pondělí 9. září 2024

Dessau

Jedním z hlavních cílů cesty do Lipska bylo vlastně nedaleké Dessau. Už dlouho mě totiž zajímá škola Bauhaus, která se právě sem přesunula z Výmaru.

Bauhaus založil Walter Gropius 1. dubna 1919 ve Výmaru. Kvůli zemské vládě podporující nastupující nacismus však musela levicově a pokrokově orientovaná škola po několika letech odejít.

V roce 1925 tak čekalo Bauhaus stěhování do Desavy. Tady jen něco přes rok trvalo, než v roce 1926 postavili komplex určený jak pro Vysokou výtvarnou školu, tak pro "technickou", obdobu dnešních učňovských škol. Tu si vyžádali sociální demokraté, kteří vedli radnici v průmyslovém městě, kde v té době žilo sedmdesát tisíc lidí, a také dali peníze na její výstavbu.

V Desavě fungovala škola jen šest let, v roce 1932 se musela přestěhovat do Berlína a v roce 1933, jen pár měsíců po nástupu nacistů, byla rozpuštěna pro svou "bolševickou rozvratnou činnost".

Díla, jež zde vznikla, a autoři, kteří v Bauhausu pracovali a tvořili, však ovlivňují dodnes vkus lidí po celém světě. Mnohá z děl patří k designovým ikonám a stavby k tomu nejlepšímu, co přinesla moderní architektura.



Ve městě je řada dalších školních budov, které jako škola fungují dodnes.



Nejslavnější je ale budova původní školy, dnes sídlo nadace a knihovny. Walter Gropius navrhl školu jako propojený komplex budov s prosklenými fasádami, pravými úhly a rovnými střechami. Dodnes se řadí tato stavba postavená v duchu Gropiova hesla "Stavět znamená vytvářet události" k nejslavnějším budovám moderní architektury.

Bauhaus, nejslavnější umělecká škola moderní doby, označená jako dekadentní, bolševická a kosmopolitní, se v roce 1933 musela přestěhovat i se svými žáky a profesory do Berlína, Gropius odjíždí do Spojených států, kde umírá v roce 1969.

slavné červené dveře



tohle je jediné "historická" památka- kámen na náměstí přes ulici. Snad je to pozůstatek nějaké historické stavby zničené za války


Od školy jsem popošla ještě kus dál k vilám učitelů. Na rohu ulice je slavná Trinkhalle- dílo architekta Ludwiga Miese van der Rohe. Po demolici budovy v roce 1962 byla v roce 2010 rekonstruována.


V této části města, pár set metrů od školy, postavil Gropius domy pro sebe a profesory, opět na stejných principech jako školu.






První dům- Haus Gropius byl byl bohužel zničen koncem války, zachovala se jen garáž. Budova byly znovu postavena.


Trinkhalle z druhé strany. Právě v těch místech pořádali členové Bauhausu bujaré večírky



Vedlejší dvojdům Moholy-Nagy/Feininger byl zničen jen z levé části, taky byl dostavěn.


Dochoval se i dvojdům Muche/Schlemmer.



.. a taky Kandinsky/Klee. Malíř Kandinskij Gropiovi zamýšlenou jednoduchost trochu pokazil, bílé stěny uvnitř svého domu přemalovat hned 170 různými odstíny barev. A velké prosklené stěny nechal přetřít bílou barvou, na rozdíl od Gropia nesnášel transparentnost.


Do centra města jsem to vzala přes park u zámečku Georgium, který je součástí další zdejší památky Unesco- Dessau-Wörlitzer Gartenreich (česky Desavsko-wörlitzská zahradní říše). Jde o jeden z prvních a největších anglických parků v Německu a kontinentální Evropě. Je souborem přírodních a architektonických památek od druhé poloviny 18. století do první poloviny 19. století. Park byl vybudován na místě desavského barokního parku, zámeckého parku Wörlitz a několika okolních vesnic ve druhé polovině 18. století podle návrhu architekta Fridricha Wilhelma Erdmannsdorffa na podnět sasko-anhaltského knížete Leopolda III. Oba byli tvůrci konceptu životního prostředí osvícenství, který překonal pojetí tradičních barokních zahrad. Barokní zámky ponechali, ale barokní pavilony a sochařskou dekoraci nahradili antikizujícími stavbami klasicismu, romantickou architekturou novogotiky orientalismu.




zámeček Georgium

Přes nádraží jsem se potom v neskutečně parném dni (bylo snad 35 stupňů) vydala do centra Desavy.

socha Mír udržuje život (1977)

V centru města je veliká fontána nazvaná "Řeč města". Ukazuje řadu významných osobností, které město ovlivnily.


Walter Gropius

princ Leopold Fridrich (asi)

Hned vedle fontány stojí Muzeum Bauhausu, které patří nadaci Bauhaus a tvoří ji především obrovské množství předmětů spojených se školou Bauhaus. Návštěvu jsem zvažovala, ale vedro bylo opravdu úmorné a já si návštěvu Desavy nějak špatně rozvrhla, takže už jsem fakt neměla sílu...


