Zikmunda II. Augusta. Slunce bohužel svítilo ze špatné strany, tak jsem sice Zikmunda vyfotila, ale vystrkuje na nás zadek :-)

domy na náměstí

Když se Zelenou branou dojde na nábřeží u řeky Motlavy, objeví se nalevo Archelogické muzeum a před ním antropomorfní sochy z různých koutů Polska z dob staropruské kultury (nejsem si tak úplně jistá tím, co je to antropomorfní socha, ale vypadaly pěkně a zřejmě jsou taky pěkně staré :-)

Z nábřeží vede Mariánská brána do Mariánská ulice a úplně vzadu na konci ulice je vidět Mariánský kostel (aby se to nepletlo :-)

Mariánská ulice je fakt krásná. Bylo to asi místo, které se mi z celého Gdaňsku líbilo nejvíc. Akorát jsme se tam moc nezdrželi, protože tam byl trochu mumraj a taky začínalo pršet.

V Mariánské ulici se totiž jako v jediné v celém městě dochovala (nebo byla zrekonstruována) tzv. zápraží, která byla kdysi charakteristickým rysem celého Gdaňsku. Jsou to malé terasy se zábradlím a venkovním schodištěm po celé šířce domu na uliční straně. Původně sloužily jako vchody do sklepních skladišť, potom už jenom jako místa, kde se lidi scházeli a bavili. Dneska jsou to ideální místa na různé malé galerie a kavárny.

Mariánský kostel byl postaven v letech 1342-1502 a je to pátý největší historický kostel v Evropě (délka lodi 105 metrů, šířka 68 metrů) a jedním z největších cihlových chrámů na celém světě. Architektonicky je unikátní kombinací hvězdové, síťové a diamantové klenby. Jen co je pravda... vyfotit nešel vůbec a odnikud

Velká zbojnice bývá často uváděna v učebnicích nebo uměleckých publikacích jako příklad vlámského manýrismu. Byla postavena v roce 1602 zřejmě vlámským architektem Antonisem van Opbergenem (postavil také Kronborg v Dánsku). Nejzdobnější je průčelí se štíty orámovanými ornamenty a sochami.

 zadní trakt

V severní části města stával dominikánský klášter. Zůstal z něj dochován kostel sv. Mikuláše z pol. 14. stol. Přilehlý klášter, založený roku 1227, byl pobořen během rusko-pruské války roku 1813. Koncem 19. stol. byla na jeho místě postavena městská tržnice a pod její podlahou byly odkryty vykopávky původního románského kostela sv. Mikuláše z konce 12. stol., zničeného zřejmě poč. 14. stol. 

Městská tržnice (uvnitř mě ale moc nezaujala, nakoukla jsem v části, kde byly oděvy a vypadalo to tam jak na vietnamském tržišti.. ovšem průvodce hovoří o chuťových orgiích a typických pokrmech, tak nevím, snad to bylo z jiné strany)

  

Osmiboká věž Jacek z přelomu 14. a 15. stol. Vzhledem ke své výšce (ochoz 22 m nad terénem) sloužila zřejmě k pozorování případných nepřátel v předpolí města. V němčině se jí říkalo „Kiek in de Kök", což by bylo možné přeložit jako „pohled do kuchyně“ 

O kus dál směrem na Staré město stojí kostel sv. Kateřiny - nejstarší dochovaný kostel v Gdaňsku z 20. let 13. stol. (dnešní podoba je z pol. 15. stol.)

Nedaleko od něj na kanále Radunia (který tvoří hranici mezi Hlavním a Starým městem) je Velký a Malý mlýn. Velký mlýn byl největším průmyslovým zařízením středověké Evropy (je dlouhý 40 m, vysoký 26 m; měl 12, později dokonce 18 mlýnských složení). Fungoval až do roku 1945, následně byl rekonstruován již bez strojního zařízení 

Malý mlýn, stojící přímo nad kanálem, byl postaven někdy kolem roku 1400. Navzdory jménu nebyl skutečným mlýnem, ale pouze skladem surovin pro sousední Velký mlýn.

