Dneska jsme se vydali na dlouho plánovaný výlet. Ráno sice počasí vypadalo poněkud hrozivě, asi tak 14 stupňů, mírný déšť, zataženo úplně, mlha. Naštěstí se to postupně zlepšovalo, odpoledne už bylo i celkem vedro.
Vlakem jsme ze Vsetína dojeli do Teplic nad Bečvou. Asi kvůli počasí tu bylo úplně liduprázdno.
První zmínky o využití místní vody k léčebným účelům se objevují v 16. stol., kdy zde byly zřízeny koupele. Rozvoj lázní nastal v 18. stol., kdy byla postavena první lázeňská budova. V roce 1802 vznikla lávka propojující oba břehy řeky Bečvy. ve 30. letech 20. stol. nastal další rozmach, kdy bylo postaveno několik hotelů a lázeňských budov. V současnosti se lázně zaměřují zejména na rehabilitaci po kardiochirurgických operacích.
Gallašův pramen je nejhlubší vrt v lázních
kolonáda
kaple sv. Peregrina z 18. století
Kolem vstupu do Zbrašovských aragonitových jeskyní jsme se vyškrabali k vile Ladislava Říhovského. Jde o funkcionalistickou vilu z 30. let vyprojektovanou architekty Ellou a Oskarem Oehlerovými.
Nad vilou jsme ještě minuli Jurikův pramen a pár pěkných lázeňských penzionů a zamířili do obce Teplice a vedlejšího Zbrašova.
Asi polovinu cesty po zalesněném hřebeni směrem na Helfštýn docela dost foukalo a vypadalo to i na déšť. V listnatém lese bylo vidět pozůstatky hodně silných bouřek, na některých místech řada vyvrácených a dolámaných stromů, někde zase nic. Místy jsme se trochu i báli, aby na nás nějaký nalomený strom nespadl, možná to i hrozilo, ostatně pád stromu na pasece asi 100 metrů od lesní silničky jsme i viděli...
Naštěstí jsme vyvázli bez úhony, počasí se postupně zlepšovalo a na Helfštýně už bylo celkem obstojně...
Hrad byl založen na počátku 14. století slezským šlechticem Fridušem (Fridrichem) z Linavy. Postupem času byl rozšířen a často měnil majitele. Původní středověké sídlo se proměnilo na rozsáhlý pozdně renesanční dvoukřídlý palác za pánů z Vrbna a po konfiskaci jejich majetku v době pobělohorské připadl hrad kardinálu Františku z Ditrichštejna. Tehdy už byl pouhou vojenskou základnou a pevnost svých hradeb dobře prokázal za třicetileté války, kdy odolal útoku Dánů i Švédů. Pak byl záměrně pobořen, aby se nestal eventuální oporou nepřítele. Ke konci 18. století upadl vojenský význam hradu a byl opuštěn. V 19. století se objevily první snahy hrad zpřístupnit veřejnosti. Posledním soukromým vlastníkem se stal Michal Karel z Althannu, kterému byl hrad zabaven roku 1945.
Hrad byl od 90. let 20. století postupně rekonstruován, takže dnes můžeme obdivovat jeden z největších hradních komplexů u nás s dochovanými mohutnými hradebními zdmi, pěti branami, věžemi a palácem. Také se tu pravidelně konají setkání uměleckých kovářů Hefaiston.
Přes Týn nad Bečvou jsme pak došli do Lipníka nad Bečvou.
Původně jsem myslela, že tam nic nebude, městem jenom projdeme k nádraží a bude. Pak jsem ovšem byla překvapená, jak je Lipník pěkné městečko.
Jako první jsme narazili na místní židovské hřbitovy- starý je ze 16. století a protější nový z roku 1883.
Zdejší bývalá synagoga patří mezi nejstarší synagogy v České republice. Postavena byla v první čtvrtině 16. století hned po vybudování hradeb, jejichž zbytky jsou kolem synagogy stále patrné. Dnes slouží jako modlitebna Církve československé husitské, na kterou byla upravena v letech 1948-50.
Náměstí T. G. Masaryka je moc pěkné, s podloubím a tak. Taky je tu městská památková rezervace.
Hned u náměstí je jediná zvonice na Moravě, která se dochovala v původní pozdně renesanční podobě Z městských prostředků byla vybudována v roce 1609, aby do ní mohl být umístěn zvon Michal z věže kostela sv. Jakuba, pro kterou byl příliš těžký. Bez úhony přečkala i rozsáhlý požár v roce 1613. Stavbu zdobí znak města a sluneční hodiny.
Kostel svatého Jakuba z roku 1596 je vidět hned za zvonicí.
Nakonec se udělalo vedro a my zamířili k nádraží, abychom stihli vlak. Místní zámek a Piaristický klášter jsme ani neviděli, Lipník ale rozhodně příjemně překvapil.
Žádné komentáře:
Okomentovat