V neděli jsme se vydali na menší procházku do lesů v okolí Ratají nad Sázavou. Myslela jsem, že jsem v Ratajích kdysi byla, ale teda dneska mi to spíš přišlo že ne, že si to pletu s jiným městem nad Sázavou...
Jinak Rataje jsou takové dost zapomenuté místo, které nepostrádá malebnost, ale všechno je tu takové až srandovně omšelé a padající na hlavu.
Historické jádro městyse bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou v roce 2003. Mezi nejcennější dochované památky patří městské opevnění, areál zámku, kostel sv. Matouše, areál hradu Pirkštejn či několik měšťanských domů.
Zaparkovali jsme na náměstí, vyfotili pár ruin a vydali se k hradu Pirkštejn.
Gotický komplex hradu z první poloviny 14. století je tvořen palácem s hradební zdí a válcovou věží, hradbou parkánu a hospodářskou budovou. Hrad byl doplněn i šíjovým příkop a mostem. V polovině 16. století pozbyl své rezidenční funkce, následně byl přetvořen na faru a zvonici.
Hrad má stále zřejmě pronajatý Ondřej Kobza, tak se dovnitř nedá ani nahlédnout :-)
Rataje leží na poměrně výrazném ostrohu nad řekou, takže cestou spodem je vidět domky a asi i zbytky opevnění, trochu mi to připomnělo ptačí domky v Úštěku.
Procházkový okruh vedl lesem po neznačených cestách na vrch Kovářka a Stařechov a potom podél potoka a trati zpátky. Výhledy tam ani moc nebyly, jediná zajímavost nás čekala na vrcholu Stařechova, kde je kamenný stůl vytvořený u příležitosti 57. sjezdu České lesnické jednoty v roce 1905. Jedná se o čtyři vztyčené kameny, na nichž je položena kamenná deska.
Cestou zpátky do Ratají jsme omylem uhnuli ze zelené značky, což ale způsobilo, že jsme prošli přímo zdejším zámkem (což by mě ani jinak nenapadlo, že jde).
Jde o trojkřídlou patrovou budovu ve tvaru U s arkádovým nádvořím a novodobými slunečními hodinami z roku 1950, o investici vyloženě volá, zato má ale pěknou atmosféru :-)
V roce 1528 nechal upravit majitel dolního hradu Pirkštejna Ladislav Malešický z Černožic horní hrad v renesančním slohu. Po vystřídání několika majitelů v roce 1656 zámek získal Vilém František z Talmberka, který začal s úpravami a které dokončil až jeho syn. Od roku 1933 zámek patří obci, která provádí (hodně) pozvolnou rekonstrukci. Nachází se v něm dřevorubecké muzeum či Muzeum středního Posázaví.
Tím jsme asi vyčerpali všechno, co je v Ratajích k vidění a mohli jsme se vydat k domovu, Sázavu jsme vlastně ani neviděli.
Žádné komentáře:
Okomentovat