Bečov nad Teplou a Krásno

Na velikonoční pondělí a cestu domů jsme měli původně docela smělé plány. Chtěli jsme se podívat na Kladskou a do Pramenů a pokračovat do Bečova nad Teplou a Krásno. V noci ale zřejmě ještě muselo sněžit, protože ráno bylo venku překvapivé množství sněhu a od cesty malýma silničkama do hor nás to docela odradilo. Nakonec jsme se rozhodli vzít to oklikou přes Mariánské lázně, dojet do Bečova a Kladskou a Prameny tentokrát vynechat. 

Cesta do Bečova proběhla bez problémů, jenom jsme si jaksi pozdě všimli, že jediná lávka přes Teplou spojující město a parkoviště je zavřená z bezpečnostních důvodů. No, sice je pěkné, že teď tak úzkostlivě dbají o naši bezpečnost, ovšem kudy se teda k tomu zámku sakra dostaneme? Fakt se nám nechtělo dělat kilometrové zacházky po frekventované silnici, tak jsme prostě zábrany podlezli a přes lávku prošli.. a přežili.

V Bečově probíhají kovářská sympozia a jejich výsledky všude možně zdobí město.

Pohled na náměstí s kostelem sv. Jiří a Mariánským sloupem ze 17. století.

Zámek byl vybudován v letech 1750-53 v těsné blízkosti středověkého hradu v místě bývalého předhradí. Pro vybudování zámku bylo využito raně barokní opevnění, které navrhl Jan Lacron v období třicetileté války a z něhož byla realizovaná pouze malá část v podobě dělostřelecké bašty.

Dvoupatrový zámek, zvaný v dobových pramenech Nový nebo Dolní, nechal vybudovat v polovině 18. století tehdejší majitel bečovského panství Dominik Ondřej z Kounic. Architekt barokní budovy využil zmiňovanou baštu jako substrukci pro rozměrnou polygonální věžici a zachoval i renesanční portál předhradí z doby kolem roku 1540, který využil jako vstupní portál zámku. Přístup do něj byl realizován zděným mostem neseným osmi hranolovými pilíři. Na mostě jsou umístěny kamenné sochy Jana Nepomuckého a jezuitského světce Jana de Gotto z roku 1753.

V interiéru zámku stojí za pozornost zejména knihovna a zámecká kaple. Velkému zájmu návštěvníků se těší románský relikviář sv. Maura, který je po korunovačních klenotech druhou nejcennější zlatnickou památkou na území České republiky.

Bečovský hrad vznikl nad osadou Bečov na začátku 14. století. Chránil důležitou křižovatku zemských cest a snad sloužil původně jako celní místo. Hrad Bečov byl střediskem panství, k němuž náležela největší část Slavkovského lesa, kde se těžilo stříbro, cín a jiné kovy. Již v roce 1314 je znám jako sídlo Boreše z Oseka a Rýzmburka. Právě z dolováním cínu souviselo založení Horního Slavkova (po r. 1335). V roce 1399 vydali Rýzmburkové (původně páni z Oseka) první privilegia pro město Bečov, které vzniklo pod hradem na místě bývalé slovanské osady. Hrad byl během bojů třicetileté války těžce poškozen a následně opuštěn.

most zespoda

Odpoledne se vyjasnilo, dokonce sluníčko se občas ukázalo. My jsme zamířili k rozhledně Krásno. Od parkoviště jsme došli k Dlouhé stoce. Jde o vodní kanál a významnou technickou památku ze 16. století, která sloužila k zajištění přísunu vody pro pohon těžebních zařízení.

Kousek dál po bahnité cestě jsme už dosáhli slavné rozhledny.

Krásenská rozhledna je jednou z nejpodivuhodnějších rozhleden v zemi. Důvodem je neobvyklý tvar, kdy po obvodu se jako spirála vine vnější schodiště. Základna věze je 11 m široká, vyhlídková terasa je ve výšce 25 m a má v průměru již jen 3 m. Tato kuriózní stavba vznikla na základě návrhu sochaře W. Russe a architekt Fritz Hoffmann, který se údajně nechal inspirovat legendární babylónskou věží. Obec Krásno využila projekt pro nouzové práce, kdy v době hospodářské krize v letech 1933-35 stavba zajistila práci místním nezaměstnaným. Stavba měla pozvednout cizinecký ruch v blízkosti lázeňských měst Karlovy Vary a Mariánské Lázně. V roce 1997 byla rozhledna rekonstruována.

původně vedle rozhledny stávala turistická chata

Výhledy se úplně nekonaly, přesto pár fotek

pohled na severovýchod, vpravo údolí Teplé

dole údolí Teplé

směr Bečov a Slavkovský les

Slavkovský les směrem na západ

Když jsme se dost pokochali rozhlednou, zamířili jsme do obce Krásno, kde jsme se v rychosti stavili u kostela. 

Kostel sv. Kateřiny je původně gotický, po požáru r. 1858 přestavěn na novorománský. Na bývalém hřbitově nad kostelem je hranolová zvonice ze 16. století.

Projeli jsme Horním Slavkovem a Loktem a zamířili k dálnici na K. Vary. Těsně před nájezdem na dálnici jsme se ještě krátce zastavili u tří parádních smírčích křížů, v okolí Lokte je jich plno.

První kříž z levé strany má přibližně výšku 109 cm, šířku 99 cm a tloušťku 19 cm. Jedná se o žulový kříž se zaoblenými rameny. Na přední straně má celkem nezřetelný vryp kopí, vzadu je vyryt jednoduchý křížek.

Prostřední kříž je nižší a užší; výška cca 101 cm, šířka 95 cm a tloušťka 15 cm. Jedná se o kamenný kříž pravidelného tvaru, který má na odvrácené straně vytesán kříž.

Třetí kříž je celkově nejmenší; výška 88 cm, šířka 64 cm a tloušťka 20 cm. Tento kamenný kříž je jako jediný výrazněji poškozen, má zčásti uražené levé rameno, Ke zbylým dvoum křížům byl přivezen po roce 1988 z cesty do Nového Sedla. Žádnou pověst se mi ke křížům nepodařilo dohledat, škoda.

Tak to by bylo z velikonoc asi tak všechno. Krásné počasí se samozřejmě udělalo až odpoledne, když jsme zamířili domů a v následujících dnech začalo být skutečné teplo. Na druhou stranu, byla sice zima, sluníčko jenom velmi málo, ale nezmokli jsme a až na epizodu s kroupama neutrpěli žádnou jinou újmu, to by na velikonoce celkem šlo...