Drážďany ze všech stran

Ve slunečnou (ale dost chladnou a větrnou) sobotu jsme se vydali do Drážďan. Městská turistika byla nakonec i docela náročná, nachodili jsme skoro 17 km, to už se počítá :-)

Nejdřív jsme si prošli obligátní centrum, kolem Frauenkirche na Brühlovu terasu a ke Zwingeru.

Původní část městského opevnění, která přestala plnit svou obrannou roli, koupil v roce 1739 hrabě Heinrich von Brühl. Na tomto prostoru nechal postavit několik architektonicky zajímavých budov a zahrad. Využil přitom část opevnění, které se vine okolo Labe a podle toho vzniklo označení „terasa“. Místo je tak zajímavé a líbivé, že počátkem 19. století zaujalo i Johanna Wolfganga von Goetheho, který jej označil jako „Balkón Evropy“. 

Zámecké náměstí bylo trochu rozkopané, nicméně pohledy na katedrálu a zámek pořád pěkné.

Prošli jsme podél Knížecího průvodu- 101 metrů dlouhý nástěnný obraz vypodobňuje panovníky rodu Wettinů v jezdeckém průvodu. Původní nástěnný obraz navrhl Wilhelm Walther v letech 1872–1876, v roce 1904–1907 byl jeho návrh převeden na 25 tisíc porcelánových dlaždic z nedaleké Míšně.

Semperova opera je už pěkně opravená, zato Zwinger pro změnu rozkopaný.

Název Zwinger označuje prostor mezi vnější a vnitřní zdí městského opevnění. Komplex staveb vyrostl v 18. století právě na takovém místě. Stavbu navrhl architekt Matthäus Daniel Pöppelmann v Barokním stylu. Z počátku fungoval Zwinger jako “zábavní park” pro Saského kurfiřta Augusta Silného, inspirovaný sídly Ludvíka XIV ve Francii. Pořádaly se zde různé formy večírků a společenských akcí. Ty se však postupně omezovaly a do komplexu se začaly stěhovat různé sbírky a galerie. Naleznete zde přes 20 000 exponátů, nejproslulejší je matematicko-fyzikální salón a největší sbírka porcelánu na světě.

Přes (rozkopaný) Augustův most z roku 1727 jsme se přesunuli na druhou stranu řeky a prošli kousek podél Labe. Na místě, odkud Canaletto zřejmě maloval svůj pohled na Drážďany je informační deska i s rámem. Proti slunci to ale nebylo úplně ono..

Obešli jsme Japonský palác, jednu z dominant nového města od architekta Pöppelmanna a vydali se přes Königstrasse k tržišti Market hall Neustadt. To bylo postaveno roku 1899 a je zajímavé kovovými prvky, zdobenými železnými schodišti a lampami. 

Samotná čtvrť Neustadt je hodně alternativní, plná různých kaváren, obchůdků, zájmových prostor a uměleckých děl modernismu. Jedno z nejzajímavějších míst je umělecká pasáž spojující Alaunstrasse 70 s Görlitzerstrasse 23 a 25. Je tu propojeno pět nádvoří domů s pestrobarevnými fasádami a zdobením. Pasáž odkazuje k současnému modernímu umění formou tématických dvorků, které vytvářeli místní umělci.

Na nádvoří elementů se nachází tzv Zpívající dům, jenž má kovové zdobení z různých okapů a nálevek, které vytváří změť harmonických zvuků při dešti. Dům pak doslova zpívá. Na další stěně zase najdete zobrazené slunce ztvárněné žlutými hliníkovými plechy. Vytvořili ho Annett Paul, ChrisophRossner a André Tempel. Inspirováni byli architekturou Petrohradu.

Na nádvoří mýtických bytostí zdobí stěny jižní fasády mýtické bytosti, pohádkové postavy a zvířata. Smysl této stěny je znázornit soužití všech bytostí. Severní stěna je obklopena astrálními výjevy, hvězdami, kometami, vesmírem jako vše prostupujícím prvkem. Autorem tohoto díla je Viola Schöpe.

Nádvoří proměn navrhla ArendZwicker. Prostor je chladný, ozdoben 15 metrů dlouhými těžkými štíty na fasádě budovy, v deskách jsou skleněné svazky vláken, takže za tmy tu vzniká zajímavá světelná projekce.

