Františkovy lázně a Soos

Z Chebu jsme za chvilku dorazili do Františkových lázní. S parkováním je tu docela problém, my jsme ale šikovně zaparkovali u vlakového nádraží a vydali se do centra.

Město bylo založeno v roce 1793 císařem Františkem I. jako první slatinné lázně na světě. Léčivé účinky tamějších pramenů jsou ale známy od 15. století. Vodu z pramenů používali nejen místní obyvatelé, ale byla prodávána i po celém Německu.

lázeňské domy ve Francouzské ulici

pomník německého romantického básníka Wilhelma Mullera v Městských sadech

pramen Stanislav- fakt hnusný

Na kraji Městských sadů stojí jedna z nejkrásnějších empírových staveb u nás (prý)- kostel Povýšení sv. Kříže. Stavba byla povolena císařem Františkem I. na žádost chebského magistrátu.

kolonáda u Plynových lázní

Plynové lázně

společenský dům- dnes je tam kasino a kavárny

Pavilon Františkova pramene. Jde o nejznámnější pramen Františkových lázní, s vydatností: 13,6 l/min, teplotou 11,4 ºC. Hnusný je úplně stejně jako ty ostatní, všechny zdejší prameny jsou takové hodně silné, plné těch různých solí, pít se to fakt nedá.

..a vedle socha Františka ve slušivých doplňcích. 

Socha malého chlapce s rybou je jedním ze symbolů Františkových Lázní. Podle legendy otěhotní každá žena, která si na sochu sáhne (jinde jsem četla, že musí sáhnout na palec levé nohy).

zima docela velká, ale krokusy kvetou

V místě dnešní Dvorany Glauberových pramenů byly při průzkumech po 1. světové válce objeveny dnešní tři prameny- Kostlení, Glauber III a Glauber IV. Všechny prameny měly vysoký obsah kysličníku uhličitého, Glauber IV nalezený v hloubce 92 m svým obsahem Glauberovy soli vysoko převyšoval podobné známé prameny. Okolí pramenů bylo po prvním zachycení vrtů v roce 1923 upraveno a na pozadí postavilo město malý pavilón ve švýcarském stylu. Význam všech tří pramenů si však přímo vyžadoval krytou kolonádu nebo dvoranu. Projekt navrhl františkolázeňský stavitel Ernst Engelhardt, autorem pramenných skříní je sochař Adolf Mayerl. Dvorana byla dokončena v roce 1930.

 

Rozhodli jsme se udělat si menší procházku, takže jsme se vydali do okolního lesoparku k prameni Glaubera II a zpátky kolem Glaubera I zase do centra.

Glauber II

Glauber I

Viděli jsme celkem dost pramenů a skoro celé centrum. Kromě toho jsme zjistili, že je ve Františkových lázních docela problém najít nějakou normální hospodu nebo cukrárnu ke klidnému posezení. Teda jednu cukrárnu jsme našli, ale posezení by tam mezi tím davem německých důchodců asi nebylo zrovna moc klidné... Nakonec jsme se teda rozhodli popojet ještě na Soos a najíst se až "doma" v Lázních Kynžvart.

Když jsem na Soosu byla naposledy, nebyla tu ani noha (nebyla taky sezóna), stezka tu byla, ale všude se chodilo zadarmo. Inu, je to asi 20 let. Od té doby se mnohé změnilo; je tu parkoviště, hospoda, pavilon s dinosaury a stánek s minerály. Vstupné činí 90 Kč, pokrok zkrátka nezastavíš...

Slovo „Soos“ znamená v egerlandském, tj. chebském německém nářečí „močál“.

Naučná, 1,2 km dlouhá stezka vede po dřevěných chodnících na dně vyschlého slaného jezera, ve kterém ze schránek jezerních řas rozsivek vznikla evropská rarita – tzv. křemelinový štít. Nyní je z jezera vlastně rozlehlé rašeliniště a slanisko s dozvuky vulkanické činnosti v podobě unikátních tzv. mofet, ze kterých vybublává CO₂, dále zde vyvěrají minerální prameny, např. Císařský pramen.

Díky pozdní vulkanické činnosti, rašelině i dalším vlivům je krajina v této rezervaci jako z jiného světa, nemá ve střední Evropě obdoby. V rezervaci žijí druhy chráněných živočichů a roste zde celá řada významných mokřadních a slanomilných rostlin.

Císařský pramen

Tak dobrý... přišlo nám, že je nějak míň vody a bahna, než si pamatujeme, jinak to tu ale pořád bublá pěkně. Přeci jenom ale už bylo dost hodin, od rána jsme nejedli, a tak jsme usoudili, že kromě všech dojmů by se do nás něco malého ještě vešlo, a vydali se do Kynžvartu.