Dlouho plánovaný víkend v Harrachově připadl na 13-14.11. a počasí (bohužel i kupodivu) odpovídalo půlce listopadu...
Déšť, předpovídaný na sobotu, se nakonec nekonal, takže nám pošmourné a dost studené počasí vlastně přišlo skoro jako výhra. Hned ráno jsme se vydali z Nového Světa Anenským údolím do centra Harrachova. Míjeli jsme studánku se sochou sv. Jana Nepomuckého.
Zdejší areál skokanských můstků má už svou slávu dávno za sebou... ale na slavnou skokanskou historii se tu zjevně pořád vzpomíná.
 |
| můstky jsou na kopci vzadu, ovšem pro mlhu nejsou skoro vidět... |
Jinak tu ale podnikání všeho druhu jen vzkvétá.
Po modré značce jsme došli (stejně jako všichni turisté nacházející se toho dne v Harrachově) k Mumlavskému vodopádu. Jeden z nejpůsobivějších vodopádů na našem území je tvořený až 12 m vysokým skalním stupněm, který se rozprostírá po celé šířce řeky Mumlavy. Přepadávající voda spolu s pohybujícími se kamínky vytváří pod vodopádem tzv. evorzní hrnce, velké okrouhlé prohlubně, místně nazývané jako Čertova oka.
Pokračovali jsme po modré ještě kus dál, i když na Krakonošovu snídani a Voseckou boudu už jsme nešli, Vosecká bouda je ostatně prý zavřená.
U Lubošské bystřiny jsme si prohlédli útulnu Stan od ateliéru Kordovský a Vrbata. Patří mezi řadu útulen, které vznikají v národním parku podle projektů studentů. Zde byl inspirací stan jako místo pro nouzové přespání a rychlý komfort. Cílem vytvoření útulny bylo vytvoření pohodlného a funkčního zázemí pro návštěvníky, místa, kde se schovají před deštěm a případně zde mohou i nouzově přespat. Více o útulnách zde http://utulnautulna.cekuj.net/
U Lubošské bystřiny jsme to otočili a po žluté došli na Harrachovu cestu. Prohlédli jsme si pár přehrádek na Kamenici a pak to otočili zpátky do obce.
Žádné komentáře:
Okomentovat