Tak co to tady máme?: zahrada U Censorů, Sad a výlet na Jenštejn

V září jsem zatím podnikla spíš kratší procházky a výlety.

Při dnech evropského dědictví jsem se zašla podívat do zahrady domu U Censorů v Praze. Tento dům v ulici U obecního dvora získal dnešní podobu při raně klasicistické úpravě provedené koncem 18. století na náklad c. k. censora Františa Antonína Mayera.

Koncem 18. století byla na dvoře objektu zřízena okrasná zahrada se sochami z Braunovy dílny. Jde o dvě plastiky ženských bust. V polovině 19. století byla zahrada zrušena, sochy se ztratily a dvůr sloužil truhlářské dílně. V 50 letech byla dílna zbourána a dvůr zůstal neupraven. Dvorek byl pak postupně zas přeměněn na zahradu, ztracené sochy byly znovu vyrobeny a zahrada se přiblížila svému původnímu stavu z 18. století.

V západní části ohradní zdi se zachoval reliéf, který zobrazuje motiv vinné révy s hrozny, doplněný o vyobrazení drobných ptáků. Tento reliéf dodává zdi dekorativí a symbolický charakter, přičemž vinná réva může být vnímána jako symbol plodnosti, hojnosti nebo spojení s přírodou. Motiv ptáků dodává scéně živost a dynamiku, čímž přispívá k estetickému kouzlu zahrady.

V krásném počasí v sobotu jsme se vydali na festival Sad ve Velké Chuchli. Cesta tam byla trochu náročná, dojeli jsme autobusem do Slivence a odtud do Chuchle došli.

Ve Slivenci jsme míjeli pěkný raně gotický kostel Všech svatých.

Podél zahrádek jsme po modré značce došli až k Pacoldově vápence.

Provoz na zpracování zdejšího vápence byl postaven ve druhé polovině 19. století podle návrhu profesora pražské techniky Jiřího Pacolda. Jeho patentovaný nápad zjednodušil zpracování jakéhokoliv vápence, jelikož se nemusel pracně ručně třídit.
Vápenku tvoří vedle sebe stojící dvojité šachtové pece, které se vápencem plnily shora. Do každého peciště ústí ve třetině výšky roštová topeniště, při zemi pak mají po dvou vybíracích otvorech.
Objekt byl v provozu do začátku 2. světové války a od té doby chátral. V letech 2004-05 proběhla rekonstrukce.

Festival byl fajn, konal se v bývalém sadu na úbočí kopce a opouštěli jsme ho skoro při západu slunce...

V neděli bylo pořád tak pěkné a slunečné počasí, takže jsem se vydala na procházku z Brázdimi přes vrch Kuchyňka do Jenštejna a Vinoře.

Vrch Kuchyňka byl v v období druhohor ostrovem uprostřed moře, o čemž vypovídají zdejší zkameněliny. Dnes je tato dominanta širého okolí izolovaným stanovištěm výskytu lučních a stepních druhů flóry.

U božích muk nad Cvrčovicemi se otevřely pěkné výhledy do kraje.

vlevo vzadu nezřetelný Říp

pohled k Brandýsu

V Podolance na návsi se nachází zajímavá renesanční brána zdobená sgrafity. Kdysi tu stával Štěparův statek (podle posledních majitelů, kteří ho drželi od roku 1816 do 70. let 20. století). Od 50 let 20. století statek pustl, v 70. letech se chystala jeho rekonstrukce, ale nedošlo k ní a statek se postupně rozpadl. Po roce 2010 byly odstraněny i ruiny a zůstala jenom brána.

Zelený muž a jeho děti

Hlavním cílem vycházky byl ale nedaleký hrad Jenštejn. Čekala jsem tam větší frmol, ale ten klid byl nakonec vlastně fajn...

dělová koule na zbytku zdi.. i tady se bojovalo

Gotický vodní hrad vznikl ve 30. letech 14. století za Jence z Janovic. Koncem 14. století prošel rozsáhlou přestavbou, jejíž součástí byl vznik gotické kaple s křížovou klenbou. Po konfiskaci hradu v roce 1390 se majitelé často střídali a počátkem 17. století je označován jako pustý. Počátkem 70. let 20. století byl hrad celkově zrekonstruován a zpřístupněn veřejnosti.

Hrad vypadal zavřeně, ale možná zajímavější byly kruhové uličky pod ním.

Cesta dál směrem na Vinoř vedla kolem Jenštejnského domova důchodců. Původní dům tu postavil v roce 1943 známý léčitel Jan Milolášek, který zde až do 60. let 20. století provozoval svou léčitelskou praxi. Potom svou činnost musel ukončit a vznikl tady domov důchodců.