Z Veleslavína do centra Prahy

V pošmourném sobotním dni jsme se vydali "jen tak" projít do Prahy. Nakonec z toho byl celkem slušný výlet, který jsme zahájili na nádraží ve Veleslavíně.

Přes Veleslavín a Petřiny jsme došli ke kolejím Na Větrníku a shora se dostali do zahrad kolem Břevnovského kláštera. Docela dlouho jsem tu nebyla, pořád je to tu pěkné..

dřevěná socha Getsemanská zahrada od sochaře Jiřího Kobra (2008)

Zdejší barokní oranžerie vznikla podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera v roce 1736. Sloužila jako skleník k pěstování květin, ovoce, zeleniny a subtropických rostlin v chladnějších měsících roku. Po roce 1945 byla v havarijním stavu. K její obnově došlo v letech 2009-12 na základě pečlivého zaměření z období 2. světové války. Dnes oranžerie slouží jako výstavní prostory.

Za oranžerií nás zaujaly fíky malebně rostoucí u červené zdi .. zajímavé :-)

Z Břevnovského kláštera jsme prošli částí Břevnova na Ladronku. Od mojí poslední návštěvy tu přibyla rozhledna Šiška od Čestmíra Sušky. Je fakt pěkná, vznikla ze staré cisterny stejně jako vedlejší "kavárna", měří 11,5 metrů a má tu zůstat do poloviny roku 2022. Pak se teprve má rozhodnout, co s ní bude dál. Mně osobně se tu docela líbí, rozhled není nic moc, ale až tak to zas nevadí.

uvnitř

Vedlejší objekt je označen jako kavárna, mně to připomíná spíš piknikové místo, kde by se asi dalo i grilovat. Akorát nesmí pršet.

Usedlost Ladronka stojí v místech, kde stál původně viniční lis ze 14. století založený Karlem IV. V roce 1688 koupil pozemky hrabě Filip Ferdinand de la Crone, po něm je Ladronka dnes pojmenována. Ten zde nechal vybudovat velký zájezdní hostinec.

Během své historie byla přestavěna na byty nebo sloužila také jako sklad. V roce 1964 byla usedlost prohlášena za kulturní památku, přesto velmi chátrala. Nákladné rekonstrukce se stavba dočkala až v roce 2004. O rok později zde bylo otevřeno kulturně-společenské centrum.

Kromě rozhledy je tu ještě páv, který v létě zřejmě obroste trávou :-)

Kolem IV. kaple hájecké cesty jsme pokračovali směr Strahov. Cestou jsme míjeli (samozřejmě jenom náhodou) už dokončenou vilu Tomia Okamury. 

Lidé si z vily dělají legraci a označují ji různě, třeba Takešiho hrad... no, něco na tom bude :-)

Stavbu sice navrhl světoznámý švýcarský architekt Christian Kerez, se stavebním povolením měla ale problémy a podařilo se až po změně stavebních předpisů, kolaudace proběhla letos na jaře, takže už se tu asi bydlí.

Přes Strahov, jsme kolem kláštera, Úvozem a Nerudovou ulicí došli až na Jánský vršek, kde jsme jenom nakoukli k domu U osla v kolébce. Právě zde, v době panování Rudolfa II. měl svoji alchymistickou laboratoř jeden z nejznámějších alchymistů, Edward Kelley. Ve věži, kam se stoupalo nejstarším pražským točitým schodištěm, prováděl své pokusy, snažil se hlavně o vyrobení kamene mudrců.

Historický objekt domu U osla v kolébce pochází z 16. století. I podivný název domu je spojen s Kellym, kdy ho údajně jedna matka volala k nemocnému dítěti, přitom zahlédla, že Kelly má uřezané obě uši (to prý za to, že v Anglii padělal veřejné listiny), což jinak skrýval pod dlouhými vlasy. Když Kelly pochopil, že žena odhalila jeho tajemství, ze zlosti přičaroval dítěti v kolébce oslí uši. Matka ale chlapce uší zbavila vroucí modlitbou k Panence Marii.

Dnes je tu Muzeum alchymistů a mágů staré Prahy.

věž s dřevěným točitým schodištěm, které možná navrhoval sám Kelley. Jeho tvar připomíná tzv. „spirálu života“. 

Pokračovali jsme do centra přes Kampu, narvaný Karlův most a naprosto neskutečně narvané Staroměstské náměstí bez trhů, ale se spoustou lidí postávajících se svařáky u hospod a vlastně všude. No, nasadili jsme respirátory, zadrželi dech a proběhli to... víc se asi k tomu celému říct nedá.

I přes závěrečnou promořovačku to byla krásná a nakonec i docela dlouhá naučná procházka :-)