Bílina a Bořeň

Bílinou jsme doteď vždycky jenom projížděli a ze silnice to nevypadalo na úplně marné město :-) A taky vzhledem k tomu, že na Bořeni jsem byla asi tak před dvaceti lety a moc jsem si to zrovna nepamatovala, jsme se v sobotu rozhodli tenhle rest napravit a na menší výlet na Bořeň se vydat.

Protože auto je v servisu, sedli jsme v Ústí nad Labem Západ na vlak a do Bíliny pěkně v klidu dojeli vlakem.

Vlakové nádraží v Bílině bylo vystavěno jako součást přeložky tratě z Mostu do Oldřichova v roce 1968. Asi před 6 lety byly zbourány budovy v okolí nádraží a bylo tam postaveno nákupní centrum. Okolí nádraží to nakonec asi i prospělo..

Město Bílina vzniklo jako přemyslovské hradiště. V 11. století se v podhradí rozrůstala osada a ve 13. století přešla osada v městečko.  To se později proslavilo zejména díky léčivým pramenům nazývané Bílinská kyselka. Od počátku 19. století se město zapsalo v novodobé historii jako lázeňské a proslulo svými léčebnými lázněmi s přírodní minerální vodou.

Do centra jsme od nádraží procházeli kolem bývalé synagogy. Ta vznikla v roce 1895 přestavbou staršího obytného domu,  bohoslužby se zde konaly do roku 1938. V poválečném období budova opět získala svůj obytný charakter, oprava začala v roce 2011.

Od synagogy jsme prošli na náměstí.

Dominantou náměstí je 68 m vysoká barokní radnice, vystavěná v letech 1908 - 1911 podle projektu vídeň­ského architekta Schmieda. První zasedání městské rady v no­vém sídle se konalo 18. srpna 1911. Roku 1908 slavila monarchie 60 let vlády císaře, proto byla novostavba podle tehdejších zvyklostí pojmeno­vána Jubilejní Radnicí císaře Františ­ka Josefa I.  

Kousek od náměstí je arciděkanský kostel sv. Petra a Pavla a nad ním zámek. Barokní zámek vznikl přestavbou hradu, je veřejnosti nepřístupný.

kostel sv. Petra a Pavla

centrum zábavy.... docela pobavilo :-)

Po zelené značce jsme prošli centrem města i okrajovou vilovou čtvrtí a konečně odbočili kolem zahrádek k lesům a loukám. Náš cíl Bořeň se nám ukázal v celé kráse :-)

pohled na Bílinu a elektrárnu Ledvice

Bořeň (něm. Borschen) je největší povrchový znělcový (fonolitový) útvar ve střední Evropě. V třetihorách byla při sopečné činnosti nadzvednuta podložní rula a do vrstev druhohorních křídových slínovců se vklínil mohutný útvar fonolitu. Ve čtvrtohorách byl fonolit erozí vypreparován a vytvořil unikátní kupu. Už v 17. století opěvoval zdejší přírodu Bohuslav Balbín, v roce 1791 tu byl přírodovědec a cestovatel Alexander von Humboldt, na Bořeň opakovaně vystoupil i slavný německý básník a milovník přírody J. W. Goethe (jak jinak :-).

Výstup byl docela v pohodě, bylo tam překvapivě hodně lidí.

na odkrytých částech kopce se nachází vzácná květena (hvězdice alpínská, lýkovec)

první vyhlídka směrem k Mostu asi v půlce stoupání

směr Středohoří

dole je vidět lázeňský areál, náš další cíl

Trochu kluzkou cestou (ovšem dolů to bylo horší) jsme se vydrápali až na vrchol. Ten je proslulý kruhovými výhledy, dneska to ovšem bylo trochu slabší, ani Milešovka nebyla vidět...

úplně vzadu vykukuje Most s Hněvínem, v popředí výrazný Zlatník

Bílina, vzadu Ledvice

Středohoří moc vidět není...

