cesta do jižních Čech III.

Po odjezdu z Římova jsme zamířili do Nových Hradů. Cestou jsme se ještě stavili v Trhových Svinech. Na městě je nejzajímavější asi jeho název. Narodil se tu Emil Hácha. Jedna z nejvýznamnějších památek je trojlodní kostel Nanebevzetí Panny Marie s tzv. Trhosvinenskou Madonou z roku 1520.

náměstí

Cestou jsme zajeli ještě do opevněné vsi Žumberk.

Jádro opevněné obce tvořila tvrz, doložená již ve 13. století. Prvním významnějším majitelem byl Jindřich Pouzar, který přestavěl gotickou tvrz do renesanční podoby. V roce 1602 ji získal Petr Vok. Vytvořil z ní své letní sídlo, které roku 1610 daroval Theobaldu Hockovi. Za něho bylo dostavěno spolu s obcí i opevnění tvrze a kamenná hradba, zajištěná příkopy a zesílená válcovými věžemi. Po bitvě na Bílé hoře získali Žumberk spolu s blízkými Novými Hrady Buquoyové. V 18. století sloužila tvrz jako úřednické sídlo.

Při procházce kolem rybníka se k nám připojil přátelský labrador. Zjevně byl místní a podle nálady se připojoval k různým turistům a kus cesty je doprovázel. Bylo jasné, že od protijedoucích cyklistů ho přebereme my, k Jess se vyloženě hnal. Naštěstí jsme mu nevydrželi dlouho, tak jsme mohli posléze v klidu odjet.

Kousek dál už byl nejvzdálenější cíl cesty- Nové Hrady. Gotický hrad vznikl na obchodní stezce v polovině 13. století a několikrát podlehl nepřízni osudu v podobě husitů, císařského vojska, požáru, výbuchu střelného prachu nebo dokonce zemětřesení. Díky opravám se mu ale podařilo vrátit gotickou podobu. V 17. století byl rozšířen o barokní ústřední dům zdobený sgrafity. Obranu hradu zajišťovala nejen mohutná zeď, ale především nezvykle hluboký a široký příkop.

náměstí

Kostel zasvěcený svatým Petrovi a Pavlovi v blízkosti náměstí je spojen s Klášterem Božího Milosrdenství. V něm se nachází rodinná hrobka rodu Buquoyů.

Další zastávkou byla Třeboň. Tady asi není třeba nic vypisovat. My jsme ostatně prošli jenom zámeckou zahradou a náměstím, potom se podívali k lázním a na hráz Světa.

Masarykovo náměstí s vyhlídkovou věží radnice

zbytky městského opevnění

Pořád jsme tak nějak měli pocit, že musíme dohonit to, co jsme v předchozích dnech zameškali, takže jsme se ještě navečer stavili v Českých Budějovicích. Přeci jen jsme toho ale už měli hodně v nohách, tak jsme došli jenom na náměstí, dali si kafe a zase se vrátili k autu, už prostě na delší procházení nebyla energie.

nám. Přemysla Otakara II.

Samsonova kašna

Poslední den naší dovolené jsme se vydali na nejbližší hrad, od ubytování vzdálený asi 5 km, a to na Dívčí Kámen. Je to romantická zřícenina na soutoku Křemžského potoka a Vltavy. Místo bylo osídleno již v pravěku, hrad zde byl založen v polovině 14. století. 

řeka Vltava i s vodákama

Křemžský potok u soutoku je pověstné naleziště českých granátů. Kvůli earthcachi jsme je tu hledali a taky našli. Nejdřív to teda nevypadalo, ale potom jsme si uvědomili, že ty malilinkaté blešky v písku jsou asi teda ty granáty. Jejich velikost je tak maximálně 1 milimetr...

Dál jsme pokračovali na jih. Lipno jsme protentokrát vynechali a odpoledne strávili v Českém Krumlově.

Trojklášteří

A už nás čekala jenom poslední dovolenková noc a cesta domů. Samozřejmě přesně ve chvíli, kdy začalo být horko...

Cestou jsme se rozhodli zastavit na řadě zajímavých míst a dojet až večer. První zastávka byla u Sudoměře, kde proběhla známá husitská bitva r. 1420. Na počest vítězství husitů zde byl roku 1925 postaven památník Jana Žižky. A ten památník mě prostě baví, je to takové srandovní monstrum, že si ho člověk nemůže neoblíbit :-)

Asi jen 2 kilometry od Sudoměře se nachází zajímavá obec Kestřany. Je to malá vesnice a přitom je tu zámek a dvě krásné tvrze, prý nejzachovalejší komplex gotických tvrzí v ČR. Kdysi dávno jsem tu už byla, tak jsem byla zvědavá, jak to tu vypadá po letech.

Tzv. Horní tvrz ze 13. století je obklopena vodním příkopem, přes který vede most do gotické brány, chráněné věží. Podle všeho je v soukromém vlastnictví a podle stránek je přístupná jenom na jaře a na podzim, v létě nikoliv. 

Dolní, tzv. Barochovská tvrz pochází z konce 14. století, vystavěli ji synové Mikoláše Barocha. Koncem 15. století byla tato stavba neobývaná, později byla využívána jako pivovar. Do dnešní doby se dochovala gotická obytná věž, sklepy a hradba s baštou. K tvrzi patří ještě dvě nižší budovy pocházející pravděpodobně ze švamberské přestavby v 15. stol. Na dolní tvrzi se hodně pracuje, obklopuje ji už zrekonstruovaná zeď a tvrz je zjevně taky v soukromém vlastnictví, nepřístupná, opravovaná.

Netušili jsme, že jsou nějaké potíže se vstupem, takže jsme dovnitř vlezli zezadu otevřenou branou. Když jsme si prohlíželi Horní tvrz, zedníci opravující Dolní tvrz zřejmě usoudili, že si zpestří nudný pracovní den a bránu zamkli, takže jsme hledali východ z areálu, který zřejmě nikde ani nebyl... Nakonec jsme dali přednost oklice přes zadní bránu, jakýsi soukromý pozemek a opuštěné sádky před skokem přes zeď.... no tvrze pěkné, ale minule to tu teda bylo lepší, protože normálně přístupné...

Další cesta vedla do nedalekého Písku. Už jsme měli hlad, tak jsme se rozhodli prohlédnout si alespoň místní most a náměstí a sehnat si něco k jídlu.

Nejstarší dosud stojící kamenný most v Čechách vystavěla královská písecko-zvíkovská stavební huť nepochybně ještě před koncem 13. století. Má sedm oblouků, délku 110 metrů a šířku 6,5 metru. Na obou březích býval opatřen obrannými věžemi. Levobřežní padla za oběť povodni v roce 1768, druhá věž zvýšeným nárokům na provoz v roce 1849.

pohled z mostu na hrad

Cipísek z písku v Písku

bývalý královský hrad, nyní Prácheňské muzeum

a jako tečka vývěska před pekářstvím u mostu, paní spadl telefon do kýblu....

Cestou z Písku už jsme se poznáváním nikde moc nezdržovali, si na dvě hodiny jsme se zastavili u vody u jednoho z Boleveckých rybníků nad Plzní. Protože vedra právě začínají, jak jinak....