Lipsko- cesta do centra

Na kratší zářijovou dovolenou jsem se tentokrát vydala do Lipska. Ono to na první pohled nevypadá, ale takové Lipsko má dost co nabídnout. Centrum sice není tak pěkné jako třeba v Norimberku nebo Řezně, ale i tak je tu dost zajímavostí a pěkných turistických cílů.

První den jsem jenom dojela, ubytovala a se a prohlídla okolí. Bydlela j sem ve čtvrti Gohlis, což jsou pocitově takové lepší Vinohrady. Všude hezké staré viladomy, občas secesní činžovní domy a mezi tím sem tam něco novějšího.

Téměř v sousedství jsem objevila Schillerův dům- původně to zřejmě byl statek na venkově, ve kterém v roce 1785 prožil nějaký čas Friedrich Schiller, který zde napsal 2. akt svého dramatu Don Carlos, tragédii Fiesco a první náčrt své básně Ode an die Freude. Dnes je tu jeho muzeum.

O kus dál se nachází Gohliský zámeček, také zvaný „dvůr múz v růžovém údolí". V letech 1755-1756 ho postavil lipský obchodník Johann Caspar Richter a zámeček je hezkou ukázkou rokokové architektury. Zámecká zahrada s fontánou a sochami je poslední dochovanou zahradou kdysi slavné lipské zahradní kultury měšťanského baroka.

Druhý den už jsem se vypravila na průzkum centra. Každá pěší cesta z a do centra vedla kolem kostela sv. Michaela. Tento protestantský kostel byl postaven v roce 1901 místními architekty Heinrichem Rustem a Alfredem Müllerem jako hlavní kostel severního předměstí.

Samotné Lipsko má necelých 600 tisíc obyvatel a jde o desáté největší německé město. Název města pochází od slova „lípa“ a osadu tu založili slovanští osadníci už v 10. století. V roce 1409, krátce po vydání Dekretu kutnohorského a odchodu z pražské Karlovy univerzity se tady němečtí mistři rozhodli založit univerzitu. Také díky ní stoupl význam města, začala se rozvíjet řemesla a rostlo celé hospodářství oblasti.

Z historie je Lipsko známé jako místo, kde se svedla vůbec největší a zároveň rozhodující bitva napoleonských válek, tzv. Bitva národů. Bitva se odehrála mezi 16. a 19. říjnem 1813 a Napoleon Bonaparte v ní utržil porážku, načež rezignoval a byl umístěn do vyhnanství na ostrově Elba. Za 2. světové války bylo zničeno 60% budov, v červenci 1945 se město stalo součástí sovětské okupační zóny, tzv. východního bloku a začala socialistická přestavba. Po pádu železné opony město dostalo významnou finanční injekci od západu a mohlo tak začít s obnovou, která trvá dodnes.

Významnou kapitolou lipských dějin byla výroba knih, v 19. století se město stalo centrem jejich výroby. Fungovalo tu na 1500 firem zabývajících se výrobou knih. Jednou z takových firem byla i firma Baedeker, která se zabývala tvorbou turistických průvodců, podle ní se jim  dodnes říká bedekr. Každoročně se tu koná druhý největší knižní veletrh v Německu.

fontána u administrativních budov cestou

kostel Reformované církve, taky cestou

Jak už jsem napsala, Lipsko neohromí středověkými památkami a hrázděnými domky, zato je dobře vidět, že to hlavně v 19 a začátkem 20. století bylo velmi mocné obchodní centrum. Ulice starého města jsou protkané řadou více či méně honosných pasáží. První, do které jsem nahlédla byla pasáž Jägerhof, která je památkově chráněná a je celá obložená durynským vápencem.

O kousek dál je pasáž Barthels Hof, ve které původně býval komplex budov obchodního soudu. Je to poslední pasáž, která se dochovala v téměř původním stavu.

Naproti Staré radnici se nachází asi nejznámější Mädlerova pasáž (Mädlerpassage), která je poslední kompletně dochovanou historickou obchodní pasáží krytou celoprosklenou střechou v centru Lipska.

V této pasáži se nachází slavný Auerbachs Keller- jedna z nejstarších restaurací v Lipsku (z 16.století), která se proslavila díky Goethovu dílu Faust. Goethe v příslušné části hry zřejmě zavzpomínal na svá studentská léta v Lipsku. Hospoda pořád funguje, ale ve dne je vidět jenom vstup do jejích podzemních prostor a dvě sousoší se scénami ze slavného díla.

Historické centrum Lipska není moc velké, vlastně se soustředí na hlavním náměstí- Marktplatz a pár okolních ulicích. 

Marktplatz je největším náměstím v Sasku a jedním z největších v Německu. Asi nejvýraznější budovou náměstí je budova Staré radnice postavená v letech 1556 a 1557 Hieronymem Lotterem. Radnice je příkladem německé renesanční architektury, dnes je uvnitř muzeum.

Hned za Starou radnicí se nachází barokní budova bývalé burzy Alte Handelsbörse, která upomíná na bohatou obchodní  minulost města. Burza je nejstarší barokní budovou města, byla postavena v roce 1678.  

V uličce Kleine Fleischergasse přiléhající k Marktu se nachází vůbec nejstarší evropská kavárna– Zum Arabischen Coffee Baum, jejíž původ spadá do roku 1711, kdy káva začínala v Evropě získávat na oblibě. Bohžel v domě zrovna probíhá rekonstrukce, jinak je v horních poschodích muzeum věnující se evropské historii kávy a dole kavárna s historickými prostory.

Přímo pod náměstím mě trochu překvapila vlaková stanice. Původně jsem myslela, že tudy prochází jakási podzemní dráha tramvaje, ale pak jsem zjistila, že je to opravdu vlak a vlakové nádraží. Docela šikovná věc- navíc v době, kdy mi si v Praze hrdě zavádíme tramvaj zpátky na Václavské náměstí, to působí jak z jiné planety. No nic, třeba za dvacet, třicet let, bude takhle pohodlná doprava i v té Praze..

Pár kroků od náměstí jsou na opačných koncích centra dva nejdůležitější historické kostely- Thomaskirche a Nikolaikirche. 

Kostel svatého Tomáše je jedním z nejvýznamnějších historických kostelů v Německu. Tento kostel je známý především díky Johannu Sebastianu Bachovi, který zde působil jako varhaník, v kostele je také pohřben. Před kostelem je jeho socha, na které je zajímavá především naruby obrácená kapsa skladatele, která symbolizuje to, v jak špatné finanční situaci Bach vlastně byl. Sochu ze svého zaplatil Mendelssohn, tehdejší ředitel lipského orchestru.

na místě tohoto domů stála škola, ve které Bach bydlel

Druhý kostel, kostel sv. Mikuláše, je největší církevní stavbou v Lipsku. V 18. století zde působil hudební skladatel a varhaník Johann Gottfried Trost. Kostel hrál klíčovou roli v mírové revoluci v roce 1989, kdy se zde konaly modlitby za mír a demonstrace, které přispěly k pádu komunistického režimu.

další obchodní ulice cestou ke kostelu, po obou stranách jsou opět pasáže