Tak co to tady máme?: Den architektury

V rámci letošního Dne architektury jsme navštívili pár zajímavých míst v Praze.

Cestou z nádraží jsem poprvé navštívila kavárnu v kampusu Hyberská. Zajímavé místo, takové inspirativní :-)

První místo navštívené v rámci Dne architektury byl Obecní dům.

Na místě dnešního Obecního domu stála původně rezidence českých králů, Králův dvůr vybudovaný kolem roku Václavem IV. jako sídlo panovníků.

Budova Obecního domu byla vystavěna v secesním slohu v letech 1905–1912 na základě vítězství v architektonické soutěži podle plánů architektů Antonína Balšánka a Osvalda Polívky. Na jeho výzdobě se podíleli nejvýznamnější čeští malíři a sochaři počátku 20. století: Mikoláš Aleš, Max Švabinský, František Ženíšek, Ladislav Šaloun, Karel Novák, Josef Mařatka, Josef Václav Myslbek, Alfons Mucha a Jan Preisler. Průčelí dominuje půlkruhová mozaika sestavená podle kresby Karla Špillara.

Dům vstoupil dvakrát do historie československé státnosti: 28. října 1918 zde byla vyhlášena samostatnost Československa a v listopadu 1989 zde proběhla první setkání dosavadní komunistické vlády s představiteli Občanského fóra v čele s Václavem Havlem. Prošel rozsáhlou rekonstrukcí v letech 1994–1997.

Největší sál je Smetanova síň sloužící jako koncertní sál pro 1200 posluchačů, pořádají se tu hlavně koncerty Symfonického orchestru hl. m. Prahy, Pražského jara, taky další koncerty, výstavy a společenské akce.

V prvním patře je řada dalších (asi normálně nevyužívaných salonků);

Slovácký salonek s unikátním akváriem s plastickými šneky- chrliči. Dochovaly se tu původní obklady, kůží potažené lavice, stolky s mramorovými deskami a lustry.

Salonek Boženy Němcové s fontánkou podle návrhu Osvalda Polívky s glazovanou soškou spisovatelky.

Posledním sálem v řadě byl Riegrův sál s nástěnnými malbami s portréty českých spisovatelů, malířů a skladatelů od Maxe Švabinského z roku 1913. Vlevo je Svatopluk Čech, Jan Neruda, Jaroslav Vrchlický, Božena Němcová a Julius Zeyer. Vpravo pak Josef Václav Myslbek, Mikoláš Aleš, Josef Mánes, Bedřich Smetana a Antonín Dvořák. Sál má původní obklady stěn z tmavého dubu. V obkladu stěny je umístěna mramorová deska s Riegrovými slovy z debaty na sněmu Království českého z rokju 1867.

Další navštívená budova byla Právnická fakulta UK- novoklasicistní pětipatrová budova fakulty byla postavena v letech 1924-31. Návrh od architekta Jana Kotěry ale vznikl již v roce 1907 a o rok později byl položen základní kámen. Samotnou stavbu zpozdily události 1. světové války a následně i smrt Jana Kotěry v roce 1923. Poté byl realizací pověřen Kotěrův žák, architekt Ladislav Machoň. Ten navrhl pouze drobné změny. Z důvodu nedostatku peněz nakonec nedošlo k realizaci plánované výzdoby.

Přes Letnou jsme pak dorazili k budově AVU.

V hlavní budově AVU bylo taky otevřeno, i když to nebylo v rámci Dne architektury. Konalo se tam několik akcí, jakýsi sraz bývalých absolventů a taky protestní akce poukazující na to, že žádný z ateliérů nikdy nevedla žena. Celkově to tam působilo hodně uvolněným a nekonformním dojmem :-)

Vedlejší Škola architektury už součástí Dne architektury byla. Akademie výtvarných umění v Praze je nejstarší uměleckou školou v českých zemích. Vznikla císařským dekretem 10. září roku 1799 původně jako kreslířská akademie. Projektu budovy vypracoval Jan Kotěra. Podle Kotěrova projektu, dopracovaného Josefem Gočárem, byl pro školu mezi lety 1919 a 1925 postaven samostatný pavilon. Tradici školy, ze které vzešla celá řada čelných osobností české moderní architektury, rozvíjeli Kotěrovi následovníci: Otakar Novotný (1923), Josef Gočár (1924–1939), Jaroslav Fragner (1945‒1965), František Cubr (1968‒1976).

Dalším (a posledním) navštíveným místem byla Šlechtova restaurace ve Stromovce. Po letech se dočkala opravy a byla poprvé zpřístupněna veřejnosti. Nepřipadalo mi, že by se tu měla znovu otevírat restaurace, ale prý ano https://prazsky.denik.cz/zpravy_region/slechtovka-restaurace-svatba-sal-divadlo-obcerstveni-stromovka.html

Původně barokní letohrádek ze 17. století byl reprezentativním panským sídlem, jež se stalo dokonce svědkem císařské korunovační slavnosti Františka I. Od 20. let 19. století byl v unikátních historických prostorech zahájen provoz restaurace. Posledním nájemcem byl Václav Šlechta a restauraci, která byla po něm pojmenována, provozoval až do počátku 2. světové války. Po válce byla restaurace znárodněna a v 60. letech 20. století pro dezolátní stav nadobro uzavřena.