Jenom v rychlosti jsem ještě zpátky k nádraží prošla přes centrum města. Je tam pár zajímavých památek, ale jinak Desava působí dost "východoněmecky". Historické stavby jsou proložené socialistickými paneláky a všechno je tak nějak nahodile uspořádané, žádná sláva...

zámek Dessau, který sloužil jako knížecí palác. Zámek byl jednou z prvních renesančních staveb v centrálním Německu, dochovalo se jenom jedno křídlo

Mariánský kostel, zničen za války, teprve v 90. letech obnoven

radnice

náměstí

Bohužel, návštěvu Dessau mi dost pokazilo neskutečné vedro, ve kterém se skoro nic nedalo dělat. Je to trochu škoda, protože jsem toho asi mohla vidět o něco víc. Ale i to, co jsem stihla, bylo moc zajímavé...

Lipsko- dál od centra

Kromě úplného centra jsem se vypravila i trochu dál. Nová radnice se teda vlastně ještě nachází v historickém centru ohraničeném dopravními tepnami, ale už je na jeho okraji. 

Nová radnice je hlavně obrovská a působí jako takový monumentální hrad. Byla postavena podle předlohy Hugo Lichta v historizujícím slohu v letech 1899 - 1905 a je dodnes je sídlem městské rady.



Nedaleko Nové radnice jsem se zašla ještě podívat na Simsonplatz, kde se nachází (opět monumentální) budova Nejvyššího správního soudu (Bundesverwaltungsgericht) z konce 20. století, která hodně připomíná slavný berlínský Říšský sněm.

jedním slovem impozantní

Jenom o kousek dál jsem při stejné večerní procházce narazila na novogotický kostel sv. Petra z roku 1882, taky to není žádný drobek...

Další zajímavou budovou na hranici centra města je velkolepá budova hlavního vlakového nádraží z roku 1915, jeden z vůbec největších železničních terminálů v Evropě. Má 21 kolejí a nástupiště č. 24 ukrývá několik historických vlaků. Trochu mě překvapilo, že v Lipsku se s tím vůbec nemazali a v podzemních podlažích na nádraží navázali velké nákupní centrum. Ono to vlastně má logiku, je tu spousta míst k občerstvení a člověk tu může zabít čas při čekání na vlak.




Poměrně moderní Augustusplatz, přes který jsem často projížděla tramvají nebo tady přestupovala, je největší náměstí Lipska. Jeho dominantou je univerzitní budova a památník bojovníků za svobodu, který připomíná události z roku 1830. 

výsek náměstí s Krochovým domem, prvním výškovým domem ve městě z roku 1927 a Lipskou operou vpravo

Na náměstí se taky  nachází Mendebrunnen, což je kašna pojmenována po německém sochaři Johannu Joachimovi Winckelmannovi. 


moderní budova lipské univerzity

V blízké uličce do centra se nachází bronzová socha od sochaře Halle Bernda Göbela
nazvaná Untimely Contemporaries. Má ukazovat lidské nedokonalosti.

Poslední den jsem se ještě zašla podívat na známé muzeum a památník zvaný „Runden Ecke“ (kulatý roh). Tento památník je věnován dokumentaci historie a činnosti Stasi, bývalé východoněmecké tajné policie. 

Poslední den návštěvy jsem se vypravila k památníku bitvy u Lipska, to jsem prostě nemohla vynechat. 

Památník Bitvy národů v Lipsku připomíná jednu z největších bitev v evropských dějinách. Stojí na místě, kde se v roce 1813 odehrála rozhodující bitva napoleonských válek, v níž proti sobě stála tehdy rozdělená Evropa. Na jedné straně šlo o tehdejší Prusko, Rusko (oba původní spojenci Francie) a Rakousko, na straně druhé Francie vedená Napoleonem. Napoleonova armáda byla poražena, což v podstatě to znamenalo konec napoleonského dobývání Evropy, neboť krátce nato skončil Napoleon ve vyhnanství na Elbě. Při stém výročí vítězství byl v blízkosti bojiště postaven tento vskutku velkolepý 91 metrů vysoký památník, který připomíná 54 tisíc obětí. Jde vůbec o největší válečný památník v Evropě. Vstup do krypty chrání desetimetrové sochy rytířů a ochoz slouží jako vyhlídka. 

památník proti slunci



archanděl Michael


Vnitřek budovy se vyznačuje především neskutečným množstvím schodů, které je třeba vylézt a zase slézt. Ono to z dálky tak vysoké nevypadá, ale je..




Hned vedle památníku se nachází největší hřbitov v LipskuSüdfriedhof, Hřbitov byl založen v roce 1886, budova uprostřed je krematorium.




Napoleonův psací stůl