Benešov nad Ploučnicí a hrádek Ostrý

V sobotu jsme se i přes lehké mžení a mlhu vydali na krátký výlet do Benešova nad Ploučnicí. Kdysi dávno jsem tu byla, ale většinou tu člověk jenom projíždí. Město je přitom plné hezkých památek, jenom je trochu stranou a opomíjené. Za návštěvu ale určitě stojí a navíc jsme pěkně vyplnili volební sobotu..

Zámecký komplex v Benešově nad Ploučnicí je jedinečnou ukázkou architektury z období přerodu vladislavské gotiky a renesance – tzv. saské renesance.

Horní zámek představuje nejstarší panské sídlo v Benešově nad Ploučnicí. Vystavěn byl v letech 1522-1524 Benediktem ze Salhausenu. Po požáru města v roce 1571 byl opraven s prvky saské renesance. Následně jej drželi Kinští a Thunové, kteří jej ovšem využívali jen jako letní sídlo.

Horní zámek

vpravo Ballamský dům ze 16. století

Horní zámek z druhé strany

Dolní zámek je souhrnné označení pro trojici paláců, tvořících vlastní zámecký areál. Janův palác představuje nejstarší část dolního zámeckého areálu. V letech 1540-1544 jej nechal vystavět Bedřich ze Salhausenu, pojmenovaný je po jeho synovi Janovi.

tri zámky Dolního zámku- Janův, Wolfův a Morzinovský zprava doleva

Wolfův zámek nechal v letech 1570-1576 vystavět Jan ze Salhausenu pro svého syna Wolfa. Následně jej získal jeho bratr Antonín a další osudy jsou totožné s osudy Janova paláce. Budova je dvoupatrová, průčelí jsou řešena opět hladkou fasádou s kamennou nárožní armaturou. Jižní a Severní průčelí je zdobeno renesančními volutovými štíty

Morzinovský zámek představuje nejmladší část dolního zámeckého areálu; v roce 1878 jej nechala vystavět hraběnka Aloisie Černínová. V letech 1888-1945 byl zámek v majetku rodiny Grohmannů, majitelů textilních továren.

Wolfův zámek

Od Horního zámku směrem ke kostelu se nachází další zámek, a to Konojedský. Ten vystavěl v roce 1552 na žádost Friedricha ze Salhausenu Valentin Hirsch z Annabergu. Název pochází od dalších majitelů, kterým byl některý z majitelů panství Konojedy. Po roce 1705 býval v jeho prostorách špitál.

Nedaleký pozdně gotický kostel Narození Panny Marie byl postaven v letech 1483-1557 na místě starší stavby, která je zmiňována již v polovině 14. století. Z ní patrně pochází věž, plnící původně i obrannou úlohu. 

Při jihozápadní straně kostela stojí kaple Panny Marie Bolestné postavená Karlem Matujem. K jejímu vysvěcení došlo v roce 1750, ovšem bohoslužby se zde konaly až od roku 1765. 

Když jsme si prohlédli všechny zámky a kostel, prošli jsme městem a začali po cyklostezce stoupat k vrchu Ostrý.

výhled z cyklostezky na město

Ze sochy sv. Jana z Nepomuku vedle cyklostezky zůstal jen podstavec, ale o obnově sochy se uvažuje. Z informační cedule jsme se dozvěděli, že cyklostezka vede po bývalé cestě spojující Prahu a Drážďany. Cestující tu využívali ochrany blízkého hradu Scharfensteina.

U fotbalového hřiště jsme z cesty odbočili a zamířili k hradu Ostrý.

Ostrý neboli Scharfenstein byl vybu­dován na čedičové skále nad řekou Ploučnicí jako správní centrum nově vznikajícího panství příslušníky tehdy mocného rodu Markvarticů. První zmínka v pramenech o hradu Ostrý je z roku 1268, kdy je jako majitel hradu zmiňován Markvart ze Scharfensteina. S velkou pravděpodobností spadá počátek výstavby hra­du do doby vlády krále Václava, dokončen byl pak za vlády Přemysla Otakara II. Hrad patřil Michalovicům, Berků z Dubé. Za husitských válek hrad zřejmě dobyt nebyl (asi spíš proto, že husitům za tu námahu nestál). Okolo roku 1440 se hrad stává majetkem rodu Vartenberků, kteří v té době pro­váděli početné loupežné výpravy do Lužice. Lužičané pak koncem roku 1444 provedli pro­ti Vartenberkům výpravu do severních Čech, kde také obléhali hrad Ostrý, který v roce 1445 dobyli a vypálili. Od té doby už nebyl prakticky obnoven a další vlastníci přemístili své sídlo do blízkého Benešova. Od roku 1515 je pak hrad připomínán již jen jako pustý.

takhle prý vypadal

výhled na Františkov nad Ploučnicí

Pod kopcem s hradem je jedna z textilních továren průmyslníka Mattausche  a vodárenská věž. Nedaleko byla v roce 1868-69 postavená víska Therezienthal sestávající z dvaceti dělnických bytů pro zaměstnance. Dnes se jedná o nejstarší dochovanou dělnickou kolonii v Evropě. My jsme bohužel domky viděli jen z druhé strany řeky, takže je na fotce nemám...

Cesta zpátky podél řeky vedla kolem vodopádu u Františkova. Má výšku kolem 10 metrů, ale jak je vidět, poněkud trpí nedostatkem vody.

Těsně před Benešovem je zřejmě ta druhá textila továrníka Mattausche, vypadá opuštěně.

Opět jsme prošli Benešovem a na závěr procházky ještě vystoupali na Ploučnickou vyhlídku. 

Rozhledna pojmenovaná podle nedaleké řeky se nad městem ve svahu Sokolského vrchu tyčí již od roku 1902. U jejího zrodu stál místní okrašlovací spolek (Spolek pro pozdvižení cizineckého ruchu). Inspirací pro její stavbu byly pravděpodobně podobné říční vyhlídky u Děčína (Labská) či u Chebu (Stráž). Umístění stavby bylo zvoleno ve stráni v obecním lese nad řekou Ploučnicí s výhledem na celé město, otevření se uskutečnilo 8. června 1902.

Rozhledna je pěkně opravená a stromy bránící výhledu vykácené.

výhled ze "spodní" plošiny

a výhled úplně shora

No a na úplně závěr výletu část výpravy objevila výbornou cukrárnu Pusinka v Benešově, která všechny ohromila vzhledem, výběrem i cenami, takže příště už víme, co určitě taky nevynechat :-)