Na nádvoří zvířat jsou na domech ptáci a dole hospodářská zvířata, vše z pískovce. 

Poslední nádvoří- Nádvoří světla má poměrně prostý vzhled, který je určen k filmovým projekcím, multimediálním vystoupením a tzv. ActionTheatre.

Kolem starého židovského hřbitova a kostela Martina Luthera jsme došli k další atrakci Neustadtu- mlékárně PfundsDairy. 

Jeden z nejkrásnějších obchodů Drážďan je jako nejkrásnější mlékárna na světě zapsána v Guinessově knize rekordů. Farmář Paul Gustav Leander Pfund založil v roce 1880 obchod, který o deset let později získal ojedinělou a okázalou výzdobou pokrytím ručně malovanými dlaždicemi z umělecké keramické dílny Villeroy&Boch. Obchod se postupně rozrostl, postavila se tu laboratoř, tiskárna na štítky, kovářská dílna, truhlářství a tesařství, zámečnictví...

Na obou stranách řeky jsme už všechno podstatné viděli, tak jsme se rozhodli podívat trochu dál, na labské zámky nad řekou. Vydali jsme se podél řeky proti proudu, ale pak radši popojeli další kus cesty tramvají. Vystoupili jsme u prostředního zámku zvaného Lingnerschloss neboli Lingnerův zámek. 

Na místě viničního domku nechal v letech 1850 - 53 postavit podle projektu zemského stavitele Adolpha Lohseho princ Albert Pruský klasicistní vilu Stockhausen pro svého komorníka. Do dokončení sousedního zámku Albrechtsberg zde princ i pobýval. Od roku 1891 vila patřila drážďanskému výrobci šicích strojů Bruno Naumannovi, od roku 1906 ji vlastnil podnikatel Karl August Lingner, výrobce ústní vody Odol. Ten vilu přestavěl do dnešní podobu a dal jí i dnešní název.

Vedlejší Eckberg je nejmladší z drážďanských labských zámků, pochází z let 1859–61. Tehdy jej postavil Christian Friedrich Arnold ve stylu anglické tudorovské novogotiky pro velkoobchodníka Johna Daniela Souchaye. Později byl nazván Schloss Eckberg podle tvaru skalního výchozu, na kterém stojí. Od roku 1926 zde žil lékárník Ottomar Heinsius von Mayerburg, vynálezce první zubní pasty v tubě Chlorodont. Po roce 1945 byla vila zestátněna a stala se mládežnickým hotelem, v současné době slouží po rekonstrukci jako luxusní hotel.

Asi nejpěknější byl nakonec poslední Albrechtsberg. Původní palác zakoupil v roce 1850 princ Albrecht Pruský, nejmladší bratr pruských králů Friedricha Wilhelma III. a Wilhelma I. (od roku 1871 německý císař Vilém I.). Albrecht musel odejít z Pruska kvůli nerovnorodému sňatku s hraběnkou z Hohenau a rozhodl se usadit se v Drážďanech. Velkolepou přestavbu původního objektu svěřil Adolfu Lohsemu, žáku nejslavnějšího německého klasicistního architekta Karla Friedricha Schinkela. Vyrostl tak stylově čistý klasicistní zámek o 100 místnostech, vybavený rozlehlou zahradou s řadou drobných staveb.

V roce 1925 zámek zakoupilo město, za války tu bylo zařízení SA, po válce do roku 1951 sídlo sovětské armádní komandatury, pak pionýrský palác.

Zámky i parky kolem byly fakt pěkné, zpátky do centra jsme to vzali zase tramvají a než se setmělo, stihli jsme ještě krátce navštívit Grosser park. Jde o největší a nejkrásnější park v centru města. Uprostřed stojí raně barokní palác z let 1678-85, který sloužil jako zázemí dvorských slavností, které se zde konaly. Po r. 1920 v něm bylo museum, při náletu v únoru 1945 byl palác téměř zničen a rekonstruován až od 60. let.

Postupně se začalo stmívat, obešli jsme ještě nákupní ulici a Altmarkt a byl čas to protentokrát ukončit, příště využijeme cestování tramvají víc, má to své kouzlo :-)