Místo, na které jsem se těšila snad nejvíc z celé dovolené nás čekalo předposlední den. Jezero Hévíz je největším biologicky aktivním přírodním termálem na světě. Jezero o rozloze 4,4 hektarů je napájeno termálním pramenem, který obsahuje sloučeniny síry a nerostných látek a vyvěrá v hloubce 38 metrů. Pramen obsahuje sloučeniny síry a nerostných látek a během 72 hodin je schopen vyměnit celý obsah jezera. Voda jezera je taktéž bohatá na rozpustné a plynné složky. Snoubí v sobě příznivé vlastnosti uhličitých, sirných, magneziových a uhličitanových pramenů.
Voda má v zimě teplotu 23-25°C, v létě dosahuje až 33-36°C. Voda neustále proudí jednak pomalu zleva do prava a zároveň zdola nahoru, jelikož zde působí zdvih teplé vody. Ochlazená voda poté klesá a odtéká. Toto dvousměrné proudění udržuje vodu v neustálém pohybu, čímž vzniká masážní účinek na koupající se hosty.
Na konci 19. století se stal Hévíz honosným letoviskem, které si oblíbili korunní princové a magnáti, kteří do té doby navštěvovali hlavně Karlovy Vary a Herkulovy lázně. Dřevěné terasy a můstky obklopující lázně si dodnes dochovaly secesní charakter.
Koupání v jezeře bylo takové trochu hektické a chaotické. Systém šaten dost zvláštní, všude nějaké nástrahy a taky dost lidí, hlavně Rusů, ale i Čechů a Slováků. Voda v jezeře nebyla tak teplá, aby nás zahřála, tak jsme po pár hodinách a obeplavání jezera pokračovali v cestě směr severozápad.
Další zastávka bylo město Sárvár. Městu vévodí zámek, původní postavený jako tzv. "Blátivý hrad". To ale už dneska neplatí, zámek prošel mezitím mnoha přestavbami a je obklopen krásnou zahradou s arboretem.
 |
| vtipná kašna před radnicí v Sárváru |
Na severu Maďarska, 25 kilometrů od Šoproně leží další velká turistická atrakce- zámek Fertőd. Tento zámek Estrerházyů byl postaven na malarické mokřině, kterou vysoušely stovky nevolníků, a jeho hlavním úkolem bylo soupeřit s Versailles a zlepšit prestiž rodiny. Slavnostní plesy, večírky, maškarní zábavy a koncerty se zde konaly ještě před samotným dokončením stavby v roce 1776 a pokračovaly až do smrti knížete Miklóse "Okázalého" v roce 1790. Jeho následovník však chod zámku zanedbával, své sídlo přestěhoval a palác rychle chátral. V roce 1900 opět začaly renovace a především zdejší zahrada přežila i komunistický režim jako experimentální ovocná farma. Obrazárna, loutkové divadlo a čínské pavilony takové štěstí neměly, komnaty se začaly používat jako skladiště a stáje. Se skutečnou rekonstrukcí se začalo až v roce 1958 a není dokončena dodnes.
Žádné komentáře:
Okomentovat