Slovensko 2017- horské túry

Při výletu do Západních Tater jsme tentokrát za cíl zvolili druhý nejvyšší vrchol Jakubinu. Šli jsme vlastně přesně tuhle tůru http://www.tatry.cz/cs/otrhance-a-jakubina-2194-m

Počasí nakonec nebylo tak špatné, mraky se různě honily, v jednu chvíli to vypadalo na déšť, ale nakonec vždycky jen vítr přinesl pár kapek. Na Hrubém vrchu už foukalo fakt hodně a byla dost zima, ale po sestupu se to o hodně zlepšilo.

Náš problém teda byl spíš v těch časech. Nechápu jak to, naše kondice sice není z nejlepších, ale na vrchol Jakubiny, kam jsme se měli dle ukazatele dostat za asi 3,5 hodiny, jsme šli snad 5,5 hod. A to jsme se nijak zvlášť nevlekli a dost lidí jsme i předešli, tak fakt nechápu, kde se stala chyba.

Cesta na Ostredok

Pohled na Baraniec, kde jsme byli předloni. Oproti Jakubině to tam byla vyloženě procházka rajskou zahradou :-)

Naše další cesta- Vyšná Magura, Jakubina, Hrubý vrch. Tady v těch místech jsem teda začala trochu propadat skepsi. Cesta byla dost náročná, funěli jsme už fakt dost dlouho a Jakubina pořád v nedohlednu...

a
 do naše plánovaná cesta zpátky- za Jakubinou doprava a Ráčkovou dolinou

přes údolí jsme koukali na Bystrou, tam půjdeme příště :-)

a vlevo se objevily pěkné výhledy na Ostrý Roháč a Plačlivé

Na Vyšné Maguře už to byla docela krize- cesta na protější Jakubinu vypadala dlouhá a krkolomná a už jsme tam měli dávno dávno být. Na Ostredku jsme došli nějakou rodinu s dětma, kteří chtěli jít stejnou trasu jako my, jenom se vracet Jamníckou dolinou. Už tam se rozhodovali k návratu, ale nakonec šli pořád za náma. Na Vyšné Maguře, když jsem jim ukázala Jakubinu a Hrubý vrch, za kterým je teprve jejich odbočka dolů se zřejmě zalekli zcela a začali se vracet teprve odtud. To teda ale bylo fakt špatné rozhodnutí, protože kupodivu samotné stoupání na Jakubinu bylo oproti předchozí cestě úplná brnkačka, cesta pohodlná a za chvíli tam člověk byl. Potom už to šlo krásně, narozdíl od těch děsných Otrhanců, které bych teda v opačném směru fakt absolvovat nechtěla.

Končistá a pod ní Ráčkové plesa, to už je asi focené z Jakubiny (snad)

cesta na Končistou

Ráčkové plesa svrchu

při sestupu

a odspodu

U Ráčkových ples jsme dokonce potkali sviště. Ale byli docela rychlí a vyfotit se je nepodařilo.

Ráčkova dolina

Na rozcestí žluté a zelené značky se nachází nejvýše položená koliba v SR. Je pojatá jako jakási expozice pod širým nebem, je tu informační cedule o její historii a nocování je tu přísně zakázáno. Ve vedlejším příštěnku nás pobavila imitace ovčích sýrů z kamene

Cesta údolím už byla v pohodě, postupně se zlepšovala její kvalita, ale teda bylo to sakra dlouhé. Změřeno na mapě mi to dávalo asi 19 km, ale můj krokoměr tvrdil, že asi 32. No, je fakt, že nohy nás bolely spíš na těch 32 :-)

Ale jinak samozřejmě super výlet a vrchol naší dovolené.

Další den jsme si dali odpočinkový a dojeli se podívat do Jasné. Lidí tu byly mraky, parkování za 6 euro u Demanovské jaskyně, no dobrá. Nakonec jsme se rozhodli jít po modré značce k Vrbickému plesu a podél silnice se vrátit zpátky.

Na cestě k Vrbickému plesu nás zaujaly zvláštní kryté mostky, ale moc  malé na to, aby se jimi procházelo. Nakonec jsme zjistili, že je to krytí jakéhosi potrubí

Od Vrbického plesa jsme si prohlédli Polanu, Chopok je až za rohem.

Vrbické pleso je největší přirozené jezero v Nízkých Tatrách. Leží v nadmořské výšce 1113 m v horní západní části Demänovské doliny. Má rozlohu 0,69 ha a dosahuje hloubky 8 m.
 

Jinak Jasná trochu zklamala. Kdysi (asi před 8 lety) jsme tu byli lyžovat, ale panuje tu takový stavební boom, že jsem absolutně nebyla schopná poznat, kde jsme to vlastně bydleli. Je to vlastně takové jedno gigantické staveniště, což zrovně na té horské pohodě nepřidává, škoda....

Další den jsme se už rozloučili s Nízkými Tatrami a popojeli přes Donovaly do obce Turecká. Všude na internetu jsem našla zmínky, že je tu lyžařské středisko a také my jsme na hřeben Velké Fatry šlapali pěkně napřímo po sjezdovce. Ovšem zarezlé sloupy lanovky, zarostlé rolby na stráni a ruina horní stanice vleku spíš ukazují na to, že areál už nějakých pár let nefunguje. Zřejmě tu doplatili na konkurenci nedalekých Donoval, což je škoda, muselo tu být krásné lyžování. Hledala jsem všude možně a smysluplné informace o důvodech a době ukončení provozu jsem prostě nenašla.

No nevadí, my jsme se teda v dost slunečném dni škrábali nahoru sjezdovkou, trvalo nám to asi dvě hodiny než jsme se dostali na pěkné výhledy. 

pohled do údolí

vpředu Majerova skala, vzadu Nízké Tatry

Vyšli jsme až kolem poledne, takže nahoře už jsme měli docela hlad. Vedle budovy patřící horské službě se nacházela taková pěkná budka, kam jsme se schovali do stínu a naobědvali. Ona to teda ve skutečnosti byla kadibudka, ale utěšovali jsme se, že určitě není vůbec používaná a nijak nám to nevadilo. On člověk po pár dnech v horách své nároky trochu sníží :-)

horní stanice lanovky

a už se ukázala Križná

od lanovky už jsme si užívali krásných travnatých velkofatranských hřebenů. Tady je pohled na hřeben směr Ostredok a Ploská

Po hřebeni jsme pokračovali na rozcestí pod Královou skalou

K hotelu Králova studňa jsme se rozhodli už nejít a začali jsme po zelené značce obcházet Križnou z druhé strany. Teprve na vrcholu Malá Križna začalo opravdobé klesání.

Přenocovali jsme tentokrát v divočině u rozcestí Salašky. Dřív to tu bývalo asi rušnejší, je tu něco jako koupaliště, u něj opuštěný bufet a spousta chat, z nichž většina vypadá opuštěně. Ale byl tam klid a medvěd nepřišel :-)