Na nedalekém Heweliově náměstí je pomník astronoma Jana Hewelia (1611 – 1687), který je považován za zakladatele lunární topografie. Socha astronoma hledí směrem k domu, na kterém je nakresleno hvězdné nebe. Přilehlá Staroměstská radnice je renesanční budovou z konce 16. stol.

nedaleký bývalý karmelitánský klášter s kostelem sv. Josefa z 2. pol. 15. stol.

Na Starém městě je také zrovna se opravující svatý Bartoloměj

Polská pošta s památníkem je trochu stranou od turistického ruchu. Plechový bubínek mám sice teprve rozečtený, ale pochopila jsem, že za dob svobodného města Gdaňsku mělo Polsko na jeho území poštu, přístav a  tuším nádraží. Pošta byla tedy polská a na začátku 2. světové války se o ní urputně bojovalo. Po skončení bitvy byly její obránci zajati a později zastřelení (Jan Bronski také, tam jsem to zatím nedočetla)

Úplně náhodou jsme cestou od pošty narazili na tenhle německý pritiletadlový kryt. Šestipodlažní budovy je kryta dvojitou střechou s vrstvou písku mezi železobetonovými deskami, tloušťka stěn je asi 90 cm. Postavili ho zajatci z tábora v Mackowě, nyní slouží jako klub a je na něm lezecká stěna (nevím, jestli ty díry zjevně ještě po výstřelech lezci taky používají :-)).

Nakonec jsme se už docela unavení vrátili zas na nábřeží k řece Motlavě. Právě na Motlavě byl ve středověku onen přístav, při němž Gdaňsk vznikl. Řeka však v té době sahala až k domům, zboží se vykládalo a nakládalo přímo z lodí. Dnešní nábřeží je mladšího data, vzniklo až poté, co se vlastní přístav přesunul blíže k moři.

Na druhé straně řeky stojí na místě elektrárny, budova Baltské Filharmonie. Budova je příkladem vkusné moderní architektury s využitím starších prvků.

řeka

Asi nejznámější dominantou města je středověký přístavní jeřáb (Żuraw gdański) z 15. stol. – jediný dochovaný svého druhu na světě. Střední část vlastního jeřábu je doplněna dvěmi válcovými baštami, v nichž je dnes expozice námořního muzea, připomínající námořní a kupeckou historii města. V rámci prohlídky muzea je přístupný i interiér jeřábu s ohromnými šlapacími koly – ty dolní sloužili nakládání a vykládání zboží, ty horní byly doplněny v 17. stol. za účelem stavění lodních stěžňů.

V Gdaňsku jsme se docela unavili a už se těšili "domů" do Jastrzebie Gory. Cesta dlouhá asi 80 km nám ovšem zabrala asi tak 3 hodiny. To je totiž asi ta největší potíž Polska- neustálé a děsné dopravní zácpy. Silnice tu opravdu nejsou moc kvalitní a hlavně jich asi není dost nebo co. Protože ty hlavní tahy, které se zrovna moc nedají objet (anebo my se bojíme, protože ty vedlejší cesty jsou nejisté kvality) jsou v jakoukoliv hodinu, respektive když to vůbec nečekáte, totálně ucpané. Už se nám to stalo poměrně hodněkrát, nedokážeme vůbec odhadnout důvod zácpy. Je pochopitelné, že třeba v pátek večer a v sobotu ráno směřuje národ na sever k moři, ok. V neděli bych ale nápor k moři moc neočekávala, spíš v opačném směru od moře. Tam to teda samozřejmě bylo ucpané taky, o tom žádná :-)

Cesta na Helskou kosu je asi ucpaná non-stop a cesta podél moře dolů asi jak má kdo štěstí. Nicméně ty zácpy jsou strašné, na x hodin... a vůbec tak nějak už začínám chápat, proč je dopravní infrastruktura považována za největší slabinu téhle země.