Pod kopcem je stará chata, která byla postavená v r. 1928, dlouho tu bývala restaurace a penzion, dnes je už pro turisty uzavřená.

Kousek od chaty bývala za první republiky Alpínská zahrádka neboli Alpinum (Borschengarten) založená v r. 1929  Franzem Kotrbou. Ten založil na úpatí Bořně alpskou zahradu, ve které rostly různé druhy růží, vřesu, cyprišů. Hitem se však staly skalničky. Záměrem bylo seznámit prostý lid s dovezenou alpskou květenou a předevsím s květenou hory Bořně, která se řadí nepochybně mezi nejvýznamnější a nejzajímavější botanické lokality v České republice. Květena území čítá téměř 500 druhů vyšších rostlin. Bořenská zahrada byla později obohacena o další část, a sice o jakýsi park lesní a domácí zvěře.

Po válce zahrada zanikla a byla rozebrána na skalky místních zahrádkářů. Dodnes zbyla jenom brána, kamenné terasy a opuštěné schody. Fakt zajímavé místo, o kterém jsem netušila a na které nás zavedla místní keš.

zarostlé schody

takhle to tu kdysi vypadalo

Po zelené značce jsme se už jenom spustili dolů k silnici, kterou jsme podešli, a vypravili se na průzkum lázní. 

Z dětství si je pamatuju jako totálně zničené a zarostlé místo, které se nám líbilou svojí atmosférou zašlé slávy. Teď to tam vypadá úplně jinak, překapilo mě, jak je to všechno krásně upravené. Dle všeho po restitučních časech lázně koupila firma Bohemia Healing Marienbad Waters, která provozuje stáčírnu, minerálku úspěšně prodává a do budov investovala spoustu peněz. Našla jsem třeba rozhovor, kde manažer ze společnosti vypráví o tom, že ve své kategorii je bílinská kyselka nejlepší na světě a chtějí tu zřídit školicí středisko i vysokou školu (!). No, uvidíme :-)

https://usti.idnes.cz/rozhovor-mf-dnes-s-manazerem-bilinske-kyselky-karlem-bastou-pr0-/usti-zpravy.aspx?c=A170323_2314304_usti-zpravy_vac2

Léčivé účinky místní alkalické kyselky znali již Přemyslovci, kteří odpařováním vody získávali léčivou sůl. Od 17. století získala léčivá kyselka věhlas i za hranicemi města. V druhé polovině 18. století nechali Lobkovicové vybudovat v Bílině lázně. V roce 1782 byl otevřen nově postavený léčebný pavilon a kolonáda. Lázeňské novorenesanční budovy byly postaveny v roce 1885 až 1900, včetně empírové kolonády. V areálu lázní je postaven pomník lázeňskému lékaři F.A.Reussovi, kterýž se zasloužil značnou měrou o rozkvět lázní. Mezi lázeňské hosty patřili J. W. Goethe, Karel Havlíček Borovský a cestovatel A. Humboldt.

hlavní budova, ve které je stáčírna

vlevo "inhalárium"

památník F.A. Reusse, lázeňského lékaře

vzadu vykukuje Bořeň

Amfiteátr a letní kino v parku

pohled rozbitým oknem do starého altánku s pramenem Bílinské kyselky

starý altánek s pramenem

lesní kavárna "Kafáč"

most na kraji parku už cestou ven

Vzhledem k tomu, že už při prohlídce parku začalo lehce pršet, byli jsme docela rádi, že hned před parkem je útulná hospoda a zastávka vlaku, na kterou jsme zamířili. Cesta vlakem zpátky se teda trochu zdramatizovala, protože v Teplicích musela přijet záchranka pro strojvůdce našeho vlaku, který prý zkolaboval... No, nakonec jsme přestoupili na rychlík a v pohodě dojeli do Ústí. Snad se pan strojvůdce rychle zotaví, my jsme rozhodně byli docela rádi, že se mu to nestalo někde cestou v plné rychlosti...