Dessau

Jedním z hlavních cílů cesty do Lipska bylo vlastně nedaleké Dessau. Už dlouho mě totiž zajímá škola Bauhaus, která se právě sem přesunula z Výmaru.

Bauhaus založil Walter Gropius 1. dubna 1919 ve Výmaru. Kvůli zemské vládě podporující nastupující nacismus však musela levicově a pokrokově orientovaná škola po několika letech odejít.

V roce 1925 tak čekalo Bauhaus stěhování do Desavy. Tady jen něco přes rok trvalo, než v roce 1926 postavili komplex určený jak pro Vysokou výtvarnou školu, tak pro "technickou", obdobu dnešních učňovských škol. Tu si vyžádali sociální demokraté, kteří vedli radnici v průmyslovém městě, kde v té době žilo sedmdesát tisíc lidí, a také dali peníze na její výstavbu.

V Desavě fungovala škola jen šest let, v roce 1932 se musela přestěhovat do Berlína a v roce 1933, jen pár měsíců po nástupu nacistů, byla rozpuštěna pro svou "bolševickou rozvratnou činnost".

Díla, jež zde vznikla, a autoři, kteří v Bauhausu pracovali a tvořili, však ovlivňují dodnes vkus lidí po celém světě. Mnohá z děl patří k designovým ikonám a stavby k tomu nejlepšímu, co přinesla moderní architektura.

Ve městě je řada dalších školních budov, které jako škola fungují dodnes.

Nejslavnější je ale budova původní školy, dnes sídlo nadace a knihovny. Walter Gropius navrhl školu jako propojený komplex budov s prosklenými fasádami, pravými úhly a rovnými střechami. Dodnes se řadí tato stavba postavená v duchu Gropiova hesla "Stavět znamená vytvářet události" k nejslavnějším budovám moderní architektury.

Bauhaus, nejslavnější umělecká škola moderní doby, označená jako dekadentní, bolševická a kosmopolitní, se v roce 1933 musela přestěhovat i se svými žáky a profesory do Berlína, Gropius odjíždí do Spojených států, kde umírá v roce 1969.

slavné červené dveře

tohle je jediné "historická" památka- kámen na náměstí přes ulici. Snad je to pozůstatek nějaké historické stavby zničené za války

Od školy jsem popošla ještě kus dál k vilám učitelů. Na rohu ulice je slavná Trinkhalle- dílo architekta Ludwiga Miese van der Rohe. Po demolici budovy v roce 1962 byla v roce 2010 rekonstruována.

V této části města, pár set metrů od školy, postavil Gropius domy pro sebe a profesory, opět na stejných principech jako školu.

První dům- Haus Gropius byl byl bohužel zničen koncem války, zachovala se jen garáž. Budova byly znovu postavena.

Trinkhalle z druhé strany. Právě v těch místech pořádali členové Bauhausu bujaré večírky

Vedlejší dvojdům Moholy-Nagy/Feininger byl zničen jen z levé části, taky byl dostavěn.

Dochoval se i dvojdům Muche/Schlemmer.

.. a taky Kandinsky/Klee. Malíř Kandinskij Gropiovi zamýšlenou jednoduchost trochu pokazil, bílé stěny uvnitř svého domu přemalovat hned 170 různými odstíny barev. A velké prosklené stěny nechal přetřít bílou barvou, na rozdíl od Gropia nesnášel transparentnost.

Do centra města jsem to vzala přes park u zámečku Georgium, který je součástí další zdejší památky Unesco- Dessau-Wörlitzer Gartenreich (česky Desavsko-wörlitzská zahradní říše). Jde o jeden z prvních a největších anglických parků v Německu a kontinentální Evropě. Je souborem přírodních a architektonických památek od druhé poloviny 18. století do první poloviny 19. století. Park byl vybudován na místě desavského barokního parku, zámeckého parku Wörlitz a několika okolních vesnic ve druhé polovině 18. století podle návrhu architekta Fridricha Wilhelma Erdmannsdorffa na podnět sasko-anhaltského knížete Leopolda III. Oba byli tvůrci konceptu životního prostředí osvícenství, který překonal pojetí tradičních barokních zahrad. Barokní zámky ponechali, ale barokní pavilony a sochařskou dekoraci nahradili antikizujícími stavbami klasicismu, romantickou architekturou novogotiky a orientalismu.

zámeček Georgium

Přes nádraží jsem se potom v neskutečně parném dni (bylo snad 35 stupňů) vydala do centra Desavy.

socha Mír udržuje život (1977)

V centru města je veliká fontána nazvaná "Řeč města". Ukazuje řadu významných osobností, které město ovlivnily.

Walter Gropius

princ Leopold Fridrich (asi)

Hned vedle fontány stojí Muzeum Bauhausu, které patří nadaci Bauhaus a tvoří ji především obrovské množství předmětů spojených se školou Bauhaus. Návštěvu jsem zvažovala, ale vedro bylo opravdu úmorné a já si návštěvu Desavy nějak špatně rozvrhla, takže už jsem fakt neměla sílu...

Jenom v rychlosti jsem ještě zpátky k nádraží prošla přes centrum města. Je tam pár zajímavých památek, ale jinak Desava působí dost "východoněmecky". Historické stavby jsou proložené socialistickými paneláky a všechno je tak nějak nahodile uspořádané, žádná sláva...

zámek Dessau, který sloužil jako knížecí palác. Zámek byl jednou z prvních renesančních staveb v centrálním Německu, dochovalo se jenom jedno křídlo

Mariánský kostel, zničen za války, teprve v 90. letech obnoven

radnice

náměstí

Bohužel, návštěvu Dessau mi dost pokazilo neskutečné vedro, ve kterém se skoro nic nedalo dělat. Je to trochu škoda, protože jsem toho asi mohla vidět o něco víc. Ale i to, co jsem stihla, bylo moc zajímavé...