OSTRAVA ! ! !

V rámci dovolené jsme měli už dlouho naplánovanou návštěvu Ostravy. 

Dopoledne jsme se přepravili a trochu nekoordinovaně prošli centrum města. Jeli jsme hlavně na návštěvu, takže jsme neměli konkrétní plán, spíš se tak procházeli a cestou viděli pár zajímavých staveb a míst.

(Já měla teda výhodu, že jsem to hlavní z Ostravy viděla asi před šesti lety při průzkumném víkendu a Martin tu zase studoval, takže spíš navštěvoval po letech známá místa).

Zaparkovali jsme úplně v centru poblíž Smetanova náměstí a kolem hotelu Imperial se dostali na Masarykovo náměstí. 

já kdysi dávno při pracovní cestě do Ostravy v hotelu Imperial spala! asi tak v roce 2001 (?)

Masarykovo náměstí

Nedaleko náměstí jsme si dali zmrzlinu a normálně, fakt nekecám, byla černá! Poprvé v životě jsem jedla opravdu černou zmrzlinu a hnedle v Ostravě. Příchuť černé uhlí (nebo třešně :-))

O kus dál jsme došli k monumentálnímu evangelickému Kristovu kostelu z roku 1907 postavenému ve stylu holandské renesance podle návrhu vídeňských architektů Karla Trolla a Ludvíka Faigla.

Hned za ním jsme narazili na už docela slavnou sochu Věry Špinarové, no... fakt je teda dost divná :-)

Pak už jsme to stočili k Nové radnici se známou věží. Martin si vyjel nahoru, já už tam byla, tak jsem zůstala dole se psem. 

Nejvyšší radniční věž v Česku byla postavena (spolu s radnicí) v roce 1930. Před ní stojí kašna s bronzovou sochou Ikara z roku 1999 od sochaře Františka Štorka.

Zpátky jsme to brali kolem těžní věže dolu Jindřich, na kterou jsem si pamatovala z minulých návštěv. Celý areál je ale obehnaný plotem, takže k věži jsme se nedostali. 

Nádražní ulicí jsme to kolem Stodolní vzali zpátky na náměstí.

ve Stodolní je kolem poledne úplně mrtvo

Na náměstí Msgre. Šrámka jsem odkočila vyfotit katedrálu Božského Spasitele, což je jeden ze dvou hlavních kostelu ostravsko-opavské diecéze. Postavili ji v 19. století v novorenesančním slohu podle plánů Gustava Meretty. Celková délka budovy je 68 metrů. Nad katedrálou se tyčí dvě symetrické čelní věže vysoké 67 metrů.

Cestou mě zaujal známý název- kavárna Elektra.

Palác Elektra neboli Hornický dům, byl vystavěn na popud revírní rady v letech 1924-26. Vysokou trojkřídlou budovu navrhli architekti František Kolář a Jan Rubý. V přízemí budovy byla umístěna kavárna, v dalších patrech byty a prostorné kino. Kavárnu navštěvovaly známé osobnosti, mezi nimi i Werich s Voskovcem. Exteriér budovy je ze severní strany zdoben sochami s hornickými výjevy.

Interiér prvorepublikové kavárny se bohužel dodnes nezachoval, byl zničen především v devadesátých letech, později ještě přestavbou na restauraci. V roce 2012 proběhla nákladná rekonstrukce a došlo ke znovuotevření kavárny.

O kus dál mě už při příjezdu upoutala mohutná ruina (bývalého) obchodního domu Ostravica.

Obchodní dům z let 1928-29 vznikl podle návrhu architektky Marie Frommerové a tehdy patřil k největším obchodním domům v celé republice. V roce 1951 byl původní název Textilia změněn na Ostravica.

Při rekonstrukci v roce 2000 se zřítila část stropu a střechy a od té doby je budova uzavřena... škoda...

zřejmě čmelín

socha  na nám. dr. E. Beneše

Další bývalý obchodní dům Horník (dříve Bachner) stojí kousek dál v Zámecké ulici. Je to pětipodlažní dům se železobetonovým skeletem, cihlovým zdivem a keramickým obkladem z roku 1933 postavený podle projektu berlínského architekta Ericha Mendelsohna. Dneska je tu zábavní centrum.

Nedaleko náměstí jsme ještě míjeli velké vykopávky. Má se tu stavět jakýsi obytný komplex a našla se tu spousta středověkých vykopávek https://www.idnes.cz/ostrava/zpravy/narodni-pamatkovy-ustav-ostrava-archeologie-archoelogicky-pruzkum-lauby.A200601_134544_ostrava-zpravy_jog

Zlatým hřebem naší návštěvy města ale byla Dolní oblast Vítkovice. Minule jsme se sem nedostali, nebyly už lístky, tentokrát jsme si zarezervovali lístky dopředu a v parném dni strávili v areálu plodné dvě hodiny.

Historie areálu se začala psát v roce 1828, kdy byly založeny Vítkovické železárny. V roce 1852 začal být hlouben důl Hlubina a postupně tak vznikl jedinečný výrobní komplex, kde bylo vytěžené uhlí i zkoksováno a rovnou využito při výrobě železa. Na konci 20. století byla výroba zastavena, důl Hlubina byl uzavřen v roce 1992, vysoké pece v roce 1998.

Vyjeli a hlavně vyšli jsme na slavnou Bolt tower. Vyhlídkové nástavba původní vysoké pece je dílem architekta Josefa Pleskota a její název vzešel z veřejné soutěže. Slovo "bolt" vystihuje šroubový tvar prosklené nástavby a zároveň je spojeno i se jménem jamajského sprintera Usaina Bolta, který se pravidelně účastnil ostravského atletického mítinku Zlatá tretra. Usain Bolt věž krátce po jejím otevření osobně pokřtil.

Při výstupu na věž je krásně vidět vedlejší Důl Hlubina, ten založil uhlobaron a bankéř Salomon Mayer Rothschield v roce 1852. Jsou v něm zachovány těžní věž s těžní budovou, staré koupelny z roku 1899, nové koupelny z let 1957-1961, vrátnice a požární bazén s vodotryskem.

Z věže je samozřejmě kruhový výhled.

vpravo multifunkční aula Gong přestavěná z plynojemu pro vysokopecní plyn

vzadu Nová Huť a Beskydy

Ve spodní části věže se dá nahlédnout do vnitřku vysoké pece (což je možná světový unikát), je tam vidět, kde a jak se prováděl odpich a řada dalších věcí (přiznám se, že druhou hodinu už pro mě bylo sledování technických podrobností z oblasti hutnictví poněkud náročnější :-))

Vylezli jsme z areálu dost po šesté hodině a ještě nám zbývalo vyzvednout psa a dojet do Vsetína. Docela náročný den.