Opět Gorlitz- Nikolaivorstadt a Boží hrob, jižní část města

V sobotu dopolede jsem se vydala do Mikulášské čtvrti, která je trochu vedle centra a většinou tam už turisté nedojdou. Je tam proto překvapivý klid a spousta krásných uliček a zákoutí.

Cestou tam jsem ještě znovu prošla centrem a udělala pár fotek.

kašna karpfengrund

Nikolaiturm

V Mikulášské čtvri jsem zamířila k místnímu kostelu s rozsáhlým hřbitovem

Základy kostela sv. Mikuláše lze datovat až do roku 1100, je to nejstarší kostel ve městě. Stavba stávajícího objektu začala v roce 1452, ale zpočátku pokračovala pomalu, protože prioritou byla stavba katedrály sv. Petra a Pavla. Kostel byl dokončen zhořeleckým stavitelem Wendelem Rosskopfem starším jako jeho poslední pozdně gotické dílo.

U kostela se nachází Mikulášský hřbitov s cca 600 zachovalými náhrobky ze 17 až 19.století, převážně ve stylu manýrismu, baroka, rokoka a klasicismu. Hřbitov je nejstarším hřbitovem ve městě.

Nejslavnějším hrobem na hřbitově je hrob Jacoba Bohma, slavného protestantského mystika. 

Jakob Böhme se narodil na konci období reformace v roce 1575 v hornolužické dědině u Alt-Seidenbergu blízko Zhořelce. Byl vychován v luterské víře a po získání základního vzdělání pracoval ve Zhořelci jako obyčejný švec. Roku 1600, ve věku 25 let, měl zvláštní vizi, když se při práci zadíval na cínovou nádobu a poté nabyl přesvědčení, že je schopen nazírat veškeré jsoucno ve zlu i v dobru. Od té doby byl podle svých slov schopen nahlížet do jádra přirozenosti všeho živého. Roku 1612 pak podnícen novou vizí sepsal své první dílo Aurora. Spis začal obíhat mezi lidmi a dostal se i do rukou zhořeleckého faráře Gregoria Richtera, kterého pobouřil. Bohme se musem zpovídat na radnici a později slíbit, že už nic psát nebude.

Po pár letech Bohme ale nevydržel a vychrlil dlouhou řadu různých spisů. Roku 1624 byl pozván na kurfiřtský dvůr do Drážďan, aby vysvětlil své názory vysoce postaveným saským úředníkům a kurfiřtovým rádcům. I tentokrát dopadlo slyšení pro Bohma příznivě, po jeho návratu do Zhořelce navíc zemřel jeho hlavní nepřítel, farář Richter. Na podzim téhož roku pak zemřel i samotný Bohme.

Těsně k hřbitovní zdi přiléhá Fistentor, brána, která byla součástí opevnění tohoto předměstí Zhořelce. Špičatý klenutý průchod byl původně opatřen padací mříží. Fistentor je jediná brána, terá se z původního opevnění dochovala.

uličky Mikulášské čtvrti

 

Blízko hřbitova se nachází Svatý Hrob. Středověký areál, ve kterém je kromě hrobu ještě kostel sv. Petra a Pavla a křížová cesta, je napodobeninou nejdůležitějších částí velkého kostela sv. Hrobu v Jeruzalémě. Nechal ho zhotovit syn zhořeleckého obchodníka po své pouti do Jeruzaléma. Od roku 1504, kdy byl areál vysvěcen, nebyl ani zničen ani přestavován.

Cestou do ubytování jsem procházela kolem další bývalé bašty zvané Kaisertrutz. Ta byla postavena hlavně pro zabezpečení obchodní cesty Via Regia.

Po jídle a odpočinku jsem se skrz nádraží vydala na opačnou stranu od centra, a to do čtvrti Sudstadt (jižní město). Za nádražím je část bloků secesních domů, které potom přecházejí do roztroušenější výstavby, občas zahrádky i nějaká ta nezastavěná místa.

Procházela jsem kolem katedrály sv. Jacoba v novogotickém stylu z roku 1900.

O kousek dál jsem vyfotila pěkně nasvícenou vodárenskou věž.

Na okraji Sudstadtu stojí architektonicky zajímavá stavba kostela Kreuzkirche. Byl postaven na začátku 20 století podle projektu architekta Rudolfa Bitzana. Tento kostel byl první církevní stavbou ve městě, ve které se architekt odpoutal od historických slohových pravidel pro církevní stavby.

Poslední zajímavostí, kterou jsem v této části města viděla, byl židovský hřbitov na Biesnitzer strasse. Tento hřbitov založila místní židovská komunita v polovině 19. století. Hřbitov vypadá poměrně zachovalý, ale viděla jsem ho jenom přes plot, byla sobota.