Tisá a Děčínský Sněžník

Po delší době jsme vyjeli směr sever navštívit Labské pískovce a Českosaské Švýcarsko.

První zastávka byly Tiské stěny. Trochu smůla, že zrovna tady se celý den držela dost hnusná mlha, takže nejen že nebylo nic vidět, ale ještě byla ve vzduchu vysoká vlhkost, ze stromů padal drobný déšť a taky foukalo. Přitom o kousek dál v Petrovicích bylo krásné sluníčko a jasno. No nic, prošli jsme malý i velký okruh, těšili se do hospody a rozhodli se, že alespoň na vyhlídky se za lepší viditelnosti vrátíme.

Stejně jako celé Labské pískovce, i Tiské stěny vznikly přibližně před 85–100 miliony let v období druhohor na dně moře. Postupně se tu uložilo několik vrstev písčitých usazenin, pískovce vznikly jejich následným zpevněním. Skalní města a skalní věže jsou pak výsledkem erozní činnosti větru, Slunce, stromů a deště. Vedle dalších vlivů zde působila i sopečná činnost, která rozlámala původně souvislé tabule a kry, místy byly pískovce zpevněny sopečnými výlevy. Výsledkem dlouhého vývoje je skalní město s nesčetným množstvím spár, puklin, dutin, výklenků, tunelů. 

Do turistické chaty jsme se pak už fakt těšili, oni se zase těší na německé turisty, kteří se sem stahují hlavně v době oběda. V chatě bylo nakonec docela útulno a taky svérázná výzdoba :-)

Cesta zpátky vedla přes vyhlídky, které se ale tentokrát jaksi chyběly...

Po výjezdu z Tisé směrem na Děčínský Sněžník nás ale čekalo příjemné překvapení- mlha se rozplynula a Sněžník už byl nasvícený sluníčkem, sláva.

Děčínský Sněžník je naše největší stolová hora, od roku 1864 se na vrcholu nachází krásná kamenná rozhledna. Ta byla původně vybudována jako jeden ze základních triangulačních bodů na žádost Rakouska, Saska a Pruska. Tyto státy požádaly majitele panství, aby na Děčínském Sněžníku buď nechal vykácet les na vrcholu hory, nebo postavil dřevěnou konstrukci převyšující stromy. Hrabě děčínského panství František Thun se však rozhodl úplně jinak a požádal o projekt kamenné věže drážďanského architekta Hänela. Ten navrhl 33 m vysokou kamennou věž, kterou pojal jako účelovou stavbu i vkusné dílo ovlivněné alžbětinským stylem. 

Brzy začala rozhledna lákat i turisty. V roce 1936 se na Sněžníku profesoru Fäberovi poprvé na našem území podařilo zachytit televizní signál z Berlína v době, kdy bylo z berlínského vysílače přenášeno dění z olympijských her.

Nahoře docela silně foukalo, přesto jsme na rozhlednu vylezli. Výhledy byly hodně v mlze, ale co se dá dělat, něco málo přeci jen vidět bylo.

pohled směrem do Německa

Růžovský vrch a kdesi vzadu Lužické hory

směr Javory a Ústí

Děčín dole

Pak jsme prošli po okraji skal až na Drážďanskou vyhlídku. Fučelo už dost nesnesitelně, vidět bylo mizerně.

Dole pod Sněžníkem to bylo o dost příjemnější...

Poslední den prodlouženého víkendu jsme se pak opravdu do Tiských stěn vrátili a vylezli znovu na vyhlídku. S počasím to už bylo o dost lepší.